Spáchali ty nejhorší zločiny, dostali se ale do hledáčku legendárního kriminalisty Jiřího Markoviče, a tak nemohli uniknout trestu. Řada z nich navíc dostala ten nejvyšší. Sám bývalý šéf mordparty ale několikrát řekl, že ho považuje za odpovídající pouze v případě Jana Tvrdíka, který chtěl uřezat hlavy svým dětem. Bývalý kriminalista a vyšetřovatel podle informací Blesku ve čtvrtek zemřel ve věku 79 let.
Jiří Markovič pracoval u policie od roku 1964, o dva roky později přešel na oddělení vyšetřování. O jedenáct let později pak nastoupil k odboru vyšetřování hlavního města Prahy. Další kariérní postup nastal v roce 1986, kdy se stal šéfem jednoho z pražských odděleních, známé jako „pražská mordparta“.
Od policie odešel koncem roku 1999, napsal i dvě knihy a na mnoha dalších se jako spisovatel podílel. 20. října podle informací Blesku zemřel.
V kapitolách se můžete dočíst o vrazích, které legendární kriminalista dostal za mříže, ale i na smrt.
„Zabije bábu. Potom zabije obě děti. Všem uřeže hlavy a někam je položí. Třeba na televizi. Prostě aby byly hned na ráně. Aby je šokovaná Blanka (manželka, pozn. red.) viděla, jakmile vstoupí do pokoje. A v tom pokoji bude čekat taky on. S úsměvem řekne manželce, že je to dárek. Dárek za to, že se kurvila s chlapem, o čtyřicet let starším. Na závěr probodne nožem i Blanku,“ popsal v knize Lovec zločinců kriminalista Jiří Markovič plány brutálního vraha Jana Tvrdíka. Ten se tak své ženě chtěl pomstít za to, že mu byla během jeho pobytu ve vězení údajně nevěrná.
I když obě jeho děti, na rozdíl od tchyně, přežily, poslal soud Tvrdíka na šibenici. Markovič z toho měl tehdy velkou radost. S odstupem času se z něj ale stal odpůrce trestu smrti. „Jen u Tvrdíka jsem si úplně jistý, že si trest smrti zasloužil,“ řekl v pořadu Hyde Park Civilizace.
Ladislav Hojer zavraždil minimálně pět žen a dopustil se řady znásilnění. Části těla jedné z nich dokonce snědl. Během vyšetřování si k Markovičovi vytvořil vztah jako k otci a několik vražd mu také přiznal jako dárek k Vánocům. „Láďa Hojer byl popravený 7. srpna 1986. V tu chvíli jsem ležel na jednotce intenzivní péče, protože den předtím mě postihla srdeční příhoda… Vlastně se dá říct, že jsme se s Hojerem minuli. Já se vracel zpět, on mířil tam…,“ řekl Markovič ve zmiňované knize. V pořadu Hyde Park Civilizace pak dodal, že kdyby býval vyšetřoval ještě další Hojerovu vraždu, o které si myslí, že ji spáchal, zachránil by tím Hojera před šibenicí. Blížila se totiž změna režimu a trest smrti pak byl zrušen. „Nadřízení se tehdy báli, že by se mohl začít přiznávat i k něčemu, co neudělal, a znehodnotit tak předchozí přiznání,“ řekl.
Markovič vyšetřoval i případ brutální vraždy teprve šestnáctileté dívky v pražských Letňanech. Tu tehdy ubodal sadistický vrah Vladimír Tekverk, který ji zahlédl v autobuse. Probudila se v něm sadistická deviace, kterou nedokázal ovládnout.
Kriminalista se svým týmem naštěstí nemuseli po pachateli dlouho pátrat, Tekverk sám přišel na místo činu. „Musíme zpátky do toho parku. Zabil jsem dívku, musím jim to jít říct,“ řekl tehdy inteligentní inženýr své ženě. Policistům se pak přiznal.
Právník mu tehdy radil, aby svou výpověď změnil a řekl, že se jednalo o jeho milenku, která ho vydírala. Zkušený kriminalista Markovič to však Tekverkovi rozmluvil. Sdělil mu, že jenom pokud se přizná ke své deviaci, nedostane trest smrti. „Vysvětlil jsem mu, že si tím říká o špagát. Pokud byl totiž sadista, tak mu znalci mohli, a také přiřkli, polehčující okolnosti. O něm konkrétně řekli, že po té první ráně už se nemohl vůbec kontrolovat. Díky tomu taky dostal jen těch 25 let,“ vysvětlil před lety. Nakonec Tekverk i dobrovolně podstoupil kastraci. Společně s markovičem se pak přátelili.
Největším Markovičovým úspěchem bylo bezpochyby dopadení spartakiádního vraha Jiřího Straky. Ten trest smrti kvůli svému věku dostat nemohl. Před ním ale, už v době Markovičova působení v pražské mordpartě, řádil v Praze ještě jiný znásilňovač a vrah – Miroslav Stehlík. Ten se po dopadení, během nějž byl ovšem Markovič na dovolené, přiznal k 17 znásilněním a dvěma vraždám žen. Nad svými činy nikdy neprojevil lítost a byl o tři roky později popraven.
Jiří Doležal byl sadistický vrah, který spolu s partou kumpánů loupil v restauraci U Dvou koček, přičemž je ale přistihl tamní kuchař. Toho vzápětí zavraždili. Hlavní roli měl při brutálním činu právě Doležal, který oběti dokonce usekal obě ruce. Během vyšetřování pak dokonce Markovičovi vyhrožoval, že ho zabije. Odsouzen byl nakonec k trestu smrti. Ten nad ním však nevykonal kat, ale zákeřná rakovina mízních uzlin.
Případ sadisty Antonína Vorla byl předlohou jednoho z dílů Malého pitavalu z velkého města s názvem Kuchařinka. Tento slaboduchý mladík zavraždil v roce 1980 Marii Jandovou. Ta nedokázala noční Prahou docestovat na místo nového bydliště, kam se s manželem přestěhovali. Cestou ji zmatenou potkal právě Vorel, který už byl v mládí kvůli sexuálním útokům vykastrován. Ten se nebohou Marii pokusil znásilnit, uškrtil ji a po smrti jí způsobil 34 bodných ran. I jeho pak soud poslal na šibenici. Vorel ale nakonec dosáhl snížení trestu na 25 let. Markovič byl za to rád. „Jsem proti trestu smrti od případu Vorel. Zabil starou paní a byl to kluk s výrazně sníženým IQ. (...) Když jsem si to (o jeho trestu smrti, pozn. red.) přečetl v novinách, myslel jsem si, že se někdo zbláznil. Ten člověk měl sníženou příčetnost, což potvrzovaly i znalecké posudky,“ řekl k tomu exšéf mordparty.
Vocáska policisté zadrželi v dubnu 1987, když si všimli, že se snažil zbavit dvou kufříků a igelitové tašky. V nich našli ohnutý a zakrvácený nůž. Vocásek ale prohlašoval, že zavazadla nejsou jeho, a to i přesto, že byl sám potřísněn krví. Zbavit se chtěl také peněženky s doklady Ferdinanda, kterého v místě jeho bydliště našli ubodaného. Vocásek ho zabil jen proto, že se mu líbil jeho kufřík, a k činu se přiznal. Brzy si ho policisté spojili i s vraždou nevidomého veksláka Quida F., ke které došlo v lednu téhož roku. Vocásek se nakonec přiznal i k pokusu o vraždu spolubydlícího, kterého mlátil kladivem do hlavy, protože se mu nelíbilo, že spal. Vocáska za to soud poslal na šibenici, před tou ho ale zachránil převrat a následné zrušení trestu smrti.
To je trochu ujete.Kdyt ma nekdo dusevni chorobu, je o tom nejaka dokumentace. mJinymi slovy nemuzete zitra nekoho zabit a pak hrat ze jste tak zvane na hlavu.
Ono take existuji / snad/ soudni znalkci, kteri vetsiniou nebo vzdycky poznbaji kdo je dusevne nemocny a kdo to hraje.. 
Prosím vás nepište, takové hlouposti, že někoho poslal na smrt či šibenici. Tam je poslal tehdejší systém a soudy. Pan Markovič byl vždy proti trestu smrti, zastával názor, že se s obviněným/odsouzeným dalo ještě pracovat. Upřímnou soustrast rodině 
14°C
Soudruhu Maxi, tebe se to týká!