V objetí kanibala! Sériový vrah Hojer očima bývalého detektiva Fialy

Autor: Jana Havlicová - 
7. 7. 2016
05:01

Detektiv Lubomír Fiala (59) před lety vyměnil pistoli a funkci policejního rady – vedoucího oddělení problematiky mládeže, mravnosti a drog na ředitelství správy Policie hl. m. Prahy za malířský štětec a tužku. Pražská kriminálka ztratila schopného detektiva, vtipného kolegu a galérka strážce jejích aspoň někdy dobrých mravů. Jenže i o Lubošovi dodnes platí, že jednou polda, do smrti polda. O výtvarném umění jistě ví hodně, ale o kauzách, které v době jeho služby u policie doslova hýbaly veřejností, ještě víc, až naskakuje husí kůže.

Fiala má za sebou dlouhou praxi. „Šéfovat jsem vydržel čtyři roky. Pak nás, kriminálku, spojili s vyšetřováky (Pozn. red.: vzniklo nynější SKPV – Skupina kriminální policie a vyšetřování) a to už byl konec. Docela poslední tečkou byla pak kauza Katarský princ. Z nejvyšších míst ji ovlivnili tak, že to bylo na zvracení. Řekl jsem si: Luboši, tohle nemáš zapotřebí. Odešel jsem,“ vypráví bývalý kriminalista.

Pak pracoval na státním statku, pásl krávy a dělal lesního dělníka. „V roce 2006 mě oslovili z policejního prezidia, jestli bych nechtěl dělat v projektech pro Evropskou unii. Šel jsem do toho a skončil jsem s tím v roce 2013, když také skončil poslední projekt,“ vysvětlil.

Žádná elita, byli to prostě dobří policajti

Vraťme se ale do roku 1981, kdy byl Fiala zařazen na kriminálku Prahy 5. „Nad námi byla tenkrát městská správa Veřejné bezpečnosti, která v té době sídlila v Konviktské ulici. Tam byla i pražská mordparta. Dneska říkají elitní detektivové… Tenkrát to byli jen dobří policajti. To slovo elitní nějak nemám rád,“ říká. První pořádný případ, k němuž se dostal, se stal v Motole, kousek od nemocnice.

Končila pracovní doba, bylo 3. října 1981. Operační důstojník tehdy dostal zprávu o nálezu mrtvé ženy, že je nahá a poloha mrtvoly svědčí o vraždě se sexuálním motivem. „Okamžitě stop stav, čekalo se na pražskou mordpartu. S prvotními úkoly jsme šli na místo činu a tam jsem poprvé uviděl elitní detektivy, konkrétně šéfa I. odboru vyšetřování Jiřího Markoviče, nejschopnějšího člověka, jakého jsem v profesi poznal, a Antonína Jarolímka, šéfa operativy kriminálky. My mladí detektivové jsme na oba koukali jako na modly, protože pro nás byli něco jako filmové hvězdy, s nimiž jsme se až do té doby nemohli setkat,“ vzpomíná Fiala.

První náhoda a kousek štěstí

Tenkrát dostal mladý detektiv úkol, což mu mnozí kolegové záviděli, hovořit se všemi zdravotními sestrami a lékařkami, které bydlely na ubytovně u nemocnice. Bylo to asi 250 osob a měl na to 14 dní.

Potkala ho první velká náhoda a kousek štěstí. Jedna z dívek uvedla, že dva tři dny předtím ji při vstupu do ubytovny napadl neznámý mladík. Chtěl sex. Stačila přibouchnout dveře a útočníka si prohlédnout přes sklo. „Markovič požadoval identikit. Technik, který měl úkol splnit, byl nemocný nebo měl dovolenou, prostě nebyl. S mladickou drzostí jsem navrhl, že se o identikit pokusím. Někdo z vyšetřovatelů od Markoviče, který shromažďoval všechny dokumenty k případu a určoval vyšetřovatelům úkoly pro nás, řekl: Ty bys to chtěl, mladej, jako zkusit? Tak to zkus!“ vypráví Fiala.

První setkání s Hojerem

„Ukázalo se, že s případem nálezu mrtvé ženy příhoda sestřičky nemá nic společného. Jenže mladík pak provedl další lumpárnu a můj identikit lumpa seděl na devadesát procent. Jarolímek tenkrát řekl, že by bylo dobré mě využívat, a Markovič s tím souhlasil. Jenže šéfové na Praze 5 prohlásili, že mě městu nebudou půjčovat. Protože pak se přihlásila Praha 10, policie Děčín, Ostrava a já jsem místo své práce jezdil a kreslil identikity… Řekl jsem, že to dělat nechci, že mě to nebaví, ale vlastně to bylo moje štěstí: detektiv Jarolímek mě zaregistroval a Markovič o mně věděl. V polovině února jsem dostal za úkol s kolegou Honzou Černým přivést k výslechu tehdy nějakého Ladislava Hojera. Kdo to je, jsme v té době ještě netušili.“

Brutální vrah Hojer, policejní fotografie

Přihlásil se falešný vrah

Několik dní předtím pracovníci psychiatrické léčebny v Bohnicích přišli na pacienta, který prohlašoval, že zavraždil ženu v Motole. „Po deseti patnácti minutách výslechu bylo zřejmé, že to nemohl udělat. Navíc byl v době vraždy v pavilonu 27 v Bohnicích a vůbec nevěděl, jakým způsobem byla žena zavražděna. Ale řekl jednu velmi podstatnou podrobnost: Ta žena byla uškrcena vlastními punčocháči,“ líčí Fiala.

Falešný vrah tím vlastně kauzu skutečného mnohonásobného vraha Hojera otevřel. Šlo totiž o skutečnost, kterou mohl znát jen pachatel nebo lidi, kteří byli na místě činu. Nemohlo jich být moc. Policisté tam nikoho nepustili, kromě nejužšího týmu kriminalistů. „Šlo o to, jak se ten člověk k informaci dostal. Po chvíli si vzpomněl: Říkal mi to Láďa Hojer, on tam kousek od místa bydlí a říkal mi to v hospodě. Jestli prý vím, že tam zavraždili ženskou, a o těch punčocháčích,“ dodává bývalý detektiv.

Anna Š. (†51) – nejstarší Hojerova oběť, kterou znásilnil a uškrtil jejími punčocháči nedaleko svého bytu u motolského potoka.Anna Š. (†51) – nejstarší Hojerova oběť, kterou znásilnil a uškrtil jejími punčocháči nedaleko svého bytu u motolského potoka.

Byl to řez sklenáře

Láďa Hojer začal být pro kriminalisty v té chvíli zajímavý, ale byl v řadě. Protože v té době bylo k případu během tří a půl měsíce vyslechnuto 3500 lidí. „Byli jsme pro Hojera 11. února 1982 po 15. hodině s kolegou Černým. Sebrali jsme ho v podniku na Nuselské třídě, kde dělal sklenáře. Přivezli jsme ho k detektivovi Jarolímkovi, na prvotní výslech. Hojer se mu týž den do osmnácté hodiny k vraždě ženy přiznal,“ vypráví Fiala.

Detektiv Jarolímek zadokumentoval výslech a předal spis vyšetřovatelům. „Markovič ho přečetl a stručně prohlásil: Sám budu vyslýchat. Sám pak dal i „košilku“ pro státního zástupce. Výslech u Markoviče trval do šesté hodiny ranní druhého dne. Pak nám řekl: Má toho na svědomí určitě víc. Není možné, aby poprvé v životě spáchal takový skutek, mám na mysli i manipulaci s nožem,“ vzpomíná Fiala.

Oběť vraždy totiž měla čistým řezem vzadu rozříznuté šaty, v nichž se vracela z koncertu v Obecním domě. Právě cestou zpátky byla zavražděna. Řez byl čistý, bez známky sebemenšího poškození šatů i těla. Znalci pachatele tipovali na chirurga, zaměstnance na patologii… Ale na dvě věci nepřišli: mohl to být ševcovský knejp nebo nůž sklenáře. „Tehdy mi to sepnulo a sepínalo mi to pak pořád. To už jsem byl v Markovičově úzkém týmu vyšetřovatelů,“ dodává Fiala, který ještě před tím, než se vydal na dráhu kriminalisty, vystudoval sklářskou průmyslovku.

Byl stydlivý podivín

Ladislav Hojer byl podle Lubomíra Fialy třiadvacetiletý stydlivý mladík s IQ 88. „Někdy se choval velmi podivínsky. Markovič mu v jednom okamžiku výslechu dal papír a tužku se slovy: Láďo, až budeš mít někdy náladu, piš, určitě ještě něco máš. Mnohdy nám ho bylo až líto. Mimochodem zjistil jsem, že jsem jen o 14 dní starší než Hojer,“ vypráví Fiala.

De facto s ním pak byl denně v kontaktu. Už jako člen Markovičova nejužšího týmu byl i při jeho výsleších. „Začal jsem si s ním i rozumět. Za týden Hojer přinesl papír a na něm bylo napsáno 14 bodů. Exhibicionismus, protože se ukazoval, několik pokusů o znásilnění. Několik postižených děvčat se nám pak podařilo vyhledat. Když zjistily, že to byl Hojer, kdo je napadl, omdlévaly,“ líčí Fiala.

Papírky se zápisy pokračovaly. Na jednom z nich měl zapsáno: prosinec Brno, znásilněná a malý nenápadný křížek. „Říkám si, co je tohle? Hojer mlčel. Nesměl se rozčílit. A to byl naopak můj úkol, při výslechu ho rozčílit. Pak mluvil. Už jsme ho znali. Věděli jsme, jak se vyspal, četli jsme si před ním noviny, on si dal kafe… Trochu to připomínalo francouzský film Legenda o policajtovi s Delonem. Denně jsme se s ním viděli.“

V rozčilení řekl všechno

Za několik dní dal Hojer kriminalistům nový papír se záznamem, že se v tom Brně spletl. „Markovič hned volal kolegy do Brna. Hojer nám totiž tvrdil, že v lednu nebo v únoru tam udělal velkou prasárnu,“ pokračuje Fiala. Podle svodky se také ukázalo, že v Brně v roce 1981 se krásná dívka Ivana M. (+20) vracela z plesu a domů už nedošla. Našla se její zohavená mrtvola.

„Hojer k tomu chtěl mluvit. Výslech trval do šesti do rána druhého dne. Když mu Markovič položil otázku, kam se poděly odřezané části těla nebohé dívky, odpověď zněla, že je dal do igelitky a hodil do vody. Láďo, tak to asi nebylo, zkoušel ho tenkrát Markovič. Najednou Hojer vylítl, až jsme se lekli, už jsme byli i my unavení, a zařval: Tak jsem to sežral! Doslova jsem ztuhl. Markovič na to: To snad taky ne? Věděl, proč to tak říká. Hojer rozčíleně pokračoval v hrůzné výpovědi: Části těla zavražděné dívky vezl v igelitce ve vlaku, pak v tramvaji. Měl to týden doma v lednici, u tkáně onanoval, s vagínou se pokoušel o sex, oholil ochlupení, zajel si do Jindřišské pro francouzskou hořčici. Doma to uvařil v osolené vodě a jedl. Nechutnalo mu to. Hrnec pak vyhodil,“ vzpomíná Fiala na výpověď Hojera, která šokovala i na ledacos zvyklé detektivy. Stejně Hojer odpovídal i soudním znalcům.

Ivana M. (†18) – brněnská oběť Ladislava Hojera, kterou znásilnil a zavraždil. Pak jí odřezal prsa a genitálie a vše si pak doma uvařil.Ivana M. (†18) – brněnská oběť Ladislava Hojera, kterou znásilnil a zavraždil. Pak jí odřezal prsa a genitálie a vše si pak doma uvařil.

Kvůli rekonstrukci vypravili celý vlak

Nešlo jen o Brno. Hojer měl doslova fotografickou paměť. Došlo i na vraždu ve vlaku – známý případ severočeských kolegů. Po brněnské kauze to byl největší „pomník“.

„Byly to až takové rány, že nám mohlo hrozit obvinění, že si to už vymýšlíme. Ale sedlo to. Láďa popsal detailně opět na přineseném papírku, co se dělo na trati Praha–Děčín. Na záchod ve vagonu se za obětí dostal jednoduše. Klíč, šikovné ruce, stačilo pár vteřin a pootočit, vysvětlil nám tehdy,“ dodává Fiala.

Hojer s detektivem Fialou při rekonstrukci vraždy Ivony Š. ve vlaku, který byl kvůli tomu speciálně vypraven.

Studentku medicíny tam uškrtil její vlastní šálou. A pak se snažil po dvaceti minutách manipulovat s její mrtvolou. „Na rekonstrukci nám vypravili vlak. Projeli jsme celou trasu. Policie nás doprovázela i na peronech. Muselo to stát velké peníze, ale sedělo to,“ říká Fiala. Do té doby dva roky neobjasněná vražda Ivony Š. byla konečně objasněna.

„Severočeští kriminalisté udělali před námi na této kauze, kterou provázely i dvě sebevraždy, kus práce. Na nás zbylo jen, že jsme jim, s prominutím, přinesli na tácku pachatele,“ dodává.

Pro trest smrti není

Ladislav Hojer vraždil od roku 1978, naposledy v roce 1981. Bylo mu prokázáno pět vražd. Dostal trest smrti a popraven byl 7. srpna 1986. Přes to všechno Lubomír Fiala říká: „Pro znovuzavedení trestu smrti nejsem.“ Hojer si ho bezesporu zasloužil, ale detektivové dobře vykonanou práci neslavili. „Ve chvíli jeho popravy jsme seděli s Tondou Jarolímkem v hospodě a neřekli jediné slovo. Jirka Markovič byl v té době v nemocnici,“ vzpomíná na závěr svého prvního velkého případu Lubomír Fiala.

Přečtěte si další díl původní české krimi Mordparta v příštím čísle Nedělního Blesku.

Mordparta

starypes ( 7. července 2016 17:25 )

Myslím si, že pánové Markovič, Fiala a někteří další bývalí, mají dostatečné důchody, než aby si přivydělávali zveřejňováním vyřešených případů sprostých vražd, kdy ještě žijí pozůstalí a příbuzní obětí, kterým toto určitě příjemné není. To jste chlapi opravdu tak poznamenaní profesní deformací, že to nedokážete pochopit ?

tranta68 ( 7. července 2016 11:43 )

to si mistr Fiala i s Hojerem měli počkat jen 3 roky a né ho v roce 1986 popravit....pak by dostal Hojer amnestii od zrzavého národního škůdce Havla a možná by byl i vyznamenán za 4.odboj...

rentierskej ( 7. července 2016 11:22 )

naprostý souhlas! mnozí vrazi by zasloužili trest smrti dokonce OPAKOVANĚ!

rentierskej ( 7. července 2016 11:20 )

justiční omyly (u těchto případů) rozhodně nehrozí. takže je to jen ALIBISTICKÝ argument, nic víc. i detektiv by změnil názor na trest smrti, kdyby některá ze zabitých, byla jeho příbuzná...

an.manchester ( 7. července 2016 10:06 )

 Trest smrti pro sadisty vrahy uchyly je adekvatni nicmene uz je zakazan.Skoda. 2.veci je, ze urcite % muze byt nepravdive obvineno a jsou i justicni omyly- z toho uhlu pohledu trest smrti neni spravna volba

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud