12°C
Chladná poprava Čechů pár dní před koncem války: Pamětník připomněl brutální praktiky nacistů
Šest dní před osvobozením Terezína vydal K. H. Frank rozkaz, aby bylo popraveno 51 mladých vězňů a jeden konfident. Šlo o největší popravu v tamní Malé pevnosti. Došlo k ní i přes zákaz velitele Hlavního říšského bezpečnostního ústavu, který v dubnu 1945 zakázal popravy dosud neodsouzených vězňů.
Terezínská Malá pevnost se stala místem, kde trpěli mnozí českoslovenští intelektuálové nebo odbojáři. Z těch tu byl vězněn například Vladimír Krajina, známá postava z řad ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího) nebo také Milada Horáková.
V Malé pevnosti se koncem války nacházelo až šest tisíc vězňů. S těmi bylo zacházeno opravdu nelidsky. Probíhaly zde popravy podle takzvaného Zvláštního zacházení, to znamenalo, že popravě nepředcházel žádný soudní proces. Velitelem těchto zvěrstev byl Heinrich Jöckel.
„Jöckel nařídil, aby nám bachaři udělali takzvané cvičení. To znamená, že jsme na dvoře museli v prachu válet sudy a oni mezi námi skákali v okovaných bagančatech. Kam šlápli, tam šlápli. Někomu rozšlápli třeba ruku, někomu hlavu,“ vzpomínal pro Paměť národa Robert Bardfeld.
Poslední a nejkrutější poprava proběhla v Malé pevnosti na samém konci války 2. května 1945. Na rozkaz K. H. Franka zde bylo zbytečně popraveno dvaapadesát osob. Jednalo se především o mladé intelektuály z řad komunistů.
Prvního května začali dozorci v táboře vyvolávat namátkově jména vězňů. Ti netušili, že pro každého z nich to byl ortel smrti. V rámci akce „Spálená země“ byli na rozkaz K. H. Franka tito vězni bez soudu zastřeleni. A to i přesto, že to bylo měsíc předtím zakázáno od Hlavního říšského bezpečnostního úřadu Kaltenbrunnera zakázáno.
Když vězni pochopili díky střelbě pravý účel vyvolávání, několika z nich se podařilo ukrýt se mezi ostatní vězněné a tím si zachránili život. Mezi mrtvými byl ale i Jaroslav Fiala, ten chtěl ke konci války paradoxně přejít na stranu nacistů.
Ostatky dvaapadesáti popravených byly zlikvidovány v litoměřickém krematoriu. Při Národním pohřbu 16. září 1945 byl jejich popel uložen na čestném místě Národního hřbitova před Malou pevností.
Informace o popravě pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak.
K.H.Frank byl pěknej šmejd, škoda že ho mohli pověsit jen jednou.