Před 76 lety Američané omylem vybombardovali Prahu: Po letech se objevilo unikátní svědectví

Děsivé události ze 14. února roku 1945 popsal ve svém rukopise student hudby a posléze i lektor Jaroslav Dvořák, který původně pocházel z Českých Budějovic. V době náletu byl zrovna v bytě na pražských Vinohradech u jednoho ze svých žáků a pohled na rozbombardované hlavní město měl, jak se říká „z první ruky“. Hrůzná podívaná ho zasáhla na ještě dlouhou dobu.

Při náletech zemřelo dítě a dalších 14 lidí. Rusko bombardovalo povstalce v Sýrii

„Mám hodinu na klavír u svého žáka na Vinohradech. Úderem půl jedné se rozezněly sirény v celé Praze. Nepospíchali jsme do krytu, neboť jsme byli pevně přesvědčeni, že vše, co bude po zahoukání, bude pouze klid na ulicích hlučné Prahy. Ani jsme si nepomyslili, že by nepřátelská letadla něco na Prahu házela. Netrvalo to ani minutu a okenní tabulky se rozechvěly prvními nárazy vzduchu,“ popsal první dojmy ve svém deníku Dvořák. O textu se jeho syn Marek dozvěděl až po smrti tatínka v roce 1980.

Text napsal Dvořák čtyři dny po bombardování a ve stylu psaní se ještě odrážely jeho bezprostřední emoce. Těžko si jen představit, co musel mladý student s hlubokým vztahem k hlavnímu městu prožívat. „Nálet trval do čtvrt na dvě odpoledne. Vycházeli jsme z krytu celí rozechvělí. Šel jsem zpět do bytu mého žáka, abych se oblékl a jel domů, co se stalo, ale na schodech mne zastavil můj známý doktor a požádal mne, abych mu šel pomoci do ordinace. Krev – krev, a to česká krev! Srdce přestávalo tlouct, dech ustával, když se měl člověk zdravě uvažující na to dívat. Viděl jsem rány, umírající člověk bez nohou, rukou, člověka nepodobného obrazu božímu. To bylo celých 7 hodin,“ napsal Dvořák.

Bohužel, v tu době ještě mladík pramálo tušil, co se odehrálo s jeho milovanou Prahou. „Druhý den se mi otevřel jiný obraz. Obraz Prahy, té naší stověžaté Prahy, tak citelně napadené. Nevěděl jsem, jestli sním, nebo bdím. Věřit jsem tomu nechtěl. To že má být ta stověžatá matička Praha? Tato bouračka? Opravdu bouračka! Co nebylo pobořené, to hořelo, co nehořelo, bylo na spadnutí. Nejvíce byly postižené Vinohrady a Nové město,“ uvedl a dále popsal, které další budovy výbuchy zničily nebo zcela srovnaly se zemí.

Před 75 lety Ludmile vybombardovali domov: Přežila jen díky dveřím, v činžáku zemřelo 11 lidí

„Uplynuly 4 dny od náletu. Ve stínu věže sv. Ludmily na širokém prostranství se tísnily černé rakve, to rakve obětí, které sešly se světa touto hanebnou smrtí. Je nás zde mnoho, tisíce a tisíce co jsme se přišli rozloučit s našimi spoluobčany. Smutná je Praha nad níž smutně se rozléhají plačící zvony Svatovítského kostela. V 8 hodin se rozloučily zvony celé Prahy s našimi spoluobčany. Smutný den byl zakončen v půl desáté večer velkým poplachem – byl nálet na Drážďany. Taková byla Praha 7. týden roku 1945. Bylo to 14. února až 18. února 1945,“ uvedl na závěr muž, který se po studiích vrátil do rodných Českých Budějovic, kde vyučoval hudbu, hrál na varhany v kostele a vedl dětský sbor. Dvořák také pracoval v tamním rozhlase. Jeho vzpomínku zveřejnil server Paměti národa Jižní Čechy na žádost syna Marka Dvořáka.