Paní Ludmila tehdy žila s rodiči a o šest let starším bratrem Františkem v Nuslích, v dnešní ulici Petra Rezka. Děsivý zážitek na své páté narozeniny si dodnes pamatuje. Protože tehdy byla popeleční středa, šla s maminkou dopoledne do kostela. Krátce po poledni se celá rodina chystala k obědu. „V tom se rozezněly sirény. Do krytu jsme nešli, ale byli jsme od tatínka naučeni, že máme jít do předsíně a tam se schovat. On s maminkou začal otevírat okna, aby v případě výbuchu měla tlaková vlna méně překážek,“ vypráví paní Ludmila.

Spásné dveře

S bratrem se schovávali v předsíni. V tu chvíli domem otřásl výbuch, zasáhla ho puma. Na děti se začala sypat suť, cihly a další trosky. „Tlaková vlna vyrazila dveře, které spadly nad nás,“ popisuje paní jejich štěstí v neštěstí. Dveře je totiž ochránily od trosek, které by je jinak zasypaly. Sourozenci utrpěli velký šok, ale jinak se jim nic nestalo. Nálet bez vážných zranění přežili i jejich rodiče. Strach a stres si ovšem na malé holčičce vybraly svou daň, po náletu 14 dní nemluvila. Celkově ale měla celá rodina velké štěstí. Paní Ludmila tak zítra s manželem Zdeňkem (84), dětmi a vnoučaty může oslavit kulatou osmdesátku. Od osudného den zítra uplyne 75 let.

Přední strana domu výbuch vydržela, střecha se ale propadla.
Přední strana domu výbuch vydržela, střecha se ale propadla.
Autor: Blesk:MARTIN PŘIBYL

Bomba se vychýlila

Život rodině paní Ludmily zachránilo několik náhod. Kromě dveří, které ji a bratra ochránily před sypající se sutí, to byla hlavně skutečnost, že bomba domem nepropadla až do přízemí. Trefila při pádu traverzu, která ji vychýlila částečně ven a vybuchla mezi druhým a třetím patrem. Nenapáchala na domě tedy tolik škody. Ten den v něm zemřelo 11 lidí. Devět obyvatel a dva náhodní kolemjdoucí, kteří se tam šli schovat, když se rozezněly sirény.

Živořili tři roky

Náletem pro rodinu těžké chvíle teprve začaly. V polorozbořeném domě totiž museli zůstat, neměli kam jinam jít. Byt měli plný suti, která tam napadala z vyšších pater, okna vysklená. „Pro vodu jsme museli chodit k pumpě. Topit se nemohlo, komíny byly zasypané. Pamatuji se, že bratr o mě potom měl pořád strach a dával mi na hlavu plechovou mísu, jako helmu, aby se mi něco nestalo,“ vzpomíná paní Ludmila. Takhle tam živořili tři roky, dům byl opraven až v roce 1948.

Smrt cestou do krytu

Dvě děvčátka z nuselského domu se běžela schovat do krytu. Evička (†10) a Věrka (†5) byly v okamžiku výbuchu na schodišti. To je zavalilo a dívenky se v sutinách udusily.

Praha po bombardování 14.února 1945 - Blanická ulice
Praha po bombardování 14.února 1945 - Blanická ulice
Autor: ČTK

Jak nálet popsal otec paní Ludmily

Otec paní Janoutové, František Lehar, byl profesorem na reálném gymnáziu. V den náletu ležel doma s chřipkou. Události výstižně popsal v dopisech své matce: „Najednou se rozlehla hrozná rána a u vyšehradského mostu vyvstal velký pruh dýmu. V první chvíli jsem měl dojem, že most vyletěl do povětří, ale v zápětí se ozvala další rána někde na Slupi. To jsem již vyletěl z postele a hned jsme děti šíbovali do předsíně k záchodu. Další rány následovaly, volám na Lidku (maminku paní Ludmily – pozn. red.) že bombardují. (…) Sotva jsem otevřel vnitřní okna, již slyším novou ránu někde blíž, něco praská za těmi domy na Pankráci. V tom vletí do okna nějaké kamení, okno se sype. V tu chvíli se rozlehla hrozná rána v největší blízkosti, nám vylítly dveře ze síně do předsíně s vyraženým zámkem, až se všecko pohybovalo.

Stovky mrtvých

Po náletu na popeleční středu, jak jej někdy označují historikové, bylo v Praze úplně zničeno 68 domů, přes 2600 jich bylo poškozeno. Nejvíce zasaženo bylo Karlovo náměstí včetně nemocnic a Vinohrady. Počet obětí se definitivně určil až po válce, oficiální čísla hovořila o 701 a 1184 zraněných osobách. Poslední těla byla objevena až v roce 1971 ve sklepení domu na Vinohradech. Bomby poničily také mnoho památek, například Emauzský klášter, zasažen byl také Faustův dům a vinohradská synagoga. 

Trosky Emauzského kláštera po náletu
Trosky Emauzského kláštera po náletu
Autor: ČTK

Vyhýbali se nepřátelské palbě

Spojenecké bombardéry přitom toho dne měly úplně jiný cíl, a to německé Drážďany. Na Prahu je navedla navigační chyba. „Asi sto bombardérů se vinou špatného plánování po přeletu kanálu La Manche dostalo nad Nizozemskem pod ostrou palbu protiletadlového dělostřelectva. Kvůli tomu musel bombardovací svaz ostře zatočit z jejich pohledu doprava, čili na jih,“ vysvětlil pro Blesk historik Michal Plavec. Letci se kvůli oblačnosti nad Evropou špatně orientovali a na původní dráhu se už nevrátili. Nepomohly jim ani radary. Na Prahu shodilo bomby asi 50 letadel, další zamířila na Plzeň a Most. „Tématu jsem se věnoval několik let a nenašel jsem žádný dokument, který by uváděl, že Praha byla toho dne hlavní nebo náhradní cíl,“ uzavřel Plavec.

Fotogalerie
28 fotografií