Tulák pykal za brutální vraždu krásné učitelky: Viník se po 40 letech přiznal na smrtelné posteli!
V lese mezi obcemi Pozdeň a Jedomělice na Kladensku došlo na začátku minulého století k hororové vraždě, kterou dodnes připomíná památník u cesty. V lednu roku 1905 tam našli tělo mladé učitelky Ludmily Volfové. Šlo u brutální čin, kantorka měla bodnou ránu v krku a hlavu téměř oddělenou od těla. Soud z vraždy usvědčil mentálně zaostalého tuláka. Jak se ale ukázalo, pykal neprávem. Po 40 letech se totiž na smrtelné posteli přiznal skutečný vrah!
Asi jedenáct kilometrů západně od Slaného se nachází malebná obec Pozdeň. Na jejím okraji stojí komín staré cihelny, nad ním se pak zvedá kopec, kterému místní říkají Slánčice.
Když se člověk vydá přes tento kopec po lesní cestě směrem k nedalekým Jedomělicím, může narazit na osamělý náhrobek. Jeho historie sahá až do roku 1905, kdy právě na tom místě došlo k hrůzné vraždě mladé učitelky ručních prací a dcery ředitele školy Ludmily Volfové.
Kantorka zemřela 28. ledna, kdy se vracela z vyučování v jedomělické škole. Na první pohled šlo o nesmírně brutální čin. Vrah mladou učitelku bodl nožem zezadu do krku s takovou razancí, že jí přeťal míchu, a tak téměř oddělil hlavu od těla. Celkem měla kantorka na krku sedm ran.
„V lese mezi Jedomělicemi a Pozdní na Slánsku v Čechách nalezl v noci na neděli poslíček ve škarpě u silnice ležící industriální učitelku z Jedomělic," informovaly 3. února Brněnské noviny. Místo činu podle kroniky obce Pozdeň ohledával patrolující četnický strážmistr Řehák ve spolupráci s četníkem Šindelářem z Jedomělic.
Tragická událost v obci vyvoala velké pozdvižení, četníky doprovázel dav místních, kteří si přáli co nejrychlejší dopadení vraha populární učitelky.. „Byla hezké děvče a pro milou povahu všude oblíbená. Uloupeno jí nebylo nic,“ uvedly Brněnské noviny.
Z místa činu vedla krvavá stopa, v mladém lese u silnice se ale brzy ztratila. Vyšetřovatelé druhý den v cihelně narazili na jistého Šímu, tuláka, kterého místní ve vesnici předchozího dne viděli. „Vše popřel. Odpoledne byl polapen poštovním poslem Šubrtem v Jedomělicích druhý z vraždy podezřelý Šrámek,“ stojí v kronice obce.
Oba tuláci trvali na své nevinně. Soud nicméně v dubnu uznal Šrámka vinným, rozhodujícím důkazem byla velikost nohy odpovídající stopám z místa činu a zakrvácená kudla.
Mentálně zaostalý Šrámek, stále trvající na své nevinně, strávil zbytek života ve vězení. K vraždě se nepřiznal ani v roce 1945 na smrtelné posteli, kdy objasnil i původ krve na své kudle. V osudný den prý v lese ulovil srnu, bál se ale trestu kvůli pytlačení, a tak o úlovku pomlčel.
V polovině čtyřicátých let podle oficiálních stránek obce v Pozdni umíral i nejmenovaný místní kantor, kolega Ludmily Volfové. Stařec zřejmě chtěl ulevit svému svědomí a po dlouhých 40 letech se k vraždě mladé kolegyně přiznal. Motivem měla být neopětovaná láska.
Já se na smrtelné posteli všem přiznám, komu doopravdy fandím.