
Z kuchaře dobrovolníkem v důchoďáku: Lukášovi (30) pandemie změnila život

Pandemie koronaviru změnila života nás všech. Některé lidi ale zasáhla tak radikálně, že se jejich život, ať už profesní či soukromý, vydal úplně jiným směrem. Lukáš (30) před pandemií pracoval v gastronomii, která během lockdownů utrpěla nejvíce. Mladý muž si tedy udělal u Českého červeného kříže kurz ošetřovatelství a dostal se jako dobrovolník do domova seniorů. A už tam zůstal. Své volby nelituje. Co pro něj v nové profesi bylo nejhorší?
Lukáš (30) pracoval před pandemií jako zástupce šéfkuchaře v jedné pražské restauraci. Pak ale přišel covid-19 a restaurace musely zavřít. Někteří trpělivě čekali, až lockdown skončí, jiní si začali hledat práci v jiném oboru. Lukáš to vzdal při druhém uzavření restaurací.
„Byl jsem z té gastronomie trochu vyhořelý, takže co se týče pandemie, tak všechno zlé je pro něco dobré,“ řekl Lukáš Blesk Zprávám na kurzu Českého červeného kříže Základy moderního ošetřovatelství v praxi, kde působí jako lektor.
V roce 2020 ale do stejného kurzu přišel ještě jako účastník. „Nevěděl jsem, do čeho jdu, ale kurz mi hodně pomohl,“ přiznává mladý muž. Poté, co se naučil základní věci, jako stlát postele v nemocnicích a lůžkových zařízeních, jak s nemohoucími pacienty manipulovat, pomáhat jim s hygienou nebo je krmit, dostal se jako dobrovolník do domova seniorů v pražských Kobylisích.
„Přišel jsem v den, kdy dorazily výsledky testů klientů a většina z nich byla covid-19 pozitivních. Takže jsem se zjevil v tu nejhorší možnou chvíli, tím pádem jsem neměl vůbec čas přemýšlet, co zvládnu a co ne, prostě jsem spadl rovnou do vody,“ vzpomíná Lukáš.
Nejtěžší chvíle v nemocnici
Lukáš se během pandemie dostal jako dobrovolník do Krajské karlovarské nemocnice, v březnu loňského roku, kdy byly počty hospitalizovaných nejvyšší.
„Sestry a personál z gynekologicko-porodnického oddělení nebyli zvyklí, že jim tam umírají lidé. Bylo to dost náročné, i pro mě,“ odtajnil Lukáš jednu ze svých nepříjemných vzpomínek.
V domově seniorů ale už zůstal a získal tam stálou práci. Lukáš jednoduše říká, že ho jeho nová profese baví.
Baví ho i školit další dobrovolníky. „Někteří lidé nám psali, že se z dobrovolnické práce pak stala jejich stálá,“ říká Lukáš k účastníkům kurzu. Ti už podle něj během něj zjistí, zda chtějí skutečně „dobrovolničit“, či ne.
„Moje práce je náročná na psychiku, ale člověk si to musí urovnat v hlavě a nesmí si práci nosit domů. Měl by mít svůj volný čas, nějaké koníčky a věnovat se psychohygieně,“ uzavírá Lukáš, kterého život v době covidové nasměroval úplně jinam a momentálně profesi měnit nehodlá.
Změnil vám covid-19 zcela profesní či soukromý život?
Vydali jste se kvůli pandemii na jinou cestu, než jste původně plánovali? Chcete se svěřit se svým příběhem, inspirovat ostatní? Napište nám na mail tip@blesk.cz