Realita v první linii: Světlo na konci tunelu moc nevidím, zklamal mě přístup státu, říká lékař Jiří
Je to již téměř rok, co se život v České republice změnil k nepoznání. Po světě se začal šířit virus a spolu s ním i strach. Pandemie onemocnění covid-19 téměř zastavila společenské dění, možnost cestování, ale i tak běžné věci, jako je třeba chození do práce. Poslední zmíněná položka ale neplatí pro občany, kteří pracují v takzvané první linii. Nejsou to ale jen záchranáři či policisté, kteří každý den riskují své životy pro dobro ostatních. Neobešli bychom se ani bez prodavaček, řidičů MHD nebo pošťáků. V seriálu Blesku přinášíme rozhovory s těmi, jejichž profese je právě jednou z těch nejvíce dotčených.
V ordinaci praktického lékaře Jiřího (46) v Hulíně zvoní telefon nepřetržitě. V čekárně sice najdeme méně pacientů, těch, kteří volají, je ale mnohem více. Celkový počet vyšetřených lidí je tak vyšší než dříve.
Při telefonování je pro lékaře náročné se především rychle rozhodnout o dalším postupu, jak pacienta léčit. Musí určit, zda ho nechat doma, nebo poslat do nemocnice. V případě covidu to může být i rozhodování o životě a smrti. Blesk Zprávám lékař prozradil, jak zvládá pracovní zátěž v ordinaci a jak se dívá na zapojení praktiků do očkování.
Pane doktore, jak vypadá váš běžný den? Co se změnilo v době před covidem?
Vždy jsme byli zvyklí objednávat pacienty předem. Každý ví, že má nejdříve zavolat, pokud to není akutní problém. Dny probíhaly v nějakém rytmu a pravidelnosti, jak si člověk pacienty naobjednal, tak ten den většinou probíhal. Teď jsou ty dny chaotické, nepředvídatelné, nedá se dopředu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
