Sobota 16. leden 2021
Svátek slaví Ctirad, zítra Drahoslav
Oblačno, sněžení -3°C

Nechceme potlesk, chceme zodpovědnost, říká lékařka z covidária. Co ji nejvíc děsí?

14. listopadu 2020
05:02

Kateřina pracuje jako lékařka intenzivní péče ve velké nemocnici. Když se v lednu objevily první zmínky o koronaviru, věřila, že se u nás neobjeví. Jak sama říká, netrvalo dlouho a začala se starat o první pacienty s covid-19. Blesk Zprávám přiznala, že nyní ji vice než koronavirus děsí to, co se děje kolem ní. Podle Katky lékaři cítí bezmoc, když po celém dnu péče o covid pozitivní pacienty na ventilátoru čtou o tom, že koronavirus neexistuje. Nedodržování opatření vede podle ní k frustraci zdravotníků. Nepotřebujeme dárky ani potlesk, chceme zodpovědnost, lidskost a ohleduplnost, vzkazuje všem.

„Když jsme v prosinci a lednu začínali číst první zmínky o nemoci covid-19 z Asie, bláhově jsem si říkala, že tohle se sem nemůže rozšířit. V Asii jsem opakovaně byla a fakt je to jiný svět. Potom přišel únor,  tisíce mrtvých v Itálii, šíření koronaviru Evropou. Najednou to už nebyla daleká Asie a já jsem dostala trochu strach,“ začíná své vyprávění česká lékařka s tím, že z něčeho nepředstavitelného se stala reálná hrozba.

Pochvaluje si, jak se společnost na jaře semkla a Česko vše přestálo bez výraznějších ztrát. Jenže pak si sama nedokáže vysvětlit, kde se stala chyba a druhá vlna na nás udeřila s téměř zničující silou, ačkoliv ji odborníci předpovídali.

Lékařka: Cítím vztek a bezmoc

„Na nynější vlně pandemie mě daleko víc než koronavirus děsí to, co se děje kolem. Co mě nemile překvapilo, je chování a jednání lidí. My, Češi, máme dar stále hodnotit a kritizovat druhé, aniž bychom se zamysleli sami nad sebou, a čím míň toho víme, tím víc povíme,“  říká rozhořčeně Kateřina (její skutečné jméno redakce zná, na její přání bylo změněno).

Dodává, že ji nestresuje její práce, nebo že musí denně oblékat ochranný oblek  či se musí starat o infekční pacienty a téměř nemá čas na osobní život, když slouží hodiny navíc. 

„Vybrala jsem si tohle povolání dobrovolně, na práci jsem zvyklá a mám ji ráda - je jí dost i v necovidové době. Ale když po celém dni péče o covid-19 pozitivní pacienty na ventilátoru čtete články o tom, jak koronavirus neexistuje a jak je to celé politický podvod, do kterého zapojili i doktory, cítíte vztek. Nebo vlastně spíš bezmoc. A když vidíte každý den fotky desítek lidí, jak se společně schází kdekoli, přepadá vás čiré zoufalství,“ pokračuje lékařka ve své zpovědi a dodává: „My chceme dělat svojí práci a chceme jí dělat dobře, ale nezodpovědnost lidí nám hází klacky pod nohy. Kapacity zdravotnictví nejsou nafukovací, bohužel, a matematika je přesná věda.“

Nedodržování opatření? Frustrace zdravotníků

Katka říká, že vládní nařízení respektuje, stejně tak si myslí, že omezení kontaktu osob a nošení roušek má smysl. „Řeči typu: ‚roušky omezují demokracii‘ spíš nechápu - jako lékaři pracujeme v rouškách denně, často dlouhé hodiny, a necítíme se ani omezeně, ani nesvobodně, ani neumíráme a neomdlíváme z nízkého přísunu kyslíku,“ říká Katka a upozorňuje, že roušky se nosí i v jiných profesích, jako je např. potravinářský průmysl.

„Nedodržování opatření vede k další frustraci zdravotníků, víme že děláme, co můžeme, a zároveň víme, že s tímhle přístupem lidí to nebude stačit,“ apeluje lékařka na veřejnost.

Nejsem hrdina

A jak vypadá běžný den zdravotníka v době covidové? „Práce  zdravotníků je v základu stále stejná: přijde pacient a my se o něj musíme postarat tak, jak je to nejlépe možné. Naše práce je namáhavá i v necovidových dobách, ale to není tak atraktivní o ní mluvit. Rozhodně nemám pocit , že jsem hrdina, dělám to, co umím,“ říká skromně Kateřina.

Na druhou stranu dodává, že koronavirová pandemie její práci změnila. „Roušky už nesundaváme nikde, ani při práci s necovidovými pacienty, 24 hodin práce se zakrytým obličejem je standart. Při péči o covid-19 pozitivní pacienty si bereme kompletní ochranné obleky, respirátory, brýle a štíty. Na začátku jsem na oblékání potřebovala videonávod a dvacet minut času … teď, když je fofr, to zvládám pod pět minut,“ popisuje žena.

Zároveň upozorňuje, že ač se změnil přístup příjímání do nemocnic, tak nemá pocit, že by ti, co přichází k lékaři s něčím jiným, než koronavirem, strádali.

„Staráme se dál o všechny, kdo to potřebují, bez ohledu na výsledky testů. Práce je hodně, ale jsme na to zvyklí. A to, že se sami vystavujeme riziku nákazy? Já osobně mám takovou strategii, že nad tím radši moc nepřemýšlím, dělám maximum, abych se chránila a doufám, že to zabere,“ doplňuje Katka.

Dřív než lůžka může dojít personál

Na otázku, zda se může stát, že nemocnice zkolabují, lékařka odpovídá, že vidí problém hlavně v lidském faktoru.

„Naše zdravotnictví, ač opravdu kvalitní, je dlouhodobě personálně poddimenzované a všechno stojí na ochotě zdravotníků sloužit spoustu přesčasových hodin a služeb navíc. Dlouhodobě to nikomu nevadí, protože na první pohled systém funguje,“ upozorňuje  Katka a vysvětluje: „Ale teď, když každý den onemocní víc a víc zdravotníků, se tenhle dlouhodobý deficit projeví. Bojím se toho, že dřív než kapacity lůžek dojdou kapacity personálu.“

Počítá s tím, že bude víc a víc práce, ale bojí se, že zkrátka nebude dostatek personálu.

„Pak nám ani nově nakoupené postele nepomůžou,“ naráží na výstavbu záložních nemocnic v Praze a v Brně.

Demonstrace jako frustrace pro zdravotníky

Jen těžko Katka hledá slova, pokud přijde zmínka o demonstraci na Staroměstském náměstí.

„Nejsem proti demonstracím, sama se jich občas účastním. Ale ve chvíli, kdy jsou všude tisíce lidí nakažených respiračním virem, který se přenáší kapénkami a líbí se mu v místech, kde je vysoká hustota osob, není podle mě na demonstraci vhodná doba. A jet se v tuhle chvíli poprat do Prahy , když už se nejde prát na stadionech, to je podle mě už úplně mimo mísu,“ vrtí hlavou Kateřina. 

Podle ní právě tyto události frustrují zdravotníky nejvíce, protože ví, že následky se brzy projeví.

„Když po 24 hodinách těžké služby přijde člověk domů, otevře noviny a přečte si,  že roušky jsou zlo, že hygieny si vymýšlí tisíce falešně pozitivních testů, je to na propad do hluboké deprese. V tomhle bodě jsem vlastně trochu naštvaná na některé svoje kolegy lékaře, kteří nejsou v dané oblasti specialisty a stejně šíří svoje zaručeně pravdivé názory,“ zlobí se Katka.

Video Demonstrace proti vládním nařízením spojeným s pandemií koronaviru se na Staroměstské náměstí zvrhla v násilnosti. - CNC / Václav Burian

Život je cenný pro každého z nás

„Při pandemii budu věřit názoru epidemiologa, a když se mi rozbije auto tak si vyberu spíš automechanika. Toho bychom se měli držet. Taky si myslím, že jsme se naučili zbytečně moc všechno politizovat. Uznávám, taky nejsem z aktuální vlády nadšená, ale myslím že teď není úplně vhodná doba na rozdmýchávání dalších nepokojů,“ přeje si lékařka.

„Teď bychom měli jako společnost stát při sobě a chránit naše nejslabší články. Ten, kdo dokáže říct ‚umírají jenom staří a nemocní‘ s tónem, jako že se nic neděje, by se nad sebou měl vážně zamyslet. Život je cenný pro každého z nás,“ říká Kateřina.

Lékařka: Nepotřebujeme potlesk, ale vaši zodpovědnost

Zároveň chápe, že celá pandemie trvá dlouho, lidé jsou rozhořčení, a mrzí jí, že spousta lidí přišla o obživu.

„Ale jestli se máme zvládnout dál starat o každého, kdo potřebuje zdravotnickou péči, potřebujeme my trochu pomoct od lidí. Tak, že se budou chovat zodpovědně, že přežijou 15 minut cesty metrem nebo autobusem nebo nákup s rouškou, že se pokusí nechodit ve skupinkách deseti lidí popíjet do parků a nebo do naoko zavřených barů. Jinak ani naše největší snahy nemusí být dostatečné, prosí lékařka o zodpovědné chování,“ uzavírá Kateřina a vzkazuje za všechny zdravotníky: „Nepotřebujeme ani potlesk, ani čokolády, potřebujeme zodpovědnost a projev lidskosti a ohleduplnosti.“

Video Podívejte se do polní nemocnice v Letňanech: Tady pomůžou, až bude v Česku s covidem nejhůř - Aleš Brunclík

Další videa
Články odjinud