Zkáza bejrútských nemocnic, chaos a strach z koronaviru: Tohle jsem neviděl ani za války
Už více než dva týdny uběhly od tragické exploze v libanonské metropoli Bejrútu, která usmrtila nejméně 176 lidí. Dalších 6000 lidí skončilo se zraněním a přes sto se jich dál pohřešuje. Výbuch zasáhl několik nemocnic, Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce udává, že exploze poničila více než polovinu z 55 bejrútských zdravotnických zařízení. Tamní lékaři jsou zoufalí, nemocnice stále nejsou plně funkční a bortí se nejen pod nátlakem tisíců zraněných, ale také kvůli přibývajícímu počtu pacientů s koronavirem, uvedla britská rozhlasová stanice NPR. Na pomoc Libanoncům vyrazili i Češi, v Bejrútu zasahoval speciální tým záchranářů.
„Koronavirus, rakovina, výbuch.“ Tři neštěstí, která svírají bejrútské zdravotníky. „Ve vteřině bylo všechno naprosto zničené, teď nemůžeme fungovat a lidé trpí,“ zhodnotil situaci expert na infekční choroby a primář Fakultní nemocnice sv. Jiří Eíd Azar. Jeho nemocnice se nachází jen necelé dva kilometry od epicentra výbuchu v bejrútském přístavu.
Primář: Byl to chaos. Pořád je to chaos
„Stovky našich pacientů byly zraněny, čtyři sestry při výbuchu zemřely. Teprve několik minut po explozi jsme si uvědomili, co se děje, a začali jsme s evakuačním plánem. Mluvím tady o zařízení s 300 pacienty a skoro dvěma tisíci zaměstnanci a místa, kde se začali scházet zranění,“ popsal Azar. „Byl to chaos. Pořád je to chaos,“ řekl.
Také šéf tamní dětské onkologie Peter Noun popsal reportérům NPR hrůzný zážitek, který bohužel dál pokračuje. „Všechny naše nemocnice jsou v podstatě zničené, není kde operovat. Sály jsou rozbořené a nic není sterilní. Pohotovosti jsou úplně pryč. Naše malé pacienty jsme vzali ven a museli je začít léčit na parkoviště. Je to neštěstí, apokalypsa, která nemá konce,“ prohlásil Noun.
Lékaři: O sociálním distancování nemůže být řeč
„Byla to jako scéna z filmů o Titaniku, když přeživší dorazí do New Yorku. Děti hledají rodiče a nemůžou je najít. Tady každý někoho hledal a mnozí i po 2 týdnech hledají. Mám pacienty, kteří nemají otce nebo matku, znám rodiče, kteří se chodí ptát na své děti,“ doplnil lékař. „Někteří museli být evakuováni a převezeni pryč z města. Jednalo se hlavně o lidi s rakovinou nebo koronavirem či ve vážném stavu. Tři ženy nám tu zrovna rodily,“ navázal Azar.
„Bojíme se, co bude dál, co ještě přijde. Ztratili jsme hlavní oddělení, které se zabývalo koronavirem, a teď čelíme rapidnímu nárůstu případů, denně kolem 300 nových pacientů. Plný dopad výbuchu jsme ale ještě neviděli, teď probíhají pohřby, dál se odklízí trosky, lidé protestují, všude je prach. Nějaké sociální distancování je nemožné. Musíme se připravit na další stovky, možná tisíce nakažených,“ domnívá se Azar.
Lidé seděli na ulici a brečeli
„Pacienty jsme museli tahat po schodech, někteří spíš podpírali nás, výtahy nefungovaly. Scházelo se třeba až z devátého patra. Bylo to peklo. Zraněné jsme pokládali na zem mezi kusy zdí, sklo a trosky, abychom mohli intubovat nebo jim dát infuzi. Pak jsem šel domů a nenašel svůj byt, komplex byl úplně zničený, lidé jen seděli na ulici a brečeli,“ vypověděl šéf jednotky intenzivní péče Joseph Haddad. „Tohle jsem nikdy neviděl ani během války,“ zakončil Noun.
