19°C
Vyděšení Brazilci a přirážka za toaletní papír: Ondřej popisuje pandemii v Německu
Ondřej (28) z Brna měl velké štěstí, když byl spolu s dalšími čtyřmi studenty z Česka vybrán na prestižní studijní stáž v Německu. Odcestoval na začátku tohoto února do Postupimi, ale samozřejmě do všeho zasáhla pandemie koronaviru. Ondra dostal možnost stáž přerušit, ale rozhodl se zůstat. Spolu s ním zůstali na studentských kolejích další stážisti z celého světa. Podle Ondřeje byli např. Brazilci vyděšení z dění doma. A jak prožíval on pandemii daleko od domova?
Ondřej je od února v Německu na výzkumné stáži pod záštitou Německé agentury životního prostředí v Postupimi na místní Univerzitě aplikovaných věd. Zde se zabývá, stejně jako v Brně, přírodními způsoby čištění odpadních vod.
„Už během ledna, ještě před nástupem na stáž, jsme dostali e-mail, zda jsme v uplynulých dvou měsících nebyli v kontaktu s někým, kdo byl pozitivně testován na koronavirus, nebo se nacházel v té době v zasažených oblastech. Po celou dobu jsme tak sledovali zprávy o tom, jak se to postupně rozšiřuje, ale bezprostřední ohrožení jsem rozhodně nepociťoval,“ popsal Ondřej Blesk Zprávám začátky pandemie.
Koncem března už ale studenti dostali možnost přerušit a pokračovat v ní, až se situace uklidní. On se ale rozhodl zůstat. Univerzita byla uzavřena přelomu března a dubna a výuka nebyla. „Nicméně mi byla umožněna výjimka a já tak mohl nadále pokračovat ve své práci. V celém areálu univerzity byly pouze jednotky lidí a do kontaktu s někým jsem přišel pouze zřídka,“ říká Ondřej.
Vlna solidarity a přirážka za toaletní papír
Ondřej bydlí na studentských kolejích. Po zavedení ochranných opatření se tam uzavřely společenské prostory a všude se objevily lahvičky s dezinfekcí. Jediné, co zůstalo ve městě otevřeno, bylo velké obchodní centrum s potravinami.
„Všude po chodbách byly umístěny stojany s dezinfekcí a na zemi byly nalepeny směrové šipky pro pohyb návštěvníků, případně místa s rozestupy u pokladen,“ říká Ondřej s tím, že výrazný strach nepociťoval, a dodává: „Kromě toaletního papíru bylo všeho dost. U regálů s toaletním papírem jsem ale viděl, že některé obchody se snažily omezit nákupy. Běžné balení 8 kusů zde stojí kolem 2 euro, pokud jste si ale vzali další balení, bylo vám za druhé balení naúčtováno dalších 5 euro, a za třetí ještě 10 euro. Takže se vám takový nákup mohl pěkně prodražit. U pokladem tu taky měli cedulky, ať jsou lidé ohleduplní a rozumní a zbytečně nekřečkují zásoby.“
Roušky byly v Německu podle Ondřeje zavedeny asi 14 dní poté, co je zavedlo Česko. „Zaznamenal jsem nicméně, že ještě předtím, než začaly být roušky povinné, a těch pro záchranné složky bylo málo, tak se v Postupimi také objevila velká vlna solidarity. Obchody s oblečením nebo lidé doma šili roušky pro zdravotníky,“ přibližuje Ondřej chování Němců.
Ondřej: V opatřeních v Česku jsem cítil zmatek
Ondřej samozřejmě sledoval dění doma. „Ač to možná stále někdo kritizuje, tak česká vláda reagovala rychle. Byla tam ale cítit velká zmatečnost, kdy se pravidla měnila ze dne na den. Podobné zmatky jsem v Německu nezaznamenal, nebo se minimálně ke mně z médií a sociálních sítí nedostaly,“ hodnotí Ondřej opatření v Česku.
„Projev kancléřky Angely Merkelové v půlce března mi přišel velmi dobrý. Nezastírala, že jde o velmi vážnou situaci, ale vybízela k solidaritě a vzájemné pomoci s tím, že společně tuto krizi přečkáme,“ doplňuje mladý muž.
Roušky v MHD a kontakty v restauracích
Ondřejovi rodiče žijí ve východních Čechách. „Pochopitelně o mě měli strach. Taťka byl připravený, že pro mě přijede na hranice. Snažil jsem se s nimi být ale v častějším kontaktu a všichni jsme to zvládli v pořádku,“ přiznává Ondřej.
Tím, že Postupim je malé město a není tam vysoká koncentrace lidí, nebyl podle Ondry problém chodit ven. „Celkově se mi povedlo karanténu prožít celkem aktivně, a dokonce jsem i díky tomu zhubl,“ směje se student.
„Po rozvolnění opatření se rouška stala módním doplňkem na figurínách v obchodech s oblečením. Rouška je stále povinná v MHD a obchodech, ale část lidí je nenosí, nebo je mají stažené pod nos,“ přibližuje Ondřej aktuální situaci.
V Německu také platí opatření, že pokud jdete do restaurace, musíte vyplnit lístek, kde musíte uvést své jméno a kontakt, v případě nákazy v restauraci je zákazník kontaktován.
Vyděšení studenti z Brazílie a obavy z návratu
Ondřej se za dobu svého pobytu setkal se studenty z různých částí světa. Všichni měli nebo mají obavy a sledují, co se děje v jejich zemích.
„Trevor z Jihoafrické republiky mi říkal, že by pro něho nebylo tak rizikové se vrátit, protože pochází z relativně bohaté rodiny. Koronakrize ale na jeho zemi dopadla velmi tvrdě, a ještě více se tam prohlubují sociální rozdíly,“ přibližuje Ondřej pocity dalších studentů.
Většina jeho spolubydlících je z různých států střední a jižní Ameriky a všichni mluví o obavách z návratu. „David z Kolumbie říkal, že v Bogotě teď mají velmi mnoho nových případů a neví, co by dělal, kdyby se měl vrátit. Podobně je na tom Henrique z Brazílie, ten říkal že je vyděšený z toho, co se doma děje,“ říká Ondřej. Ale ne jinak jsou na tom studenti z Evropy.
„Dvě studentky Biljana ze Srbska a Emina z Bosny, které tu jsou na stejné stáži jako já, mají také obavy z návratu. Biljaně maminka prý zakázala, aby se teď vracela, stáž zde si prodloužila až do konce ledna, takže celou tuto krizi přečká zde. Ani pro jednu z nich to ale není tak jednoduché, už jenom proto, že nejsou v Evropské unii a musí si zajišťovat víza, aby zde mohly být,“ uzavírá Ondřej, který se do Česka vrací na začátku září.
