Marie nemá ani na školku. Samoživitelky se v krizi řítí do dluhové pasti, varuje expert

Autor: Nikola Forejtová - 
18. května 2020
10:00

Z každé krize vyjde nejhůře ta skupina obyvatel, která už před ní má hluboko do kapsy. Výjimkou není ani ta stávající koronavirová. V Česku je desetina obyvatel na hranici chudoby a měsíce bez práce je sráží na dno. Poslední koruny na účtě má i samoživitelka Marie. Ta přišla o brigádu a synovi s vrozenou vadou nebude moci platit speciální soukromou školku. Marie tak prosí neziskové organizace o pomoc. Právě na neziskovky se obrací tisíce Čechů, stát jim totiž mnohdy neumí pomoci. Podobně promluvil pro Blesk i behaviorální ekonom Lukáš Tóth.

Koronavirová krize je pro mnoho chudých rodin pomyslným hřebíčkem do rakve. Už předtím žily od výplaty k výplatě a nyní, podobně jako tisíce dalších lidí, zažily citelný výpadek příjmů. Podle průzkumu společnosti Behavio byla v dubnu polovina Čechů téměř bez úspor a ti nejchudší se pomalu řítí do dluhové pasti.

Výjimkou není ani samoživitelka Marie, o jejíž osud se podělil Klub svobodných matek, který pomáhá téměř devíti tisícům rodičů bez partnera. „Od začátku koronavirové krize máme desítky telefonických a e-mailových dotazů od rodičů, kteří se nás každý den ptají na rady, jak v nastalé situaci postupovat, na jaké úřady se mohou obrátit a jak mají řešit svou situaci,“ uvedla pro Blesk Zprávy Petra Krainová, ředitelka komunikace Klubu svobodných matek.

Marie pak prosí o finanční podporu pro jejího tříletého syna. „Syn má vrozenou vadu, musí chodit na fyzioterapii a do soukromé školky, protože jej v normální nevezmou. Zde platím šest tisíc měsíčně a musím mu tam dávat svačinky. Za brigádu jsem dokázala poplatit nájem i školku, ale kvůli covidu teď s penězi vůbec nevycházím,“ svěřila se Marie. 

Situace, kdy dokáže rodič z příjmu poplatit jen to nejpodstatnější, není v Česku vůbec nezvyklá. „Máme poměrně vysoký poměr tzv. pracující chudoby – to je stav, kdy i přes práci nemáte možnost dosáhnout na základní životní standardy,“ upozornil behaviorální ekonom Lukáš Tóth.

„A když říkám standard, tak to opravdu není žít si na vysoké noze, ale poplatit ty základní věci a poslat děti do školy. V tu chvíli se úspory vytváří těžko. To vidíme často například u matek samoživitelek,“ dodal Tóth.

I před krizí na tom prostě Česká republika nebyla ideálně. Podle dat Českého statistického úřadu u nás dál roste počet rodin ohrožených příjmovou chudobou. V roce 2019 to bylo v přepočtu asi 1,06 milionu lidí. Pro představu, příjmová chudoba se pohybuje na hranici 12 818 korun měsíčně pro jednotlivce. Pod touto hranicí byla desetina obyvatel. 

Češi snížili výdaje o čtvrtinu. Chudí dál už nemohou

Během krize lidé podle výzkumu České spořitelny snížili výdaje až o 23 procent, tomuto pomohl i fakt, že volnočasové aktivity jsou výrazně omezeny. Jak ale upozorňuje Tóth, chudší část našich obyvatel už nemá, kde by výdaje snižoval, a přitom právě oni se o to nejvíce snaží - nemají totiž záchranný polštář. „Ti už příliš nemohli například omezit výdaje za potraviny. Dlouhodobě kupují co nejlevnější zboží,“ poznamenal pro Blesk Zprávy.

„Je drahé být chudý. Má to nejen materiální, ale také obrovský psychologický rozměr. Celé měsíce myslíte na to, jak zaplatíte složenku, do toho vám chodí upomínky a vy máte možnost myslet na to, kde vzít příjem a jak si nadělat úspory,“ dodal.  

Chudší skupina obyvatel - lidé žijící ve vyloučených lokalitách, vdovy seniorky či samoživitelky - se navíc povětšinou „sdružují“ ve stejných lokalitách či sociálních skupinách. Nemají tak ve své sociální bublině příliš možností, na koho se v krizi obrátit.

„Když jste v nízkopříjmových skupinách, tak nemáte možnost se na někoho obrátit. Nemůžete spoléhat, že vás někdo zachrání, tím spíš, když to na ty skupiny dopadá najednou,“ zmínil Tóth.

Video O chudých Češích, rozdělené společnosti a populismu Zemana i Babiše: Sociolog Daniel Prokop v Epicentru na Blesk.cz - Jaroslav Šimáček, Lukáš Červený

Chudí se zapojují do práce na černo

Nejchudší spoluobčané se již delší dobu točí v začarovaném kruhu. Kromě toho, že jsou uvěznění v obchodu s chudobou, se spoléhají na práci na černo - vyplatí se jim totiž více dostat jednorázovou platbu za den na stavbě, než vykazovat příjem z nízkopříjmových prací a nedosáhnout tak na sociální dávku či se nechat o příjem z práce připravit exekutorem. 

„Nevyplatí se jim pracovat oficiálně, což je špatně a měli bychom to řešit. Ty náklady totiž pak řešíme všichni. Už ekonom a držitel Nobelovy ceny James Heckman uvedl, že koruna investovaná do těchto skupin, i když se zdá, že je to rozhazování peněz, má návratnost sedmkrát, až desetkrát,“ poznamenal Tóth.  

Podle behaviorálního ekonoma i řady dalších expertů jsou nejohroženější skupiny obyvatel často opomíjené. Především pak v době krize. „Je v pořádku řešit ekonomickou prioritu, třeba Škodovku, která dělá 5 procent HDP. Je naprosto v pořádku, aby si to udržela. Ale platí zlaté pravidlo, že pozornost je omezená a druhořadou prioritu odložíme na později a mnohokrát se k ní už vůbec nedostaneme,“ konstatoval.

Tóth se pak zlobil nad argumentem některých ekonomů, ale i obyčejných lidí, že naše spoluobčany „dotujeme“ z našich daní. „Chudoba z naprosté většiny není individuální rozhodnutí, je to společenský fenomén. V momentě, kdy jsme v žebříčku 40 států, které jsou na tom nejlépe, tak když se rozhodneme, že tu za dvacet let nebude jediný chudý člověk, tak se to povede. Je to rozhodnutí státu, společenské rozhodnutí,“ doplnil Tóth.

Chybí plán B po uplynutí krize

Stát by tak měl investovat do rozvoje vyloučených lokalit a především do vzdělávání. „Těžko se to vysvětluje do detailu. Ale měli bychom se podívat, kolik nás stojí každé procento nezaměstnanosti,“ snaží se těžkou společenskou problematiku objasnit Tóth.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se podívala do vyloučených lokalit v Ústí. Uznala, že zde systém prozatím krutě selháváMinistryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se podívala do vyloučených lokalit v Ústí. Uznala, že zde systém prozatím krutě selhává | Facebook/Jana Maláčová

Co nyní vnímá jako problém, je absence plánu B poté, co epidemie pomine. Stát se totiž o chudé (ale i jiné) obyvatele nyní postaral alespoň v tom slova smyslu, že schválil odklad splátek až o půl roku. A to za hypotéku, či úvěr.

Možnost odložení hypoték a úvěrů platí jak pro firmy, tak i pro obyčejné lidi. Po domluvě s věřitelem si mohou lidé požádat o odložení o 3 až 6 měsíců. Návrh ministryně Kláry Dostálové (ANO) pak počítá s tím, že by nemohla být vypovězena nájemní smlouva v případě, že nájemník nezaplatí nájem kvůli finanční krizi.  Lidé ale nejsou osvobozeni od placení energií. Pronajímatel prostor totiž také nebude osvobozen od platby za energie.

Na krizi zareagovalo i ministerstvo spravedlnosti. To zveřejnilo upravený formulář pro odklad splátek za exekuci. 

To vše je podle Tótha krok správným směrem. Bojí se ale toho, co přijde za oněch půl roku, až začne splátkový kalendář opět platit. „Stát musí přijít s plánem B. Tedy jestli se to bude řešit odpouštěním, dalším státním placením – kdo to nakonec zaplatí. To se zatím neděje, tuhle debatu nevidím a bojím se, že spadne pod stůl, protože tyto skupiny nemají velké politické zastání,“ poznamenal.

 

 

Další videa
Články odjinud