Česká lékařka o situaci v Gaze: Rozhoduje se, která miminka přežijí. Chybí energie pro inkubátory

V současné chvíli se na území Gazy nachází tisíce těhotných žen, které mají těsně před porodem, situace je podle Lovětínské opravdu kritická a nadále se zhoršuje. V zemi chybí zdroje energie, bez kterých zdravotnictví prostě nemůže fungovat. Ženy rodí na chodbách, pokud se včas do nemocnice dostanou a následná péče o novorozené děti je tristní.

„Měsíčně je tam až 130 miminek, které potřebují inkubátor. Tím, že tam nejsou zdroje elektrické energie, se rozhoduje o tom, kdo bude žít a kdo ne,“ popsala v Epicentru situaci v Gaze atestovaná vojenská plastická chirurgyně Vanesa Lovětínská.

Nedostatek energií lékaře v určitých momentech staví do role, kdy se prostě nedá nic dělat. Často jsou vystaveni  situaci, kdy se musí rozhodnout mezi tím, koho zachránit, koho nechat zemřít.

Novinářka z Gazy rodila během ostřelování. Císařské řezy se provádějí bez narkózy

„V současné chvíli to znamená, že se dává primární péče pacientům, kteří mají šanci na přežití. Tam, kde je ta šance minimální, těm se ta zdravotní péče, se domnívám, nedostává,“ řekla Vanesa Lovětínská.

Jako doktor Mengele

V evropských a západních zemích jsou v nemocnicích generátory, které v případě toho, že vypadne elektrická energie, automaticky nahodí záložní zdroje. V Gaze taková možnost a šance není.

„Určité spektrum výkonů se samozřejmě dá dělat třeba v lokální anestezii, umrtvením, ale to jsou pouze omezené výkony, ostatní jsou proveditelné jen velmi těžce. A poslední zmínky o tom, kdo operoval bez umrtvení, byl Mengele,“ popsala česká lékařka a zmínila jeden případ za všechny.

Amputace chodidla na chodbě

„Například devítiletý chlapec. Bylo mu amputované chodidlo před zraky jeho matky a patnáctileté sestry, a to opravdu pouze v lokálním umrtvení. Všichni se na to museli dívat, bylo to v prostorách chodby, protože jinde prostě nebylo místo,“ popsala lékařka otřesný případ z Gazy.

Podle Lovětínské velmi špatná je i následná péče, kterou provází velké míry komplikací, infekcí, nutnosti re-amputací. Velmi závažně nemocní pacienti a polytraumatizovaní mají podle české lékařky v těchto podmínkách velmi malou šanci na přežití.

Nejprve nedůvěřivost pak neskutečná vděčnost

„Těch příběhů ze zdravotnického prostředí je strašná spousta. Kdybych mluvila konkrétně o Gaze, tak já pořád mám na mysli oči těch matek, které tam měly své popálené děti. Každá matka, bez rozdílu pleti, bez rozdílu náboženství, vyznání, vždycky má strašný strach o svoje dítě,“ popisuje své zkušenosti mladá lékařka.

Pacienti v Gaze křičí v agonii a není jak jim pomoci, líčí pro Blesk Bendl z Lékařů bez hranic

Ona samotná v Gaze byla v pozici, kdy měla vysvětlovat matkám, co se s jejich dítětem bude dít,  jaký je lékařský postup.

 „Oni tam moc nebyli zvyklí, že by jim lékař něco vysvětloval, a vždycky, když tam k nim přišla drobná cizinka bez zahalení, pokrývky hlavy, s překladatelem a vysvětlovala jim nějaký postup, tak ze začátku byla taková přirozená nedůvěřivost, ale pak, když věděli, co se bude s jejich dítětem dít, tak tam byla neskutečná vděčnost, kterou jsem nikdy v životě u jakýchkoliv jiných pacientů nebo rodin neviděla,“ uzavřela lékařka Vanesa Lovětínská.