Čtvrtek 2. prosince 2021
Svátek slaví Blanka, zítra Svatoslav
Oblačno, déšť se sněhem 4°C

Politici na sítích: Můžou si říkat, co chtějí? Nejvíce ukřičení vítězí, chystá se ale bič

Autor: Markéta Mikešová - 
8. října 2021
21:10

Už dnes vypukla hlavní část sněmovních voleb v Česku, široké veřejnosti se otevřely volební místnosti. Zároveň vrcholila kampaň politiků, která se letos více než kdy dříve odehrávala na sociálních sítích. Právě internet je místem, jak lze efektivně a za relativně málo peněz oslovit voliče a opřít se do konkurence. Navíc je tento prostor vnímán jako velmi svobodný, takže se tu politici nebojí vytahovat témata a informace, která by jinde byla za čárou. Jenže opravdu si na sítích můžou říkat, co chtějí? A proč se diskuse tak často zvrtnou?

Nejdříve je třeba rozdělit internetovou aktivitu politiků v rámci volební kampaně a mimo ni. Ano, lze namítnout, že politik dělá kampaň neustále, ale pro období před volbami existují jistá legislativní omezení, takže se oba stavy rozdělují. Rozdíl je také mezi zaplacenou reklamou a běžným příspěvkem, do kterého nebyly vloženy žádné peníze.

Volební kampaň v Česku podle volebního zákona začíná dnem vyhlášení voleb a končí vyhlášením výsledků. Jakmile je odstartováno, veškeré propagační snahy politiků už se oficiálně považují za předvolební klání. Zákon doslova uvádí: „Volební kampaní se rozumí jakákoliv propagace kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta nebo volební agitace ve prospěch kandidující politické strany….“

Cokoliv marketingového rázu, co se od politiků v tomto období objeví na sociálních sítích, je tedy kampaň. A pokud do toho byly investovány peníze, například aby příspěvek měl větší dosah, částka musí být započítána mezi volebními výdaji, protože každá strana, hnutí či koalice se musí vejít do limitu 90 milionů korun. Navíc o této transakci musí existovat informace na transparentním volebním účtu.

V propagačním příspěvku šířeném masmédii (takže i na internetu) pak musí být údaj o zadavateli a zpracovateli sdělení. A tři dny před začátkem voleb nesmí být zveřejňovány předvolební výzkumy. Tím ale stanovená pravidla končí, zákon neuvádí, co přesně v reklamách může být uvedeno, obsahuje jen vágní formulaci, že „volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě“.

Stát tedy neřeší, zda sdělení ve volebních kampaních jsou fakticky správná. Když SPD zveřejní na Facebooku obrázek, že v Evropské unii se schyluje k povinnému očkování proti covidu a je zde údaj o zpracovateli reklamy, nikdo to legislativně napadnout nemůže, byť neexistují důkazy, že EU povinné očkování opravdu plánuje.

Facebook tvrdí, že politikům neulevuje

Jediný, kdo může zasáhnout, jsou sociální sítě. A každá se k tomu staví jinak. Například Twitter zakázal politické reklamy úplně, žádné placené sdělení nesmí pocházet od politika a nesmí odkazovat na konkrétní politiky nebo zákony. Politici i nadále normálně na síť psát mohou, jejich příspěvky ale probíhají stejnými kontrolami jako u ostatních lidí. To znamená, že pokud informace vyzývá k násilí nebo nesnášenlivosti, zpráva je skryta nebo rovnou smazána. To samé platí u vyvrácených dezinformací o covidu či očkování.

Jistý precedent vytvořil bývalý americký prezident Donald Trump, který na Twitteru dlouhodobě sdílel nepravdy a rasistická sdělení. Když pak podpořil lednový útok na americký Kongres, při kterém zemřelo několik lidí, Twitteru došly nervy a účet Trumpovi zcela zrušil. Firma při té příležitosti uvedla, že se vždy snažila být k politikům trochu více tolerantní, ale už to podle ní dál takhle nejde a bude je nekompromisně mazat, pokud budou porušovat zásady sítě.

Trumpa tehdy zakázal i Facebook, ale exprezident byl speciální případ. Síť se nechala slyšet, že to dělá vlastně nerada, nechce se jí zasahovat do politické soutěže. Politika omezí jen tehdy, pokud jeho příspěvky budou vyloženě škodlivé, což nakonec zmínila i v prohlášení k současným sněmovním volbám v Česku.

„Věříme, že v demokracii by o tom, co je věrohodné, měli rozhodovat lidé, ne technologické společnosti – našim záměrem není to, aby soukromá společnost cenzurovala politiky. Proto neposíláme politický obsah ani reklamy našim fact-checkingovým partnerům. Věříme, že omezením projevu nebo odstraněním obsahu bychom zapříčnili, že by lidé byli méně informovaní o tom, co říkají jimi volení představitelé, a politici byli méně zodpovědní za vlastní slova,“ uvedl český Facebook, načež navázal, že pokud někdo zveřejní vyvrácenou dezinformaci, bude tomuto příspěvku omezen dosah a nebude moci být využit pro reklamu.

„To neznamená, že si politici mohou na Facebooku a Instagramu říkat, co chtějí. Pokud jde o prosazování našich Zásad komunity, k obsahu zveřejněnému politiky nepřistupujeme jinak než k obsahu zveřejněnému kýmkoli jiným,“ uvádí dále Facebook.

...ale realita je někde jinde

Podobná slova sítě jsou ale poslední dny pod palbou kritiky. Deník The Wall Steert Journal (WSJ) zveřejnil sérii článků, ve kterých mimo jiné popisuje, jak Facebook mocným osobnostem dovoluje bez postihů sdílet věci, které by u běžných občanů mazal. Mezi těmito mocnými osobnostmi jsou právě politici. Informace následně veřejně potvrdila bývalá zaměstnankyně Facebooku Frances Haugenová, od které WSJ čerpal.

Haugenová pracovala ve Facebooku jako produktová manažerka týmu zaměřeného na dezinformace. Společnost podle ní moc dobře ví, jak zakročit, aby příspěvky méně rozdělovaly a poškozovaly společnost, ale neudělá to kvůli zisku. Ve výsledku tak oslabuje demokracii. „Facebook bude nadále dělat rozhodnutí proti společnému dobru, pokud bude ponechán sám (bez dohledu),“ je přesvědčená žena.

Příspěvky obsahující nějakou emoci vyvolávají větší zapojení lidí. A emoce obsahují spíše polarizující témata, která nutně nepatří mezi to nejzásadnější, co by se mělo řešit. Nebo třeba cílené nepravdy.

Čím je větší zapojení lidí, tím více firma vydělává, protože reklamy na sítí vidí větší počet uživatelů. Nechat politiky „utrhnout se z řetězu“ je tak pro Facebook spíše výhodné, jak potvrdila Haugenová. Největší odezvu přitom často mají právě politické příspěvky.

Facebooku také hraje do karet, že politici si velkou odezvu užívají a schválně na sítích emoce rozdmychávají. Jak vyplývá z volební analýzy Prague Security Studies Institute (PSSI), prakticky všechny strany sáhly po polarizujících tématech, koalice SPOLU například hojně na internetu řešila otázku Ruska, KSČM zpochybňovala legitimitu celých voleb a Piráti se pustili do očkování. Pomyslným králem kritiky se pak stalo SPD, které vyplodilo nejvíce příspěvků kritizující covid, NATO, EU, migraci, klimatické změny, Romy a LGBT komunitu.

Tato taktika se SPD minimálně číselně vyplácí. Podle analýzy mají jeho příspěvky celkově nejvíce reakcí, ať už lajků nebo komentářů (jen lajků 2,53 milionů). Bodují více i než obsah hnutí ANO, které je pověstné svým dokonalým marketingem. Jaký volební úspěch to SPD přinese, teprve uvidíme, pro Facebook je ale už teď Tomio Okamura vítězem. Vyvolává masivní reakce, byť na základě polopravd, ale zároveň ještě není tak za hranou, aby ho síť vyhodnotila jako materiál na smazání.

Video Předvolební debata lídrů - Blesk TV a Mall TV

Za tuto hranu stanovenou Facebookem se během současných sněmovních voleb dostal jen Lubomír Volný se svým volebním hnutím, který sdílel čistokrevné dezinformace. Jeho účet byl zcela smazán. Nutno také podotknout, že Facebook, ačkoliv politické reklamy povoluje, tak údaje o nich veřejně zpřístupňuje ve speciální knihovně. Lidé se zde dozvědí, kolik politici za příspěvky zaplatili a na jaké cílové skupiny byly mířeny. Také existuje možnost si politické reklamy úplně vypnout.

EU chce proti gigantům udeřit

Když to shrneme, konkrétně na Facebooku mají politici v tuto chvíli poměrně dost volnou ruku. Nemusí to být ale na dlouho. Evropská unie je aktuálně uprostřed nastavování nových pravidel pro pohyb na internetu, řeší dva zásadní návrhy – akt o digitálních službách a akt o digitálních trzích, které ukládají internetovým gigantů více zodpovídat za obsah, který mají na svých platformách.

Akt o digitálních službách má také nařídit, aby sociální sítě byly transparentnější ohledně svých algoritmů, tedy aby si uživatelé mohli zvolit jiné doporučování obsahu, než jaké vyhodnotí třeba sám Facebook. To by se dotklo mimo jiné politické reklamy, na kterou pak komise chystá i speciální směrnici týkající se transparentnosti financování.

luder ( 9. října 2021 01:05 )

Tomu všemu
má předcházet mlha o jakési
digitalizaci. Nemohou přece ihned
odhalit své plány.
Jak by to
tu mělo vypadat, vidíme v Praze,
kde je primátorem Pirát Hřib.
Důchodci by
měli být lovnou zvěří, bez
jakýchkoli práv a pokud bydlí
sami, měli by se starat o
migranty. Měli by být ponižováni a
šikanováni mládeží, všude kde se
objeví. V obchodech, lékárnách a
pod.
Zavázali se
u Sörose k likvidaci Slovanů a
začali by u těch bezbranných. To je tak v kostce
jejich program. A společný program
demobloku a Pirátů by byl dovršen.
Zdá se vám to málo ?

luder ( 9. října 2021 01:05 )

Americký novinář žijící
v Praze, Erik Best, pravil: "Kdyby Piráti vyhráli
volby a premiérem se stal feťák
Bartoš, tak počítejte s tím, že :
- nejdřív by likvidovali
vše, co zavedlo ANO. např.
valorizaci důchodů a vrácení
jejich výší na dobu před rokem
2017.
- dále by
legalizovali svoji milici ANTIFA,
která by rozpoutala v republice
peklo. Byla by nad policií.
- a konečně
by došlo k tomu, k čemu se
zavázali u George Sörose, t.j.
zaplavit republiku ilegálními
migranty.
- a nejen
to, definitivně by odstranili
Benešovy dekrety, aby začala
konečná likvidace českých zemí.

Zobrazit celou diskusi
Další videa