22°C
Za pár dní jsou tady Vánoce, vybavíte si ty svoje v dětství? Trávila jste je s tátou, nebo jen s maminkou?
Táta s námi vždy byl na Štědrý den. On měl takový svůj tradiční harmonogram – od rána obíhal příbuzenstvo, přátele, pak šel k Lucce, mé nevlastní sestře, a nakonec k nám. Takže se mnou a mámou trávil ten klasický Štědrý večer. Zůstal na večeři, miloval smaženého kapra, který musel být dělaný na pánvi, nikdy ve friťáku, pak jsme společně rozbalovali dárky… Vánoce jsem vždycky milovala a mám je ráda dodnes.
Dostala jste od tatínka někdy nějaký speciální dárek, který vám utkvěl v paměti? Plnil vám dětské sny?
Já si asi upřímně nikdy nic konkrétního nepřála, na nějaké velké dary jsem nikdy nebyla vysazená, a teď v dospělosti už vůbec ne, mám pocit, že všechno mám. (směje se) Od táty jsem samozřejmě dárky dostávala, pokaždé to ale bylo překvapení. Pamatuju si na báječný stereo přehrávač s obrovskýma bednama na muziku, spoustu oblečení, hodinky… No, a když jsem byla starší, přišly na řadu i hodnotnější věci, které mám stále a mají pro mě velkou emocionální hodnotu.
Například?
Táta mi několikrát věnoval nádherný šperk, měl na jejich výběr skvělý vkus, což u mužů není úplně běžné. Mám od něj například zlatý náhrdelník s diamanty s francouzskou lilií, což byl tehdejší znak kapely Stratovarius mého manžela. Nebo zlatou kouli na krk, která je také vykládaná diamanty. A vzpomínám si taky na nádhernou ocvokovanou koženou bundu, z té jsem byla nadšená. Jen už jsem z ní bohužel vyrostla. (směje se) Ale největší dárek pro mě vždycky bylo to, že za mnou táta přišel. Moc jsem se na něj pokaždé těšila a každý rok jsem byla v napjatém očekávání. Rok co rok dorazil ve skvělé náladě, ale to u něj nebylo nic zvláštního, byl to celkově pozitivní člověk.
Čím jste mu dělala radost vy? Věděla jste, čím ho obdarovat? On měl snad opravdu všechno, ne?
Měl, takže vymýšlet pro něj dárky bylo náročnější. Ale v dobách, kdy jsem na tom byla finančně dobře, jsem mu kupovala starožitnosti, tam byl úspěch zaručen. Miloval secesi a cokoliv z toho období mu vždy udělalo nesmírnou radost. A pak taková ta klasika – kvalitní vína nebo single malt whisky. S tím se nedalo šlápnout vedle.
V osmadvaceti jste se odstěhovala do Finska a předpokládám, že na Vánoce jste se do Čech nevracela…
Každé Vánoce samozřejmě ne, ale minimálně ze začátku jsem jezdila domů každý druhý rok. Byl to kompromis s mým manželem Timem, protože i on chtěl logicky někdy trávit Vánoce se svou rodinou. Ale i když jsem se před svátky do Česka nedostala, s oběma rodiči jsem byla v kontaktu. Volali jsme si, přáli si a sdíleli jsme pocity, jak to prožíváme. Navíc tátu jsem měla pokaždé u sebe aspoň tak trochu. Ve Finsku jsem samozřejmě měla DVD s jeho muzikou a koncerty, a ty jsem si pravidelně pouštěla, nejen o Vánocích. Přiznávám, že trávit Štědrý den bez rodiny bylo těžké. Navíc ve Finsku se slaví trochu jinak než u nás.
Jak?
Tak v první řadě nemají Finové kapra a salát, ale pečenou šunku od kosti s takovou speciální nasládlou bramborovou kaší. Taky tolik »nedárkují« jako u nás, v tom jsou trochu rozumnější, protože Češi jsou schopní se kvůli bohaté nadílce pod stromečkem klidně i zadlužit, co jsem slyšela. Ale zásadní rozdíl je, že nejsou zdaleka tak veselí jako u nás. My máme vždycky takovou rozjívenou náladu, oni jsou spíš melancholičtí. Obecně to není tak veselý národ, jsou to spíš trochu »studení čumáci«. Takže české Vánoce u mě jednoznačně vedou, a kdybych zatoužila po šunce, můžu si ji dát u stánku na Staromáku. (směje se)
A v ty roky, kdy jste se vracela do Česka, to probíhalo jak?
To jsme bývali všichni dohromady, samozřejmě i s tátou a s celou jeho rodinou. Vánoce na Bertramce vždycky probíhaly v hojnosti a veselí. Pouštěli jsme si hudbu – jak tu tátovu, tak i zahraniční interprety, ale hlavně jsme si povídali, protože tím, že jsme se nevídali moc často, bylo hodně co dohánět.
Ale předpokládám, že v kontaktu jste byli i přes rok, nebo ne?
Jasně, volali jsme si každý týden. Ale to je přece jen jiné, než se pak sejít tváří v tvář.
Letos to budou první Vánoce, kdy tu váš táta není. Nemáte z toho strach? Přece jen je to citlivé období.
Mám, protože je mi jasné, že budu pořád pociťovat tu obrovskou ztrátu. Že ten záchytný bod mého milovaného tatínka tam bude chybět. Jistě, ne všechny Vánoce jsme trávili společně, ale vždycky tam někde byl, vždycky jsme se aspoň slyšeli, byla to taková moje jistota. A najednou je pryč. Ale budu se ty emoce snažit potlačit, protože Štědrý den má být šťastný a veselý, i táta by si to tak přál. A určitě si i letos budu pouštět jeho písničky.
Kterou máte s ním a Vánocemi nejvíc spojenou?
Sním o Vánocích bílých, to je jasné, je to klasika. Bez toho Vánoce nemůžou být.
VIDEO: Gott v dokumentu o Svobodovi: Největší hit zvládl za 20 minut!
Gott v dokumentu o Svobodovi: Největší hit zvládl za 20 minut! Bohemia Motion Pictures
