Jeden z nejvýznamějších českých fotografů zemřel v pondělí 5. prosince po těžké nemoci. „Fotograf žije dvakrát,“ nechala na parte vytisknout jeho dlouholetá partnerka Alena Vykulilová.
Rodák z pražských Vršovic zažil druhou světovou válku, tuhá léta socialismu i Pražské jaro. Nadějný umělec prožil své mládí v jednom z domů kousek od stadionu Bohemians Praha a do školy chodíval do nouzové kolonie Na Slatinách, kam chodil i se Zdeňkem Svěrákem a kde vznikla i jeho záliba ve focení.
Obyčejné činí neobyčejným. „Řada dřívějších fotografií by dnes nemohla vzniknout,“ říká František Dostál (80)
„Vyrůstal jsem prakticky na ulici, do školy jsem chodíval bos,“ popsal před třemi lety v rozhovoru pro Blesk.cz Dostál. Přesto se mu povedlo obstarat si svůj první fotoaparát už v 16 letech. Vydělal si na něj na brigádě a jeho motivace byla jasná. „Během studií k nám do třídy přidělili asi pět nebo šest děvčat, takže když jsme potom jezdili na výlety, chtěl jsem je pochopitelně fotit,“ uvedl nadšeně fotograf.
Kromě nadání ve focení našel v sobě mladý fotograf i talent ve sportu. Jako mladší dorostenec byl dokonce mistrem republiky ve skoku do výšky, závodně běhal i štafety. Sportovní úspěchy bohužel překazil nástup na vojnu. Tam si František prožil těžké časy. „Odsloužil jsem ji u Mostu, kde jsem skončil v areálu bývalého lágru. Bylo to k nevydržení, protože tam neplatily zákony, ani ty vojenské. Fotograf už ve svých 20 letech vídal mrtvoly.
Ke sportu se po návratu domů Dostál nevrátil, nadšení z fotografování ho ale neopustilo. V pražských ulicích začal náhodně fotit obyčejné lidi. Přes dvacet let fotil i na oblíbené Sázavské plovárně, která mu za dob socialismu přinášela pocit svobody. Na březích Sázavy vznikl jeho známý soubor fotografií s názvem Letní lidé.
Zrodila se hvězda
Dostál tvořil přirozeně, lidsky a úsměvně, zachytával i lehce absurdní a neobyčejné situace. Během svého života pořídil tisíce snímků. Zachycoval na nich s vtipem i pochopením každodenní život. Jeho vzorem byl František Drtikol, a tak se nebránil ani lechtivějšímu focení aktů. Ty v 70. letech vystavoval na výstavě v Amsterodamu. Jak Dostál říkal, dnes je doba jiná. „Ty fotografie svědčí o tom, co jsme tehdy dělali, kam jsme chodili, jaká byla doba. Dnes by vzniknout nemohly, protože dnes je problém na veřejnosti vyfotit i někoho oblečeného,“ řekl.
Nafotil tisíce snímků, získal přes sto ocenění, uspořádal 70 výstav. Taková byla zářivá kariéra jednoho z našich nejúspěšnějších fotografů. „Člověk by po sobě měl něco nechat,“ říkal neskromně Dostál, a to se mu také povedlo. Kromě svých dechberoucích fotografií vydal ke svým 80. narozeninám knihu Pražský chodník vypráví.
Rodina a přátelé se s Františkem Dostálem rozloučí ve středu 14. prosince ve 12 hodin v kostele svatého Václava v pražských Vršovicích.
František Dostál: Sloužili jsme u Čapka, teta zachránila Dášenku! Zuzana Bubílková, Petr Soukup