První vlaky se v Praze objevily už v první polovině 19. století. Tzv. Lánská koněspřežka, po níž se neproháněly mašiny, nýbrž vlakové vagóny táhly koně, vedla z Dejvic západně na Kladno a do Lán. V roce 1845 bylo zprovozněno Masarykovo nádraží, o 16 let později Hlavní nádraží. Na Smíchově vlaky zastavovaly už od roku 1862, v Libni od roku 1877, na dnes již nefungujícím vyšehradském nádraží zastavila souprava poprvé v roce 1872.
Měcholupy samy proti sobě
To však stále hovoříme o širším centru Prahy. I na jejích periferiích, které před více než 100 lety ještě nebyly součástí metropole, vzkvétal život. A lidé se potřebovali dostat za prací jak do Prahy, tak i třeba dále do nynějšího Středočeského kraje. Z těchtýž pohnutek se začalo spekulovat o zbudování železniční stanice v Petrovicích, neveliké městské části na kraji Prahy.
V roce 1909 se Petrovice vyvíjely pospolitě s Horními Měcholupy, tudíž tíha jednání ležela především na nich. „Rozpočet na realizaci stanice byl tenkrát 15.000 rakouských korun,“ uvádí Petr Říha v knize Petrovice – 770 let: Historie, současnost a budoucnost městské části Praha – Petrovice.
Šlo o značnou částku, proto byl záměr takový, že část stavby zafinancují zdejší podnikatelé, zbytek oblastní obce. „Spojená obec Petrovice-Horní Měcholupy se zavázala zaplatit 50% zbylé částky, Dubeč s Dubečkem měl uhradit 25% a Dolní Měcholupy zbývajících 25% finanční částky,“ podotýká Říha. Svou logiku to mělo – železniční stanici by využívali obyvatelé ze široka i daleka, a Dubeč s Dolními Měcholupy jsou vskutku kousek. Jenže „jednání nebyla úspěšná, Dubeč ani Dolní Měcholupy se na realizaci zastávky nechtěly finančně podílet.“
Situace se po první světové válce, kdy se Praha nadechovala k obrovskému rozvoji, opakovala. Do nového hlavního města republiky, které potřebovalo přehršel úředníků pro nové úřady, se do ní stěhovaly obyvatelé po desetisících. „Na zastávku odmítly přispět Křeslice, Dubeč a Dolní Mecholupy. Tentokrát se obce Petrovice a Horní Měcholupy rozhodly stavbu zrealizovat vlastními prostředky,“ líčí Říha.
Náklady narostly
Tak v létě a na podzim roku 1926 vznikla železniční zastávka Praha-Horní Měcholupy v místech, kde stojí dosud - tedy relativně vprostřed městských částí Praha 15 (Horní Měcholupy), Dolní Měcholupy, Praha 22 (Uhříněves) a Dubeč. „Kolaudace zastávky se konala 4. října 1926 za účasti zástupců Ředitelství státních drah (…). Po prohlídce na místě samém se pánové odebrali kočáry do Petrovic, kde v hostinci „U Vačkářů“ bylo pro ně připraveno pohoštění.“
„Celkové náklady na stavbu byly tenkrát vyčísleny na 140.000 Kč. Další náklady však čekaly zainteresované obce v následujících letech,“ upozorňuje Říha. Za provoz trati i železniční stanice totiž zodpovídaly právě Petrovice s Horními Měcholupy. „Dráhy si zastávku převzaly do své péče až po třech letech provozu.“
„Drahé“ soupeření s autobusem
Co do rozvoje dopravy, vlaky v Horních Měcholupech dokonce předběhly autobusy. Ty sem začaly zajíždět až roku 1931 linkou z Velkých Popovic do pražských Vinohrad. Linka byla „hojně používána a málo je nyní zdejších soukromých občanů, jež by použili k jízdě do Prahy vlaku. Jízdné z Petrovic na konečnou stanici na Náměstí krále Jiřího obnáší 4 Kč. Trochu drahé, leč jinak velice výhodné,“ uvádí soudobý zápis petrovické kroniky.
Zánik železniční zastávky to nepředznamenalo. Spíše naopak. Autobusovou linku totiž převzaly Československé dráhy a nedlouho poté ji zrušily. Přes opětovné pokusy o znovuzavedení autobusové linky si však petrovičtí obyvatelé museli počkat až do 50. let, respektive autobus Dopravních podniků hl. m. Prahy „poprvé projel dnešní Euklidovou a Edisonovou ulicí 20. září 1968,“ zmiňuje Říha. Proč tak pozdě? Totiž až od ledna 1968 se Petrovice staly součástí hlavního města.
Tramvaj? Nejvyšší čas
A tramvaje? Ty do Petrovic do dnešních dnů stále nezajíždějí. Ačkoliv by podle petrovického zpravodaje z roku 1967 měly nejvyšší čas! Ten totiž doslova uváděl: „podle časopisu Svět techniky bude po dobudování podpovrchové tratě v Praze prodloužena tramvajová trať až do Petrovic.“Jak už to ale bývá - člověk míní, život mění. Z podpovrchové tratě se vyklubalo metro, které končí na Jižním Městě, a tramvajová trať nejblíže k Petrovicím se nachází až v Hostivaři.
Lidská tragédie
Oproti tomu železniční zastávka, o níž se Petrovice dělí s Horními Měcholupy, svému účelu slouží doposud. Spojuje centrum hlavního města s jeho východem, a pak dále s Posázavím. Jelikož se nachází v blízkosti petrovického a hornoměcholupského sídliště, kde dohromady žije přes 10 tisíc obyvatel – k čemuž si připočtěme obyvatelstvo přilehlých městských částí, jako třeba již zmiňované Dolní Měcholupy a Dubeč, potažmo Křeslice nebo Štěrboholy, o významu stanice v minulosti nemohlo být pochyb.
Nejen pod rozvoj jihovýchodní části metropole je však stanice podepsaná. Byla v provozu devět let, kdy se na ní událo obrovské lidské neštěstí. „Železnice dávala lidem práci. Dala ji i panu Duškovi, který na byl na dráze zaměstnán jako železniční zřízenec,“ rozepisuje se Říha.
„V prosinci roku 1935 se paní Dušková vracela z mikulášské nadílky od příbuzných z Prahy. Při vystupování z vlaku na zastávce Horní Měcholupy uklouzla a spadla pod kola rozjíždějícího se vlaku. Na následky zranění, která jí vlak způsobil – rozdrcení obou nohou – zemřela po měsíčním utrpení v nemocnici na Bulovce,“ uzavírá Říha smutným závěrem.
Ja pochazim z H. Mecholup a jsem na to pysny 
