18°C
Blesk.cz: Ve své diplomatické kariéře jste působila v Číně, v USA nebo ve Vietnamu. Jak těžké bylo přivyknout si na jiný odlišný životní styl tady v Čechách?
Její excelence velvyslankyně Ureerat Chareontohová: „Když jsem se před dvěma lety svěřila svým blízkým, že budu působit zrovna v Praze, skoro každý mi tu šanci záviděl. Praha je rozhodně jedno z nejhezčích měst na světě. O čemž jsem se přesvědčila už při svém příjezdu, protože Praha má skutečně spoustu půvabů, a dá se tady zvyknout celkem lehce. Co na mne udělalo obrovský dojem, je přehlednost. Je jednoduché jít se v Praze jen tak projít, na rozdíl od Bangkoku, ale tady člověk může vyrazit jen tak, díky dobrému dopravnímu systému i prakticky kamkoliv. Vůbec nebylo těžké si tu zvyknout.“
Jde o Vaši vůbec první evropskou stáž. Připravovala jste se na evropskou a zvláště českou kulturu nějak specificky?
„Jednak to byla výzva i příležitost. Hodně jsem se dopředu o české kultuře i o městě, ve kterém budu žít, učila, a snažila se co nejrychleji připravit na to, co mě čeká. Takže jsem třeba i věděla, že v Čechách obecně žije spousta Vietnamců, kteří tu nabízí různé asijské produkty, zejména potraviny. Neměla jsem si obavy z toho, že bych nezapadla a měla problémy tu žít. Vzhledem k mému diplomatickému působení je mojí povinností zapadnout co nejdříve, jak v práci, tak v životním stylu Těšila jsem se.“
Navzdory tolika rozdílům, které mezi Thajskem a Českou republikou jsou?
„Zase takové rozdíly to nejsou. Možná v počasí, protože v Thajsku je po většinu roku teplo, a v tom, jak lidé vypadají, jak se oblékají. Největší rozdíl ale shledávám v tom, jak lidé přistupují k práci. V Thajsku je běžné, že lidé pracují takřka nepřetržitě i o víkendech. U vás je pojetí práce mnohem více v rovnováze, umíte oddělit práci a volný čas. Třeba jak během léta mnozí využívají dovolenou kvůli dětským prázdninám, to u nás neexistuje. Takový je asi největší rozdíl, který není nijak nepřeklenutelný. Navzdory tomu, že mi tu chybí přátelé a rodina, tak mohu říct, že se tu cítím jako doma.“
„Thajská jídla jíme velice často. Když pořádáme nějaké oficiální akce a setkání, je pochopitelné, že hosty pohostíme thajským jídlem či dezerty. Ale pokud za mnou přijedou známí či hosté z Thajska, hledám příležitost pro to, seznámit je s místní kuchyní. Takže jsme už české restaurace, a to nejen v Praze, navštívili.“
Které české jídlo máte nejradši?
„Asi pečenou kachnu. A pak musím říct, že od té doby, co tu žiji mám velice ráda smažený sýr. A k tomu víno a pivo, které máte opravdu skvělé. Často navštěvuji farmářské trhy, kde zkouším nejrůznější čerstvé produkty, které jsou tu k dostání.“
A zeptám-li se naopak, je něco, co vám zaujalo spíše negativně?
„Nemohu říct, že by mě něco zaujalo negativně. Vím, že i v Thajsku máme jídla, které by třeba mnozí tady považovali za zvláštní. Ale jedna věc mne opravdu zaujala.“
Povídejte.
„Ochutnala jsem hovězí žlázy, jak tomu v Čechách říkáte, býčí koule. Byla jsem zvědavá. Překvapivě to nebylo špatné.“
Thajská velvyslankyně Ureerat Chareontoh se starostou Prahy 1 vařili pro pražské zdravotníky, hasiče a pečovatele exotické Pad Thai. David Zima
Když už jsme u té české kuchyně, jak zvládáte český jazyk?
„Zjistila jsem, že je velmi, ale opravdu velmi složitý. Moc toho neřeknu. Jen pár slovíček. Například dobrý den.“
V současné době se potýkáme s pandemií koronaviru. Můžete porovnat situaci u nás a v Thajsku?
„Rozhodně není totožná. Je to dáno naším opatrným přístupem, protože obecně jsme v Asii na roušky zvyklí, nosíme je často až běžně kvůli znečištění z aut, smogu a podobně. To se příznivě podepsalo na vývoji pandemie u nás. A v tomhle ohledu mne mile překvapilo, že na jaře Česká republika spolu se Slovenskem jako první v Evropě zavedly povinnost nosit roušky. To bylo rozumné.“
Druhá vlna pandemie, a to silnější, u nás udeřila na podzim. V Thajsku se nic takového nestalo?
„Neřekla bych, že se nám úplně vyhnula. Ale pokud vím dobře, za celý průběh pandemie máme řádově jednotky tisíc nakažených, a desítky úmrtí. V České republice, která je mnohem menší, je to nepoměrně více, což mne mrzí. U nás se ale striktně hledí na bezpečnost, na prevenci i na hygienu. A nese to ovoce.“
„Na Praze je úžasné, že má od všeho něco. Dokládá to i Seznam světového dědictví UNESCO, kde se Praha nachází. Hrozně mě fascinuje ta propojenost starobylých památek, které člověk potká v centru města, s novými technologiemi jako jsou třeba tramvaje nebo metro. Díky tomu je Praha starobylá, ale zároveň i moderní a vyvážená.“
Když můžete vyrazit na procházku, kam nejraději?
„Znám především centrum, kam to nemám daleko, takže se velmi často vypravuji na Pražský hrad, na Hradčanské náměstí, odkud je nádherný výhled na Prahu. Dokonce bych řekla, že je to jeden z nejkrásnějších pohledů, jaké lze na světě spatřit. Město jako na dlani. Ráda odtud chodím na Karlův most a Staré Město, což zní asi trošku fádně. Ale ty procházky se neomrzí.“
Vydáváte se i mimo centrum?
„Občas ano. Jak jsem zmiňovala ráda navštěvuji třeba farmářské nebo bleší trhy. Určitě jsem byla třeba v Libuši v SAPĚ nebo v Pražské tržnici v Holešovicích.“
A mimo Prahu?
„Pokud mi to čas dovolí, chodím ráda do přírody. A také bych ráda navštívila všechna místa v České republice, která jsou na seznamu UNESCO. Myslím, že mi chybí jen dvě. Krušnohoří a Hřebčín v Kladrubech nad Labem. Navštívila jsem už většinu částí České republiky, včetně vinic ve vinařské oblasti Mikulov a Znojmo. Moje poslední cesta byla do Adršpašsko - teplických skal, kde si užíváme velkolepou přírodu.“
Jak moc známá je Česká republika v Thajsku?
„Samozřejmě, kromě toho, že jedná o jeden z nejoblíbenějších turistických cílů Thajců, je dobře známý například Václav Havel. Thajsko už předtím oficiálně navštívil. A pak existují i známé české značky, jako je Baťa. Také česká Škoda má u nás dobrou pověst, jezdí na s ní spousta lidí v Bankgoku. Co se mě týče, udělaly mi dojem obrazy Alfonse Muchy, které jsou, smím-li to tak říct, národním pokladem české kultury. Stejně jako klasická hudba. fascinovalo mě, jak se liší od té naší, protože používáte úplně jiné nástroje. A nově jsem začala číst knihy Franze Kafky.“
Thajsko je víceméně buddhistickou zemí. Slavíte Vánoce?
„Thajci jsou velice radostným a otevřeným národem. Pokud je důvod, rádi oslavíme všechno. A právě Vánoce, které jsou původně křesťanský svátek, je u nás jeden z nejoslavovanějších svátků.“
Jak to?
„Obecně máme rádi slavnostní dekorace a zdobení. Takže jakmile se v ulicích nebo obchodech objeví první vánoční ozdoby, lidé se u nich fotí, kupují si je, sami si zdobí domovy. Jinak jsou ty naše Vánoce pochopitelně jiné. Nekonají se třeba vánoční trhy, ani se o žádném vyloženě vánočním pokrmu nebo pití nedá hovořit, tak jako u vás například o svařeném vínu. To by u nás neobstálo, protože v Thajsku jsou horka i přes Vánoce, takže není důvod se ještě více zahřát.“
První Vánoce v Čechách již máte za sebou, druhé vás čekají. Ochutnala jste například tradiční štědrovečerní menu – bramborový salát se smaženým kaprem?
„Ano, ale jen ochutnala, nezažila jsem dosud tradiční českou štědrovečerní večeři u nějaké české rodiny. Kdybych měla říct, asi mě více zaujal bramborový salát.“
Vyjma Vánoc jste tu zažila i silvestr, vymyká se nějak od toho thajského?
„„Lidé se radují po celém světě. Myslím, že pokud jde o ohňostroj, je to podobné téměř všude. Ačkoli v Thajsku to pořád slavíme velkým koncertem, který lze sledovat i z televize, což jsem si nevšimla, že by to tu bylo podobné. Poslední rok jsem měla štěstí, že jsem oslavila Nový rok na vrcholu věže na Staroměstském náměstí. Byla to pro mě určitě nezapomenutelná noc.“ .“
