Mnozí vnímají kutilství jako něco svébytně českého a navíc úzce spojeného zejména s obdobím normalizace. Pořadatelé výstavy ale připomínají, že kutilství se od počátku 20. století rozvíjelo po celém světě v důsledku industrializace a jejích společenských dopadů, jako je nárůst volného času a jeho přísné oddělení od práce i postupné zrovnoprávňování žen s muži.

Výstava představuje všechny aspekty tohoto fenoménu. Ukáže jeho proměnu od časů normalizace po současnou tvorbu, jež je specifická například využíváním sdílených dílen. Pozornost je věnována kutilství ryze praktickému i například subkulturním samizdatům.

Kutilství ve smyslu svépomocné, manuální tvorby a výroby se věnují lidé většinou ve volném čase. Ačkoliv je sama aktivita většinou skryta pohledu ostatních, protože se jí lidé věnují buď sami, nebo v menších kolektivech, její výsledky ve formě výrobků, oprav a úprav zasahují i do veřejného prostoru. V obou případech může jít o skromné praktické objekty jako třeba svépomocně vyrobená ptačí krmítka nebo o výrazné dekorativní zásahy, jako jsou modely hradů na starších zahradách a vlakových nádražích či výzdoba předzahrádek a prostranství na sídlištích.

Fenoménu kutilství s uměleckým záměrem se dlouhodobě věnuje například projekt Domácí umění a stejnojmenné sdružení, které obhospodařuje rozsáhlou sbírku nástěnných reliéfů z drátu, chemlonových obrazů, výtvorů z pivních zátek, samorostů a dalších výrobků vytvářených zejména v době normalizace.