24°C
Právě 14. října uplynulo od největší vzpoury vězňů v nacistických koncentrácích přesně 80 let. Jediný český přeživší vězeň se nakonec dožil požehnaného ho věku 95 let. Před čtyřmi lety zemřel v USA. Své svědectví o hrůzách zároveň sepsal pro vyšetřovatele, kteří se genocidou Židů zabývali.
Kurt se narodil 11. dubna 1914 do podnikatelské židovské rodiny v Brně. V mládí žil v Plačkově ulici v Boskovicích. Odtud byl 19. března 1942 byl deportován spolu s rodiči a sestrou Marianne transportem do Terezína, odkud pokračoval v dubnu 1942 do ghetta Piaski u polského Lublinu.
Sestru a rodiče zplynovali
Mladý muž měl štěstí, když ještě v ghettu Piaski dostal spolu s dalšími vězni práci na statku Anny a Stanislava Podsiadlových v nedaleké vesnici Siedliszcze. Spřátelil se tam totiž se sedlákem, který mu dával jídlo. Občas pak chodil do ghetta za rodiči a sestrou, aby jim podstrčil nějaké zásoby.
Časem ovšem byla židovským vězňům práce mimo ghetto zakázána a tak se vrátil zpět. Následovala masivní razie, po které byli všichni obyvatelé poslání pěšky do tábora Trawniki. „Kdo již po cestě nemohl, byl zastřelen,“ popisoval po válce Kurt Ticho.
Z Trawniků je čekala transportem cesta do Sobiboru, kde hned nacisté v červnu 1942 zavraždili v plynové komoře jeho rodiče i sestru.
Kalhoty mrtvého kamaráda Josefa
Po příjezdu transportu do Sobiboru byl Kurt Ticho jedním z prvních lidí, kteří vyskočili z vlaku. To mu možná poprvé zachránilo život. „Muži a chlapci měli jít na jednu stranu, ženy a děti do šesti let na druhou. Pak se objevil důstojník SS – Oberscharführer Gustav Wagner a poptával ševce a textiláky. Tak jsem se přihlásil a spolu s dalšími asi čtyřiceti lidmi nás vybrali na práci,“ vzpomínal po válce Kurt. Až později zjistil, že onou prací bylo třídění oděvů zplynovaných vězňů.
Při třídění šatstva našel kalhoty svého kamaráda Josefa Aufrechta. Vůbec si prý v tu chvíli neuvědomoval, že jeho kamarád už je potřebovat nikdy nebude, vypráví: „Ty kalhoty měly gumu, jeho žena Helena mu to tam ušila, aby mu vítr nefoukal do kalhot. Divil jsem se, kde je Josef a co bude nosit, když já mám jeho kalhoty tady v třídírně,“ vzpomínal.
Kdo z vězňů onemocněl, byl rovnou poslán do plynové komory. Začátkem roku 1943 se však režim trochu uvolnil a vězni se zdravotními problémy mohli strávit pár dní na zotavení na marodce. Dva nizozemští lékaři, kteří zde působili, zjistili, že je Kurt Ticho imunní proti břišnímu tyfu, a naléhali na něj, aby se ucházel o místo sanitáře. To se mu také povedlo získat.
Vzpoura byla jedinou možností přežít
Už tehdy se začalo mezi vězni mluvit o možnosti útěku, když však do Sobiboru dorazil transport Židů z Minsku včetně asi stovky židovských sovětských válečných zajatců, získaly dosavadní plány na útěk z tábora konkrétní podobu. Nově příchozí se spojili s již existujícím podzemním hnutím a pod vedením důstojníka sovětské armády Alexandra Pečorského se vězňům 14. října 1943 podařilo útěk zahájit a zabít na různých místech tábora 12 dozorců.
Kolem tří set vězňů poté uteklo do okolních lesů a mezi nimi byl i Kurt Ticho. Šel čtyři dny přes lesy a pole a zamířil za oním sedlákem do Siedliszcze.
Přežíval v kurníku a bál se i místních
Většinu jeho přátel ale Němci spolu s Ukrajinci a Poláky, kteří se netajili protižidovskými náladami, pochytali a postříleli. Přítel sedlák ale Kurta tajně ubytoval v maličké kůlně.
„Mělo to slaměnou střechu, takže mi nebyla zima. Přinesl mi tam jídlo a za peníze, které jsem ještě měl, mi koupil deku. Uvnitř kůlny bylo místo jen na klečení nebo ležení. Dal mi kbelík, který jsem používal jako záchod, a jednou týdně ho vyprázdnil,“ vzpomínal po válce Kurt, v jakých podmínkách přežíval několik měsíců.
Až poslední červnový týden roku 1944 zahlédl dírou ve střeše vojáky Rudé armády. Když odcházel od sedláka, jeho zachránce jej prosil, ať hlavně nechodí přes vesnici, protože kdyby její obyvatelé zjistili, že zachránil Žida, zabili by ho.
Po válce odjel do USA
O týden později vstoupil Kurt do československé vojenské jednotky, s níž byl v prosinci 1944 poslán na frontu. Přes Krakov, Lvov a Slovensko se s armádou probojoval domů, do Boskovic dorazil 12. května 1945.
Tři roky nato po komunistickém převratu emigroval do USA, kde žil až do roku 2009 v Columbusu v Ohio jako jediný občan protektorátu, který přežil Sobibor.
VIDEO: Dagmar Lieblová: Koncentrační tábor Terezín přežila díky omylu.
Dagmar Lieblová: Koncentrační tábor Terezín přežila díky omylu Paměť národa/Post Bellum
