Před 73 lety vtrhli komunisti do klášterů: Akce K měla za cíl zničit mužské řeholní řády!
V noci ze 13. na 14. dubna 1950 vtrhly bezpečnostní složky a lidové milice do 75 klášterů patřících nejpočetnějším mužským řeholním řádům. Tím začala jejich násilná likvidace, která je známá pod přezdívkou Akce K. Zasáhla asi 2900 duchovních, z nichž mnoho skončilo ve vězení. Zničeno bylo 250 klášterů. O půl roku později byly podobným způsobem zničeny i ženské řády.
Na likvidaci mužských řeholních řádů dohlížel Rudolf Slánský, který se později také stal obětí režimu. Bezpečnostní složky v desítkách klášterů vytáhly mnichy z postele a namířenými samopaly je donutily nastoupit do připravených autobusů. Navíc zajistily i zvony, aby náhodou nebylo možné zvonit na pomoc.
„Vzbudili nás ve dvanáct hodin v noci, bušili na dveře, od jednoho pokoje k druhému. Vstávat! Spakovat! Shromážděte se v jídelně! Nejdůležitější věci s sebou! Pak nás naládovali do autobusů a odvezli do toho Bohosudova. Bylo nás tam asi sto dvacet,“ popsal strašlivou událost pro portál Paměť národa Ludvík Armbruster, který byl v té době v jezuitském klášteře v Děčíně. Doplnil, že komunisti si zřejmě mysleli, že v klášterech najdou nějaké důkazy. „Že najdou kulomety pod oltářem… Nás tak přeceňovali i nacisté, ale my jsme úplně neškodní. Byli z toho na rozpacích.“
„Ti svatouškové nás chtěli zlikvidovat“
Státní bezpečnost však skutečně před zahájením likvidační akce do klášterů nastrčila zbraně. Václavu Sokolovi bylo v době akce devět let a chodil do školy naproti břevnovskému klášteru. „Najednou nás ve škole svolali do tělocvičny a paní učitelka občanské výchovy nám patetickým hlasem sdělovala, že se v klášteře našly zbraně a že nás ti svatouškové chtěli zlikvidovat, ale že naše bdělá policie na to přišla,“ vzpomínal v rozhovoru pro portál.
Někteří mniši byli odsouzeni ve vykonstruovaných procesech a skončili ve vězení, jiní museli nastoupit k Pomocným technickým praporům (PTP) a do dělnických profesí. Všichni se také museli vzdělávat v marxismu-leninismu. Duchovní činnost mohli vykonávat pouze lidé, kteří na to měli souhlas státu, v opačném případě totiž hrozilo vězení.
To uz je holt takovy komoussky zvyk vzdycky na nekoho vlitnout a zlikvidovat ho.