18°C
Spisovatel Richard Glazar přežil vyhlazovací tábor Treblinka: Po smrti manželky spáchal sebevraždu
Český Žid Richard Glazar byl v září 1942 deportován do Terezína a jenom o měsíc později byl přesunut do vyhlazovacího tábora Treblinka na východě Polska. Tam před 80 lety, 2. srpna 1943, vypuklo povstání. Vězni z obslužného tábora, kteří se vzbouřili, zapálili domy a pobili několik strážných. Utéci a přežít do konce války se ale podařilo jen několika desítkám z nich. Richard Glazar byl mezi nimi, o strašné zkušenosti později napsal knihu. Glazar zemřel před šestadvaceti lety. Po smrti manželky spáchal sebevraždu.
Richard Glazar popsal prožité válečné hrůzy v knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Otřesná zkušenost s holokaustem se podepsala i na jeho dceři Pavle. „Táta o svých zkušenostech z války doma nikdy nemluvil. Velice se snažil žít v přítomnosti a vypouštět minulost,“ popsala v minulosti Pavla Glazarová pro portál Paměť národa. Dodala, že spoustu věcí si uvědomila až v dospělosti a ona sama se potýká s traumatem přeživších holokaustu v druhé generaci. To, co se stalo jejímu otci, nelze smazat, i když o tom doma nemluvil, aby svou rodinu ochránil.
Lazaret bylo popraviště
Když Richard Glazar v říjnu 1942 přijel do vyhlazovacího tábora Treblinka, bylo jemu a dalším vězňům řečeno, ať se svléknou, že půjdou do dezinfekční koupele. Richardovi ale jeden z esesmanů řekl, že půjde pracovat. V Treblince neprobíhala selekce, do pracovního procesu byli občas vytaženi jednotlivci. „A tak se stalo, (...) že si vybral na více než 20 let dopředu svědka svých činů a hromadné vraždy asi 800 tisíc lidí,“ popsal později v knize Glazar.
Mezi hrůzy, které pamětník popsal bylo to, že v táboře byla také budka s červeným křížem označovaná jako lazaret. Nikoho tam ale neléčili, šlo o popraviště. Nacisté se v přijíždějících snažili vzbudit dojem, že jde o „běžný“ pracovní tábor. Nikdo z nich neměl tušení, že téměř všichni záhy zemřou. Richard musel třídit věci po zavražděných lidech z transportu.
Velký zvrat přišel 2. srpna 1943. V Treblince došlo k povstání. Mezi vězni vznikla na počátku roku 1943 v táboře odbojová skupina, jejíž pokus o povstání se ale nezdařil. Vedení odboje nakonec převzal bývalý důstojník československé armády Zelo Bloch a povstání, které bylo plánováno od dubna 1943, bylo zahájeno 2. srpna 1943.
Ze skladu, k němuž si zhotovili otisk klíče, vynesli vězňové podle serveru holocaust.cz zbraně a granáty, podařilo se jim zapálit budovu, ve které bydleli Němci a Ukrajinci. Postupně vzplanuly téměř všechny budovy v táboře. Vězni se pokoušeli přelézt ostnatou hradbu, mnoho z nich bylo zastřeleno ze strážních věží, ostatní prchali do bažinatých lesů. Ze sedmi set vězňů se zachránila asi desetina. Mezi nimi byl právě i Richard Glazar.
Po povstání Němci začali tábor likvidovat, postupně jeho prostor zaorávali a před příchodem východní fronty spálili budovy, které se v něm nacházely.
Hlavním vyhlazovacím táborem se mezitím stal tábor v Osvětimi, kde byl k vraždění již plně používán jedovatý plyn cyklon B (v Treblince nacisté ještě používali buď stlačený kysličník uhelnatý nebo výfukové plyny) a kde zahynulo 1,5 milionu lidí.
Sebevražda
Glazar jako jeden z mála koncentrační tábor Treblinka přežil a v 60. letech vypovídal v Německu u soudu s tehdejšími dozorci tábora. Později emigroval z Československa do Švýcarska a v roce 1992 vydal výše zmíněnou knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Nicméně jak uvádí server Paměť národa, víra v život ho opustila ve chvíli, kdy zemřela jeho manželka a rozhodl se ukončit svůj život. Zemřel 20. prosince v roce 1997.
Video
Holokaust: Nejtemnější kapitola druhé světové války
Video se připravuje ...
Témata:
Související
