Cesta za strýcem skončila pro Jaroslava (†99) vězením: Zažil koncentrák, pochod smrti i konec války

Podzim 1944, všude zuřila druhá světová válka a gestapáci v Beskydech pátrali po partyzánech. V listopadu se tehdy jednadvacetiletý Jaroslav Vašek z nedaleké vsi Prostřední Bečva na Valašsku vydal za svým strýcem. Po chvíli ho zastavila německá hlídka, bohužel pro něj u sebe neměl doklady. Nepomohlo ani vysvětlování, že není partyzánem a gestapo ho okamžitě zatklo.

Pohřešovaní Ilona (12) a Marián (13) ze Zlína se našli: Policisté je objevili ve Vsetíně

Nejprve ho převezli do Frenštátu pod Radhoštem, později do Kounicových kolejí v Brně. Němci měli podezření, že je součástí skupiny, která kryjí partyzány. Přitom on šel pouze za svým strýcem. „Nechtěli nic slyšet, pro ně byl tehdy každý partyzán,“ vyprávěl pro Paměti národa Vašek.

Z vězení do koncentráku

Naprosto nevinný Vašek si pobyl měsíc ve vězení v Brně, poté byl převezen do koncentračního táboru ve Flossenbürgu. Netušil ani, že něco takového existuje. Do té doby byl mladíkem, který vyrůstal v malém rodinném hospodářství. „Byli jsme zvyklí už od dětství pracovat. Pomáhali jsme s dobytkem, pásli jsme,“ popisoval těžkou rodinnou dřinu.

Pohled na koncentrační tábor a zbídačené lidi ho dostal. „Svléknout se a do sprchy. Pak nám dali šaty. Někdo je měl malé, někdo velké, a tak jsme si je vyměnili. Bylo tam hodně lidí. Němci, Maďaři, Slováci, Češi... Tam bylo strašně moc cizích řečí, tak jsme se nedomluvili,“ vyprávěl své první dojmy z Flossenbürgu. Byl svědkem i krutého zacházení s vězněnými. „Všichni jsme museli nastoupit a oni volali po číslech. Když někdo nebyl, nehlásil se, museli jsme čekat, až se objeví. Když se objevil, tak ho zastřelili. Před námi, abychom věděli, že to nemáme dělat,“ řekl Paměti národa.

Kápo

Vaška v táboře poznal jeden z bachařů, který pocházel z Kravař na Opavsku. Byl to Němec, který v koncentráku pracoval jako jakýsi „kápo“. Díky „známosti“ se dostal do kuchyně, kde pomáhal škrábat brambory. „Na den jsme měli jen kousek chleba a polévku, ve které plavaly kousky brambor. Ale v kuchyni jsem vždy dostal brambor navíc. Tak jsem na tom byl hned lépe, zlepšil jsem se. Ostatní lidé strašně zeslábli,“ odvyprávěl pamětník.

Eva (†51) se otrávila plynem: Dcera Nelka (15) se plazila k telefonu pro pomoc, záchranáři jí vyhubovali

Práce na letišti

Příslušník z Kravař mu jednoho dne doporučil, aby se přihlásil do transportu. Ten ho odvezl na letiště, kde dostali práci. Jejich úkolem bylo opravit přistávací dráhu, která byla zničená od bombardování. Vašek měl za úkol opravovat polní cestu a příkopy, i tady byl svědkem kruté vraždy zajatce. „Asi pět set metrů dál bylo kdysi hospodářství a tam byla řepa. Někdo to zjistil, tak tam chodili na tu řepu. Jednou jsme tam šli, vedle mě stál člověk a skočil tam. No a už měl hotovo. Zastřelili ho tam. Všechny, co postříleli, nechali tak,“ popsal.

Pochod smrti

Opět si Jaroslava vybrali do pochodu, tentokrát do toho smrtelného. „Cestou jsme se dozvěděli, že nás prý vedou někam, kde nás budou střílet,“ uvedl s tím, že několik dní pochodovali přes lesy a vesnice. A pak přišel osudový moment. „Odpočívali jsme v kruhu, pohromadě, a dozorci byli kolem nás. Pak nám kápo dvěma nebo třemi řečmi tlumočil, že je konec války. Ať každý jde, kam chce,“ popsal. Jenže dozorci nevěřili, mysleli si, že je to léčka a všechny při odchodu zastřelí. Společně s dalším z pochodu smrti se pak vydali na východ. Po asi třech dnech, kdy nejedli, se dostali do amerického tábora, kde je zachránili. Vašek tehdy vážil pouhých 35 kilo. Když se dostal zpět domů, všichni plakali. Týdny musel být doma, kvůli slabosti nemohl ani chodit.

13. července Jaroslav Vašek zemřel v nedožitých 99 letech. Po válce se vyučil zedníkem, v rodiné vsi si postavil rodinný dům a založil rodinu. 

Ztratil se dvouletý Émile: Je možné, že ho slisoval stroj na seno