9°C
Jakým nejdůležitějším tématům se budete v příštích pěti letech v rámci svého mandátu primárně věnovat?
V Evropském parlamentu působím především jako člen Hospodářského a měnového výboru (ECON), bude ve své podstatě definovat hlavní oblasti, kterým bych se rád v rámci své činnosti převážně věnoval. Klíčovým tématem je pro mě správně nastavené fungování finančních služeb a s tím související digitalizace. Rovněž se budu věnovat důležité oblasti financování malých a středních podniků, což je problematika, která je zvláště pro menší státy typu České republiky velmi významná, a přitom poměrně opomíjená.
Už nyní můžu říci, že Evropská unie má pro pozitivní rozvoj této sféry připraveny konkrétní plány a iniciativy, které dle mého soudu určitě stojí za to pečlivě sledovat a podporovat. Ostatně se mi už podařilo během podzimu zorganizovat v Evropském parlamentu konferenci, která se tématu financování malých a středních podniku věnovala. Jsem rád, že z tohoto setkání vyplynula celá řada dílčích témat, kterými se budu v nejbližší době zabývat. Když se na své působení podívám z trochu vyššího nadhledu, tak tou nejdůležitější legislativou, kterou v rámci Evropského parlamentu budeme v příštím roce řešit, je budoucí rozpočet Unie.
Jedním z hlavních bodů současného vývoje Evropské unie je Brexit. Jaký na něj máte názor?
Je mi upřímně opravdu velmi líto, že k něčemu podobnému vůbec dochází. Velká Británie je jednou z vůdčích zemí současného vývoje, což pak obzvláště platí ve finančním světě. A až Spojené království Evropskou unii opustí, tak to bude nenahraditelná ztráta. Klíčovou otázkou bude, jakou podobu na sebe vezmou naše budoucí vztahy. Přiznám se, že tuto debatu zatím v Bruselu docela postrádám. Problém správného nastavení budoucích vztahů se Spojeným královstvím jsem navrhoval detailně probrat i s hlavním vyjednavačem Michelem Barnierem. Evropská unie by podle mého názoru měla začít opravdu vážně přemýšlet nad tím, jak naše soužití s Brity bude po Brexitu vypadat, měla by si stanovit jasné vyjednávací principy a v neposlední řadě by Unie měla s britskou stranou i daleko aktivněji komunikovat. Na to bychom se měli nyní na obou stranách La Manche plně soustředit.
Evropský parlament jako celek prosazuje aktivnější boj za zmírnění dopadů klimatických změn. Jaký je váš pohled na takzvanou „Zelenou revoluci“?
Evropský parlament je v tomto směru velmi aktivní, což se například projevilo v nedávné situaci, kdy svojí většinou vyhlásil takzvanou klimatickou nouzi. Osobně to považuji sice za poměrně nezodpovědný krok, na druhou stranu fakt je ten, že téma adaptace na změny klimatu a mitigace jejich negativních dopadů na životní prostředí, zemědělství ale třeba i na migraci a další oblasti, je pro řadu spoluobčanů velmi důležité, a bylo by tedy neodpovědné se této problematice nevěnovat. Evropská komise vydala svůj výchozí klíčový dokument takzvaný „Green Deal“, který bude zastřešujícím dokumentem pro další klimatické aktivity.
Z hlediska fungování Hospodářského a měnového výboru se už dnes zabýváme přípravou taxonomie udržitelného financování, což je zjednodušeně řečeno seznam ekonomických aktivit, které dostávají nálepku, zdali jsou dostatečně „zelené“, “udržitelné”, či nikoli. To bude mít například z hlediska velkých investorů dopad na vývoj investic, které touto taxonomií zachyceny budou, nebo nebudou. Máme jasně dané cíle z hlediska snižování objemu skleníkových plynů v atmosféře, které vycházejí z pařížské dohody z roku 2015, a tak současnou řekněme dražbu, ve které se různá seskupení snaží tyto cíle ještě rozšířit, rozhodně nekvituji. Cíle jsou jasně nastavené, panovala na nich shoda, neměly by se tedy měnit. A to nejen optikou už zmíněného stabilního podnikatelského prostředí, ale také z hlediska tranziční strategie, která nám jasně ukazuje, jak se dostaneme z bodu A do bodu B, a to s přihlédnutím ke všem myslitelným aspektům, které tato tranzice s sebou ponese.
K evropským volbám letos přišlo téměř 28 % Čechů, což je nejvíce v historii, přesto, proč je podle vás česká společnost stále tak euroskeptická?
Myslím si, že můžeme pozitivně vnímat trend stoupající volební účasti. Před pěti lety byly volby do Evropského parlamentu brány jako okrajová záležitost a Česko bylo předposlední zemí EU, co se volební účasti týče. To se určitě změnilo. A proč jsou Češi tak euroskeptičtí? Těch důvodů je celá řada a některé jsem už i naznačil. Důvod, proč Češi Unii ne zcela věří, může být například i to, že některé významné české politické osobnosti se k otázce evropské integrace stavěly dost negativně, řekl bych až populisticky. To samozřejmě některé lidi dokáže ovlivnit v jejich názoru na EU. Ale bez viny není ani samotná Unie.
Už jsme probírali nadměrné množství regulací a směrnic či různá politická témata, kterým běžný občan nemá šanci porozumět a které firmám velmi komplikují jejich podnikání. Myslím si, že když budeme občany upozorňovat na tyto problémy a na to, jak se je snažíme napravit, můžeme v jejich očích názor na Evropskou unii vylepšit. Určitě by také pomohlo s lidmi otevřeně a vhodně komunikovat o důležitých tématech, která, ač to na první pohled nemusí vypadat, se budou dotýkat i jejich života. Musíme trpělivě vysvětlovat všechny nepravdy až mýty, které o Unii ve společnosti kolují. Samozřejmě že nemalou úlohu v tomto hrají i média. Když porovnám, jak se o tématech na unijní úrovni informovalo před pěti deseti lety a dnes, tak vnímám posun v detailu a zájmu o jednotlivých tématech informovat, což je dle mého pozitivní trend.
Za tři roky bude Česká republika zastávat roli předsednické země v Radě Evropské unie. Naposledy jsme tuto zkušenost měli před deseti lety, a to byl také jeden z posledních momentů, kdy popularita a pozitivní vnímání EU ze strany Čechů rostla. Myslím si tak, že bychom tuto blížící se příležitost měli uchopit za správný konec a běžným občanům pečlivě smysl evropské integrace v dnešním globalizovaném světě detailně vysvětlovat.
V Česku opět ožívá debata o přijetí eura. Jaký je váš názor? Euro ano, nebo ne?
Tato veřejná, ale i odborná diskuze u nás probíhá opravdu velmi dlouho a společnost jasně rozděluje. Můj názor je takový, že ačkoli je Česká republika soudě dle ekonomických parametrů na euro připravena, tak ještě nenadešla chvíle, abychom euro za měnu přijali. Podobný názor má 75 % občanů. Euro je samozřejmě ekonomický, ale do značné míry i politický projekt a například události, které souvisely s nedávnou ekonomickou krizí, zanechaly evropskou měnu v ne úplně ideální kondici. Všichni máme ještě živé vzpomínky na poměrně překotnou snahu o záchranu Řecka anebo také na sporné financování veřejných dluhů dalších států EU. Dodnes se spekuluje o tom, zdali se na pokraji hospodářského krachu nepohybuje například Itálie.
Abychom udělali takto významný krok a euro přijali, tak musíme mít v prvé řadě jistotu, že společná měna je stabilním, důvěryhodným a fungujícím prvkem společného hospodářství, a dle mého soudu nejsou tyto podmínky ani zdaleka naplněny. Na druhou stranu v rámci současné agendy ECONu máme na stole několik legislativních návrhů, které mají působit proticyklicky a které mají zabránit tomu, aby se ekonomická krize opakovala nebo alespoň ne v takové intenzitě. A v tomto smyslu by evropské instituce jako Evropská centrální banka nebo Evropská komise měly udělat maximum, aby se euru navrátila jeho předkrizová kredibilita. Až bude toto splněno, tak můžeme v Česku začít vážně veřejně debatovat, zda ke společné měně přistoupit, nebo zůstat u naší koruny.
Mohl byste popsat, co jako europoslanec můžete dělat pro konkrétní život jednoho svého voliče?
To je poměrně komplikovaný dotaz, co občan, to totiž jiný názor na to, co od Evropské unie čekat. Některým by jen stačilo, kdyby jim EU nekomplikovala život (úsměv), další v ní vidí možnost svého uplatnění. Obecně lze říci, že europoslanec je zvolen voliči daného státu, tedy já jsem poslancem za Českou republiku. Lidé se na nás konkrétně obracejí se svými prosbami a nápady a my se jim snažíme v rámci našeho mandátu pomoci. Například nedávno jsem řešil se svými voliči problematiku letního a zimního času. Což může být na první pohled malicherná věc, na pohled druhý však může jít o významnou úpravu, která změní život každého z nás.
Ze své pozice zkrátka a dobře můžeme diskutovat s odpovědnými osobami, když kupříkladu některá regulace dopadá na nějakou část společnosti velmi tvrdě. Můžeme jim vysvětlit např. pohled českého podnikatele nebo názory nějaké skupiny lidí na danou problematiku a společně hledat a navrhovat řešení. Snažím se také poskytovat stáže studentům vysokých škol, které evropská otázka zajímá, aby si mohli v rámci fungování mé kanceláře „osahat“ život bruselských institucí. A nejedná se jen o vysokoškoláky, nedávno jsme pozvali do Bruselu žáky jedno pražského gymnázia, kteří se potkali s českými europoslanci a podívali se na jednání Evropského parlamentu.
Zmínil jste otázku změny zimního času, jaký je tedy váš názor?
Jsem v tomto ohledu poměrně konzervativní. Doposud jsem žil s tím, že se čas střídá, a navzdory výsledkům různých průzkumů bych na tom nic neměnil. Má to ale také jeden velmi praktický důvod. Když se otevřela debata, jestli rušit, nebo nerušit sezonní střídání času, tak se ukázaly problémy, které souvisí s tím, že jednotlivé členské země EU nemají v tomto směru harmonizovaný postup a představy jednotlivých zemí se lišily. My bychom se tak opravdu mohli dostat do situace, kdy by občan například z česko-německého pohraničí, který dojíždí za prací nebo za nákupy k našim sousedům, musel při každém překročení hranic počítat se změnou času. Samozřejmě ale rozumím tomu, že pro některé lidi je změna času spojena se zdravotními riziky, a že by uvítali čas jeden. Ale pokud by k tomu mělo opravdu dojít, tak po seriózní debatě a shodě s okolními státy.
Jak byste sám sebe charakterizoval jako politika? A byla politika vaším cílem už od mládí?
Jsem především začínající politik, tento mandát je pro mě první volenou funkcí v kariéře, i když se v Bruselu už nějaký ten pátek pohybuji. Neřekl bych, že by mě ambice stát se profesionálním politikem prováděla od útlého mládí. Ostatně, když jsem se během setkání s kolegy u příležitostí oslavy 30 let od Sametové revoluce zamyslel nad našim dětstvím, které bylo poznamenáno vlivem komunismu, tak jsme se shodli, že by nás ani ve snu nenapadlo, že za třicet let budeme působit na evropské úrovni a onou příslovečnou troškou do mlýna přispějeme ke směrování takového velmoci, jakým Evropská unie bezesporu je. Dlouhodobě jsem působil ve státní správě, zajímám se přirozeně o záležitosti státu, o tvorbu veřejných politik, a to včetně legislativy, tedy má současná profesní situace je jakýmsi logickým vyústěním mé kariéry. Uvidíme, jak moji práci vyhodnotí voliči za pět let.
