* Jak jsem dělal autoškolu: "Nepamatuju se. Je to fakt už moc dávno." * Čím teď jezdím: "Škoda Octavia combi. Dobrý..." * Moje první auto: "Myslím, že jsem měl bleděmodrou octavii - tak nějak k očím." * Kolik ročně najedu: "Jistě méně než dřív, ale pořád zbytečně moc." * Jakou opravu zvládnu: "Záleží na situaci, ale když je něco opravdu potřeba, tak to většinou nějak udělám." * Za co platím pokuty: "To si nepamatuju, umím vytěsnit ztráty ve prospěch nálezů." * Největší rychlost, jakou jsem jel: "Na okruhu asi 250 km/hod." * Já a havárie: "Všechny jsem radši zapomněl." * Jaké přestupky nejčastěji dělám: "Nejspíš jezdím trochu rychleji. Ale spousta lidí mě předjíždí." * Co mě dokázalo vytočit: "Když mě jednou v zimě počítač vozu zamkl uvnitř a zároveň vypnul topení. Problém byl v pojistce, ale ta se nedala vyměnit, protože jsem nemohl ven. Tak to byla trochu beznaděj. Naštěstí jsou mobily..." * Jakou hudbu v autě poslouchám: "Neposlouchám téměř nic - no vlastně výjimkou je, když se s něčím potřebuju pracovně seznámit." * Jak jsem jezdil v cizině: "Znamenité je to v Anglii - to se mi dělá špatně, ani nemusím řídit. Když jedu vlevo, jsem velmi soustředěný, ale dlouho to nevydržím." * Sex v autě: "To je dobrý." * Auto snů: "Pokud mám sny, auta se v nich většinou nevyskytují." * Já a stopování: "Například v šestnácti letech jsem jel se skupinou mládežníků vlakem do Anglie. V Plzni jsem kupoval pro jedno děvče párek na nástupišti. Vlak mi ujel, a já jsem s pasem a lodním lístkem dojel přes La Manche do Londýna. Trvalo to zhruba týden, byla to sranda i hrůza. Nikdo po mně nepátral - rodiče mysleli, že jsem v Anglii a ti druzí předpokládali, že jsem dávno doma." * Můj příběh se stopaři: "Nedávno jsem vezl jednoho studenta z Brna do Prahy. Byl takový trochu familiární - a nakonec mi říkal, že ho vezu už potřetí. Možná že studentku bych si pamatoval víc, jeho tedy ne."