Celá situace se vyhrotila do takového stavu, kdy si paní Zdena musela sama na kolečku po cestičce odstěhovat celou kuchyň, kterou jí dovezli a vyložili před sladovnu na zem. Nezajedou k ní popeláři a po té stejné cestičce tahá popelnici tam a zpět. A poté, co měla úraz, neprojela tudy záchranka a museli volat o pomoc hasiče, aby ji přenesli!

Nyní musí chodit do svého domečku po  cestičce podél kolejí.
Nyní musí chodit do svého domečku po cestičce podél kolejí.
Autor: David Malík

Měla povolení

Zdena Holečková si v roce 1996 pořídila drážní domek, poté v roce 2000 přikoupila i pozemek. „Původním majitelem byly České dráhy. Pokaždé jsem musela mít před uzavřením kupní smlouvy písemné potvrzení sladovny o povolení průjezdu záchranných a hasičských vozidel a nábytku z důvodu stěhování,“ popisuje paní Zdena, jak to dříve fungovalo.

Nikdy nenastal problém a vždy se s vrátným dohodla na průjezdu. „Vozili mi dřevo nebo stavební materiál, protože jsem si postupně domek rekonstruovala. Jenže tak už to nefunguje…“ pokračuje. Vše se změnilo poté, co sladovna zkrachovala a změnil se majitel. „Pan ředitel Jiří Ludikar mi řekl, že ta smlouva už neplatí a že se tím měl řídit původní majitel, což oni nejsou. Nevím, co s tím, tři roky se s nimi snažím domluvit a výsledek žádný. Vždyť oni mě odřízli úplně od všeho… Za rodinu, za život a za domov se má bojovat, tak bojuju,“ říká odhodlaná žena.

Paní Zdena ve své kuchyni.
Paní Zdena ve své kuchyni.
Autor: David Malík

Někoho by mohlo napadnout, že si nenechala zřídit věcné břemeno. „Když jsem si domek kupovala, konkrétně polovinu, druhou vlastní soused, tak to nebylo potřeba. Sladovna byla státní, dráhy byly státní a nikoho by nikdy nenapadlo, že mě tu nenechají projet. Stejně tak v kupní smlouvě o tom není žádná zmínka,“ vzpomíná Holečková, která se postupem času dopracovala až k většinovému majiteli sladovny – k panu Otakarovi Jirmusovi, se kterým si dala schůzku. „Ten mi pak povolil, že jednou za čas, když to budu potřebovat, třeba jednou za měsíc, že mě pustí. Tak to platilo jen tři čtvrtiny roku,“ uzavírá svůj příběh paní Zdena.

Tohle všechno paní Holečkovou trápí:

Nepustí k ní hasiče ani záchranáře

„Sousedka měla zdravotní problémy. V jednu v noci pro ni jela záchranka a zjistilo se, že vrátný ze sladovny nemůže najít klíče od vrat, tak se vysazovala, aby k ní mohli záchranáři dojet… Paní nakonec nezachránili. Ráno ještě projel pohřebák,“ vzpomíná na smutnou událost. „Toho si asi ve sladovně všimli a najednou byly ohnuté panty, aby nešla vrata vysadit.“

Podobný problém musela paní Zdena sama řešit v létě 2018, kdy spadla ze stromu a museli pro ni poslat záchranku. „Měla jsem těžký otřes mozku, otevřenou zlomeninu očnice. Záchranáři neprojeli, proto volali hasiče a ti mě naložili do nafukovacího vaku a pronesli kolem sladovny,“ šokuje žena s tím, že si vyžádala i od hasičů zápis, jak to celé probíhalo. 

Brání v parkování návštěvám

Kromě toho, že sladovna zakázala paní Zdeně průjezd k domu, tak si na příjezdovou cestu k vrátnici dala ceduli »Zákaz vjezdu«. „Neustále mi vyháněli návštěvy, rodinu, řemeslníky, kteří zde parkovali. Vrátná pokaždé začala křičet, že je to pozemek sladovny, že zavolá policii,“ popisuje Holečková, která si nechala od města Tábor vytisknout potvrzení, že je pozemek právě jejich a může zde parkovat kdokoliv! „Ať si tam dá třeba ceduli, že je tu Trautenberkovo, ale ať mi odsud nevyhání lidi. Když za mnou přijede elektrikář, tak už je naštvaný dost, že musí tahat ty těžký tašky k nám okolo, a nemusí na něj někdo řvát, aby byl ještě více nenaložený,“ dodává Holečková.

Dali nám na vrata zámek, nedali k němu klíč a odřízli nás od příjezdové cesty,“ říká  paní Zdena.
Dali nám na vrata zámek, nedali k němu klíč a odřízli nás od příjezdové cesty,“ říká paní Zdena.
Autor: David Malík

Na vrzání si pořiďte šunty

Do toho všeho musí paní Zdena snášet každodenní nesnesitelné vrzání. „Postavili si tu nová sila a ta začala příšerně vrzat. Už jsem kontaktovala hygienu a sladovna na jejich příkaz musela otočit plechové kryty větráků na druhou stranu od nás…“ líčí další trable. „No a jeden z těch tří už se otočil zase zpět na nás. Když jsem prosila pana Ludikara, ředitele sladovny, zda by s tím nešlo něco udělat, tak mi řekl, ať si koupím špunty do uší,“ předává radu paní Holečková dál. 

Všechno odstěhovat a odtahat rukama

Před časem se rozhodla paní Zdena odkoupit od drah i vedlejší objekt.. „Poprosila jsem pana Ludikara, zda by mi nechal projet tři kubíky betonu přes sladovnu. Takže reakce byla: »V žádném případě«! Že si to mám složit před sladovnou a kolečkem odvozit, nebo na to vození někoho najmout,“ líčí. Přesto, že nakonec získala povolení na průjezd betonu, kuchyňskou linku, kterou v září pořídila, si musela odvozit sama na zahradní kárce.

Co na to ředitel sladovny?

Jak se ke vzniklé situaci staví ředitel sladovny Jiří Ludikar? Takhle Blesku odpověděl na zaslané otázky…

Proč sladovna paní Holečkové neumožňuje »nutný« průjezd? Tedy například stěhovákům? Nebo když jí přivezou dřevo?

Nutný průjezd pro sanitní vůz, dopravu materiálu zajišťujeme po vzájemné dohodě se sousedem panem Švejdou. Není mně známa kolizní situace.

Podle paní Holečkové už několikrát nastala dokonce situace, že byl problém i s průjezdem pro záchranáře nebo uvádí případ, kdy umírala manželka souseda pana Františka.

Ostraha objektu sladovny je zajištěna bezpečnostní agenturou. Problém při úrazu paní Holečkové byl pravděpodobně způsoben nevědomostí nebo nepřítomností pracovníka bezpečnostní služby při pravidelné obchůzce kontroly areálu. Na vrátnici jsou k dispozici zapečetěné klíče od zadní brány pro případ ohrožení života nebo majetku. Žádosti paní Holečkové o předání klíčů od zadní brány jsme nevyhověli z důvodu volného pohybu po areálu sladovny, zejména z bezpečnostního hlediska při vysokém pohybu dopravních prostředků.

Mohu se také zeptat na parkování před sladovnou? Proč je tam umístěna cedule ZÁKAZ PARKOVÁNÍ SOUKROMÝ POZEMEK, když se jedná o pozemek města Tábor?

Před sladovnou vlastníme pozemky, na kterých parkovala cizí auta. Dále tento prostor využívají před nakládkou cizí kamiony a zde dochází ke kolizi se zaparkovanými auty a řidiči kamionů čekajícími na nakládku. Tuto situaci řešíme s Městskou policií Tábor a MěÚ v Táboře.

■ Paní Holečková si stěžovala na neustálé hučení, které slyší... Myslíte, že je vhodné, v případě, že se na vás obrátí a poprosí, zda by s tím nešlo něco dělat, jí doporučovat pořízení špuntů do uší? 

Ve sladovně se průběžně provádějí investiční a udržovací práce na které máme příslušné dokumenty. Pokud se týká hlučnosti areálu, bylo prováděno opakované měření autorizovanou firmou Studio D akustika České Budějovice, na základě výsledků měření byla provedena řada opatření ke snížení hlučnosti ve zkušebním provozu. V současné době je technologie uvedena do plného provozu na základě kolaudačního rozhodnutí.“

Mgr. Roman Moussawi
Mgr. Roman Moussawi
Autor: archiv Blesku

Ombudsman Blesku: Je to 50 na 50! Šance na úspěch tu ale je…

Má paní Holečková šanci získat povolení na průjezd sladovnou? Takovou otázku dal Blesk jednomu z Ombudsmanů – advokátovi Romanu Moussawimu.

Paní Holečková by podle něj měla postupovat následovně. „Zjistit si, zda se nejedná o veřejnou cestu. To jí sdělí obec. Tu by totiž určitě nemohla sladovna jen tak zavřít a v takovém případě je bránění v průjezdu jednáním v rozporu se zákonem,“ tvrdí advokát.

Pak by bylo potřeba písemně vyzvat sladovnu k odstranění překážek, a pokud nedojde k odstranění, je možné se obrátit na soud, který zjedná nápravu.

Paní Holečková ukazuje,  kde je vjezd do sladovny  a kudy dříve mohla projíždět  ke svému domečku.
Paní Holečková ukazuje, kde je vjezd do sladovny a kudy dříve mohla projíždět ke svému domečku.
Autor: David Malík

Pokud by to nebyla veřejná cesta…

Roman Moussawi následně prostudoval i dokumenty z roku 1994 a 2000, kdy bývalý majitel sladovny uděluje paní Holečkové souhlas s průjezdem. „Zde mám pro paní Holečkovou dvě zprávy – špatnou a dobrou. Ta špatná je, že to takto – samo o sobě – určitě nedává paní Holečkové právo průjezdu pro specifikované případy. Ta dobrá zpráva je, že případná žaloba z její strany určitě nebude bez šance, protože z předloženého souhlasu vyplývá, že to právo po velmi dlouhou dobu měla. Konečné rozhodnutí však bude spočívat na rozhodnutí soudu, nejde rozhodně o jednoznačný případ,“ radí.

„Vzhledem k existenci souhlasu je můj názor takový, že by paní Holečkové mělo být právo na průjezd přiznáno v nějakém omezeném rozsahu. Například pro popeláře a jednou za 14 dní po předchozím upozornění pro ostatní případy (stěhováci, opraváři, atd.),“ hodnotí Roman Moussawi a doplňuje, že v naléhavých situacích by měl být k dispozici – hasičům, policii a záchrance zapečetěný klíč k rychlému otevření brány.

 

Zdena Holečková (55) má  polovinu drážního domku, druhou  pak soused pan František.
Zdena Holečková (55) má polovinu drážního domku, druhou pak soused pan František.
Autor: David Malík

Nejlepší by bylo, aby paní Holečková navrhla nějaký takový rozumný (a objektivně akceptovatelný) systém majiteli. Samozřejmě by měla nabídnout i nějakou symbolickou náhradu za umožnění průjezdu,“ pokračuje dále Moussawi s tím, že pokud by pak majitel návrh nepřijal, tak by mu to mělo být v případném soudním sporu k tíži, protože by jeho postoj ukazoval na to, že jde z jeho strany spíše o schválnost než o legitimní obranu vlastních zájmů. Soud by pak měl v rozhodnutí zohlednit, že se majitel nesnaží najít řešení, neakceptuje rozumné návrhy, které by mohl akceptovat bez větších obtíží.

„Ten případný soud vidím v daném případě opravdu 50 na 50. Umím si i představit situace, že bychom stejný případ dali dvěma různým soudcům a každý by věc rozhodl úplně jinak,“ uzavřel.

Bránit záchrance a hasičům může být trestným činem

Nese majitel sladovny odpovědnost v případě, že neprojetím záchranky ohrozí něčí život? „Pokud by bránil projet záchrance nebo hasičům, přestože by byl ohrožen život, zdraví nebo bezpečnost osob, tak za případné následky určitě odpovídá. Domáhat se po něm újmy může ten, komu byla újma způsobena,“ tvrdí advokát Roman Moussawi s tím, že v uvedených případech by dle následku mohlo jít navíc o přestupek, nebo dokonce trestný čin.

„Pokud by například bránil záchrance v tom, aby se dostala k zraněnému a ten v důsledku neposkytnutí pomoci zemřel, tak by se dalo uvažovat i o spáchání trestného činu,“ dodal.

Fotogalerie
8 fotografií