Mafia: Definitivní Edice – trailer Mafia Game
Příběh drožkaře Tommyho Angela
Hlavním hrdinou je taxikář Tommy Angelo, který se shodou okolností stane nedobrovolně mužem, který zachrání mafiány Paulieho a Sama před jistou smrtí. Následně se po sérii nešťastných náhod dostane do jejich gangu, který vede don Salieri. Brzy se stane nepostradatelným členem rodiny, který se umí ohánět. Příběh hry je velmi silný, má dobře napsané postavy a jasně vzdává hold filmovému Kmotrovi, na kterého nejednou odkazuje. Navíc je rozšířen o nové scény. Je mi ale jasné, že pamětníci budou prskat nad tím, že některé události chybí.
Kvalitu příběhu podtrhuje i úžasný český dabing plný zvučných jmen. Vévodí mu jednoznačně Petr Rychlý jako Paulie, který ve své roli válí na celé čáře. Jde o nejlepší český dabérský výkon, které jsem kdy ve videohře slyšel. Pozadu nezůstávají ani další dabéři jako Luděk Čtvrtlík (Sam), Alexej Pyško (detektiv Norman) nebo Marcel Vašinka (don Salieri). Výhrady však mám k Marku Vašutovi, který opět propůjčil svůj hlas Tommymu. Na co si hrál, vážně nechápu.
Marek Vašut moc tlačil na pilu
V počátku dabování si asi mačkal ohryzek, aby mluvil drsněji a s hlubším hlasem. Děsně přehrával. Později se vrátil ke svému původnímu hlasu, ale ejhle. Chvílemi ho dabování evidentně nudilo, takže v některých misích zní, jako by usínal. Za mě je Vašut nejslabším článkem dabingu, i když to vyložená tragédie není. Nejde však o jediný neduh dabingu. U některých postav je výrazně slyšet, že jsou tišší než ostatní. Trochu mě také prudilo, že různí lidé vyslovují jinak jména postav. Jen tak pro zajímavost – anglický dabing je stejně povedený jako ten český.
Hru doprovází úžasný dobový soundtrack. Samotná herní hudba je skvělá a stylová. Z rádia pak zazní písně od hitmakerů, jakými jsou Louis Armstrong, Duke Ellington nebo Django Reinhardt. Přepnout lze i na zpravodajství, které informuje o dění ve městě, ve kterém máte samozřejmě prsty vy. Z nepochopitelného důvodu je však v angličtině. Vizuálně je hra opravdu krásná. Lost Heaven je propracované město, které bylo v remaku ještě rozšířeno. Jeho lokace jsou velmi líbivé.
Lost Heaven je překrásné město
Malá Itálie, venkov i čínská čtvrť jsou velmi krásné lokality, ve kterých je radost se projíždět i procházet. Dobře vypadá i střídání dne a noci a počasí. Taková mafiánská honička v dešti má své kouzlo. Modely postav jsou naprosto fenomenální. Jejich mimika je propracovaná a realistická díky profesionálnímu motion capturingu obličejů. Vzhled nemalé části postav byl zcela předělán. Nejmarkantněji je to vidět u Paulieho nebo dona Salieriho. Změny jsou to ale pokaždé k lepšímu.
Co se herního stylu týče, je Mafia: Definitivní Edice stále městskou akcí viděnou z pohledu třetí osoby. Náplň misí, kterých je 20, je skvělý. Nejlepší jsou jízdní mise. Jde o klasické honičky, pronásledování, ujíždění před policií a ochuzeni nebudete ani o legendární závod. Jeho obtížnost je však nyní vyváženější. Pokud by vám nevyhovovalo arkádové ovládání, přepnout ho můžete do realističtějšího módu. Stejně tak lze nastavit i přísnější chování policie, ale žádné úplatky se tentokrát nekonají.
Vozový park se rozrostl o motorky
Vozový park je bohatý na nelicencované, ale krásné bouráky 30. let. Pozorný hráč si všimne, podle jakých vozů jsou vytvořené. Nově jsou k dispozici i motorky, za což jsem moc rád. Přestřelky jsou dobré, ale na jízdní mise nemají. Nově je k dispozici krycí systém, který znáte z druhého a třetího dílu. Do rukou vezmete pistole, revolvery, legendární Tommy Gun, který pořádně kope, a v jedné misi i odstřelovačku. Nunto přiznat, že se na konzolích míří o dost lépe než na PC. Přestřelky jsou tak nakonec fajn, ale pěstní souboje nikoliv. Jsou zastaralé.
Jedno tlačítko pro útok a druhé pro vyhnutí se výpadům protivníků je slabota. Samotná kampaň je velmi lineární. Mise střídají střihové sekvence a další mise. Vedlejší mise nejsou bohužel do kampaně zakombinované. K dispozici je však volná jízda, kde se v několika aktivitách můžete vyřádit, ale i v tomto ohledu stejně hra pokulhává. Chybí totiž pořádné vedlejší mise. A ty by měly být zakomponované do hlavní kampaně. Příjemným bonusem je Autoencyklopedie, kde si můžete prohlédnout vozový park.
PlayStation 4 verze pokulhává
Z technického hlediska je na tom Mafia: Definitivní Edice dobře, jak jsem už zmínil výše. Upřímně však recenzovaná PlayStation 4 verze, kterou jsem hrál na nejvýkonnějším modelu Pro, bez chyb rozhodně není. Občas se seká, občas spadne, ale nejde o nic hrozného. Záchytné body jsou totiž časté. Zamrzí však, že doskakují objekty na horizontu, což je nejhorší na venkově, kde se tráva objevuje odnikud jen několik metrů od vás. Narazil jsem také na několik menších bugů grafického i fyziky týkajícího se rázu.
Nejde však o nic hrozného. Pokud si chcete hru užít v nejlepší technické podobě, zahrajte si ji na PC nebo na Xboxu One X. Mafia: Definitivní Edice ve mně zanechala hřejivý pocit, že jde o vskutku povedený remake kultovní české klasiky a hra, kterou byste si neměli nechat ujít. Není dokonalá, ale je zábavná, stylová a má skvělý příběh, který si užijete i díky parádnímu českému dabingu. Dalších slov není třeba, tohle je prostě herní tutovka, která nezklame.