Egypt – země kořenů poznání

Zemi s fascinující historií a luxusními letovisky na březích Rudého moře můžete mimo hlavní sezónu navštívit za ceny plně srovnatelné se stejně dlouhým pobytem ve Špindlerově mlýně.Není tedy divu, že právě tato země vyskočila na přední příčky žebříčku nejnavštěvovanějších destinací. Někteří odborníci dokonce soudí, že Egypt by mohl být pro české seniory tím, čím byla před nějakým časem španělská Mallorka pro německé důchodce.

Jenže Egypt není zdaleka jen zemí s příjemným počasím v zimních měsících nabízející možnost strávit vánoce na prohřáté pláži. Historie této země je neskutečně bohatá a kromě známých památek na faraonský Egypt je možné se zde potkávat s historií nejranějšího křesťanství a judaismu. Navíc letoviska na pobřeží Sinajského poloostrova jsou ideálním východiskem pro výlety do Jordánska na nejúžasnější památku Blízkého východu – skalní město Petra, či do Izraele k Mrtvému moři a do Jeruzaléma. Do Egypta je možné se opakovaně vracet a pokaždé budete mít pocit, že jste se ocitli v jiném světě.

Káhira – přelidněné město pyramid i mešit
Každopádně poznávání země začíná v hlavním městě. Káhira je nejlidnatější město Afriky. Šestnáct milionů lidí zde žije na území velkém zhruba jako Praha. Při příjezdu autem projíždíte kolem čtvrtí, které jsou děsivou ukázkou bídy a chudoby, abyste se dostali k palmovými zahradami obloženému pobřeží Nilu, kde žije v luxusních vilách egyptská smetánka.

Pokud máte možnost, věnujte návštěvě Káhiry alespoň dva dny. Pyramidy v Gíze jsou sice největší atrakcí města, ale přijít o spoustu dalších míst by byla věčná škoda.

Jedním z neobdivuhod¬nějších míst v Káhiře, je Citadela, středověká pevnost stavěná od konce 12. století na obranu proti křižáckým vojskům. Později se stala sídlem mnoha egyptských vládců.

Z celého komplexu je nádherný výhled na pyramidy v Gíze, je tu několik muzeí, např. muzeum armády a také překrásná mešita Muhammeda Aliho, tzv. alabastrová mešita.

Dále zde můžete navštívit mešitu Al-Rífáího z 19. století a mešitu sultána Hasana, jednu z nejznámějších ve městě. Pochází z let 1356–1363 a je údajně postavena z kusu obložení jedné vítské pyramidy.

Západně od Citadely máte možnost navštívit jednu z největších mešit na světě, Ibn Tulun. Směrem na západ pak narazíte na mešity Al Hakim („Ten, kdo vládne božími příkazy“ podle jejího stavitele a dle pověsti krutého vládce) a Al Azhar. Al Azhar pochází z 10. století a dodnes se tu vyučuje islámské náboženství. Studuje tu téměř 5000 studentů z celého arabského světa podle tradic starých tisíc let.

Rozhodně za vidění stojí minarety Bub Zuwaila, kousek od Al Azhar, vstup je 10 EL/osoba. Naleznete zde malé muzeum ve věži. Jestliže se vyškrábete přes spoustu schodů až na střechu, výhled, který uvidíte, stojí opravdu za to. Pokud pominete všudypřítomné odpadky na střechách, vidíte obrovský kus islámské Káhiry opravdu skvostně.

Dva klíče ke kořenům Egypta
Neviděli jste Pyramidy v Gíze a Egyptské muzeum? Nebyli jste v Egyptě!
Hlavním klíčem k poznání starověkého Egypta je Egyptské muzeum. Pokud byste je chtěli projít v rychlosti celé, zabere vám to stejně minimálně jeden den času. Alespoň prohlídku některých částí, jako je hala s pokladem faraona Tutanchámona a expozice s mumií však nelze vynechat ani když nemáte času nazbyt. Vstupné činí 50 LE a 100 LE za mumii. V muzeu se nesmí fotit ani filmovat a své přístroje si musíte nechat v nekryté boudě u policistů (je tedy prozíravější nechat je raději v hotelu). Muzeum funguje od roku 1835. Sídlí v neo-klasicistní budově postavené francouzským architektem Marcelem Dourgnonem a schraňuje na 120 000 exponátů.
Z muzea vede cesta zpravidla rovnou na pyramidy. Gíza je částí města Káhira rozkládající se na západním břehu Nilu. Od čtvrté dynastie sloužila tato oblast jako královské pohřebiště, které si za místo svého posledního odpočinku zvolili nejen králové, ale také vysocí úředníci a bohatá šlechta.

Tím nejproslulejším z Gízy jsou ale samozřejmě tři velké pyramidy, jeden ze sedmi divů světa. Tzv. Velkou pyramidu nechal postavit faraón Chufu (řecky Cheops) v polovině 3. tis. př. n.l. Pyšní se spletitým systémem místností, podzemními chodbami i fascinujícími odlehčovacími komorami. Měří 136 m a dříve byla obložena bílým vápencem, který v paprscích egyptského slunce vyvolával ohromující zářící podívanou.

Prohlídka pyramidy, kterou byste si v žádném případě neměli nechat ujít, začíná na severní straně vstupem do uměle vybourané chodby. Ta se napojuje na tzv. Velkou galerii a končí v králově pohřební komoře.

Na protější straně lze pak navštívit muzeum se sluneční bárkou vyzdviženou v polovině minulého století, která měla za úkol přepravit panovníkovo tělo na onen svět.

Rachefova pyramida , díky tomu, že stojí na vyvýšeném skalním výběžku, vypadá, že je o něco vyšší než pyramida Chufuova. Ve skutečnosti ale tomu tak není a tak se Chufu o svůj primát bát nemusí.

Menkaureova pyramida je s výškou 62 m j nejmenší z pyramid. Vinou předčasné smrti svého stavitele , posledního faraóna 4. dynastie Menkaurea, je navíc nedokončená. K celému reálu ještě patří zádušní chrám a několik menších pyramid, taktéž se zádušními chrámy.

Po Nilu do Luxoru a Údolí králů
Nejvíce fascinujících stavebních památek na starověký Egypt však leží podél Nilu daleko na jih od Káhiry. Nejlepší cestou, jak je poznat, je tří, či čtyřdenní plavba po Nilu mezi Luxorem a Asuánem na některé z velkých a dobře vybavených výletních lodí. Toto dobrodružství je základem téměř všech poznávacích zájezdů do Egypta. Cestovní kancelář Eximtours takových cest nabízí více než desítku. Ale ani když dáváte přednost relaxaci na pláži, nejde si nechat ujít alespoň cestu po souši do Luxoru a Údolí králů.

V době, kdy se Théby (dnešní Luxor) staly hlavním městem sjednocené říše faraónů, tzn. na počátku 18. dynastie, tj. po roce 1550 př. n. l., nechali si zde králové také budovat své hrobky.

Luxor byl vystaven na východním břehu Nilu, zatímco své hrobky si faraónové nechali stavět na západním břehu Nilu, poněvadž chtěli být pochováni tam, kde zapadá slunce za obzor.

Byla to doba, ve které se přestaly budovat pyramidy, ale začalo se pohřbívat ve skalních hrobech. Pro pohřebiště bylo vybráno místo, které připomíná přírodní pyramidu – horský vrcholek al-Karn = roh, který je vysoký skoro 500 m.

Za nejstarší hrob se považuje hrob Tutmóse I (1504–1492 př. n. l.). Celkem je zde odkryto 62 hrobů, z toho je 25 hrobek královských. Zbývající hroby jsou jednodušší a patří vysokým hodnostářům, popř. se nepodařilo vůbec určit, komu patřily.

Každá královská hrobka je jinak stavěná. Jedná se ale o hrobky chodbového typu, kdy se liší délka a šířka chodeb, i počty podzemních místností. Všechny prostory jsou bohatě zdobeny barevnými malbami, freskami, reliéfy, na kterých
byla často znázorňována sluneční bárka a božstva střežící panovníkovu cestu proti zlým duchům a hadu Apopovi.

A koho opravdu zajímá historie, těžko vynechá Abú Simbel. K Abú Simbelu přijedete nejspíše autobusem nebo autem. Ale můžete sem dorazit i letadlem. Velký skalní chrám Ramsese II. a hned vedle něj skalní chrám jeho nejmilejší choti Nefertari jezdí obdivovat lidé z celého světa. Tak jako hora Uluru v Austrálii, i chrámy v Abú Simbelu jsou v každé části dne jiné. Jak se sluníčko opírá o jejich stěny a vrývá stíny do obřích vtesaných soch, mění chrám barvy od šedavorudé ráno, přes růžovou, žlutobílou až pak po ohnivorudou, když se slunce sklání k západu.

V areálu jsou dva skalní chrámy. První, zasvěcený Ramessovi II., střeží u vstupu čtyři majestátní sedící postavy tohoto nejslavnějšího faraona. Zpodobňují jej v různých etapách života (od mládí až po zralého muže). Tito Ramessové jsou vysocí přes 20 metrů! Druhý chrám patří jeho manželce Nefertari.

Mezi Afrikou a Asií
Přestože je devadesát procent egyptských turistických cílů soustředěno kolem Nilu, mnoho cestovatelů navštěvuje také Sinaj. Trojúhelníkový poloostrov pokrývají pouště a horská pásma, především žulová. Faraónové tu těžili zlato, měď a tyrkysy.

Sinaj je bodem dělícím Afriku a Asii. Tudy bloudila Isis, když hledala Osirise. Tady spatřil Mojžíš hořící keř a dostal od Hospodina Desatero. Zde vedla cesta k zemi zaslíbené. Později tu tábořili Beduíni pod křižáckými hrady. Sinajský poloostrov je bojištěm tří velkých monoteistických náboženství.

Sinajský poloostrov nese název stejnojmenného horského pásma a soustavy vrcholů. Také se mu někdy říká Svaté pohoří, protože se tu nachází hora, na níž Mojžíš obdržel boží Zákon. Kniha Exodus mluví o boží hoře Oreb, nebo Choréb v zemi mediánské, na níž Hospodin promluvil k Mojžíšovi z keře, který hořel plameny, ale neshořel, a povolal ho, aby vyvedl vyvolený lid z egyptského otroctví.

K téhle boží hoře došli Židé přesně tři měsíce po svém útěku z faraónova zajetí. Mojžíš vystoupil na horu, zjevil se mu Hospodin a nadiktoval Zákon. Tento Zákon se stal základem jednotného práva, sjednocení dvanácti izraelských kmenů a zrození židovského národa. Je to považováno za základ dnešní civilizace. Není jasné, kudy přesně Židé přes Sinaj šli, ale jejich cesta do země zaslíbené trvala 40 let.

Za 1500 let převzalo zákon křesťanství jako Desatero. Ve 4. století n.l. označila tuto horu Sv. Helena při putování po místech spojených s ukřižováním Krista. Arabové horu pojmenovali Džebel Músa (hora Mojžíšova). Zajímavé je, že je svatým místem nejenom pro židovství a křesťanství, ale i pro islám, protože odtud vystoupil Mohamedův kůň Burak do nebe.

V dnešní době je vrchol přístupný po schodech nebo méně náročnou cestou východně od Sv. Kateřiny.

Kolem hory Sinaje je mnoho klášterů, ale nejkrásnější z nich je klášter Sv. Kateřiny. Je postavený kolem místa, na kterém podle legendy Hospodin promluvil k Mojžíšovi z hořícího keře.

Na Sinaj se ale hojně jezdí kvůli potápění. Přestože i Hurghada a letoviska kolem ní nabízejí úžasný podmořský svět na korálových útesech, a rozhodně si tam s sebou vezměte šnorchl a ploutve, Sharm el Seikh je rájem potápěčů. Hejna ryb lze pozorovat zblízka hned na hotelových plážích, ale kdo chce ještě víc, vyrazí do přírodní rezervace Ras Mohammed.

Park je ohraničen korálovým útesem, který je domovem přes tisíc druhů ryb, 170 druhů korálů a nekonečný počet druhů mořských hub.. Potápěči většinou jezdí lodí do hlubších vod, kde pozorují žraloky, barracudy, a také trosky lodi Dunraven.

O Rudém moři se často říká, že uzdravuje. Není vyloučeno, že je to i tím, že patří k nejslanějším mořím světa vůbec. Svůj název prý nese podle měkkýšů na jeho dně, z nichž se získávalo barvivo purpur. Také se však říká, že přesně odpovídá rudé barvě okolní pouště při západu slunce. A to si nenechte ujít.

Dovolenou si můžete zajistit již nyní prostřednictvím vyhledávače na začátku stránky.