Vinařská nej: Historický lis na víno

K získávání šťávy z hroznů révy vinné sloužil již odedávna lis. V průběhu let vznikly dva základní typy - vývojově starší kládový a novější vřetenový. Kládový lis byl vynalezen v Řecku už v období těsně před počátkem našeho letopočtu a některé jeho typy dosahují kolosálních rozměrů. Úctyhodné míry má například kládový lis pocházející z obce Diváky na Hustopečsku, kde původně stával v zámecké lisovně a sloužil ke zpracování hroznů z rozlehlých panských vinohradů. Lis byl vyroben v roce 1751 a svému účelu sloužil až do první světové války. V padesátých letech minulého století byl rozebrán a převezen do Mikulova, kde byl po čase na základě prohlídek jiných lisů podobného typu sestaven, dokonce za pomoci členů vojenské posádky. Dnes stojí ve sklepení zdejšího zámku po boku dalšího velikána, mikulovského obřího sudu. A jakými mírami se obří stroj pyšní? Jeho konstrukce je necelé čtyři metry dlouhá a 3,6 metrů vysoká. Hlavním lisovacím ústrojím jsou dvě klády, z nichž vrchní má délku přes osm metrů a na řezu rozměry 50krát 50 centimetrů. Na volném konci klády je v mohutné dřevěné matce dubový šroub, na kterém visí kamenné závaží o průměru osmdesát centimetrů a váze jeden a půl tuny. Otáčením šroubu prostrčenou tyčí bylo možno kládu zvedat a spouštět. Mísa na hrozny (okřín) má rozměry 2,2krát 1,8 metrů a je zhruba třicet centimetrů hluboká. Technika lisování hroznů na kládovém lisu je zcela jednoduchá. U primitivnější verze se závažím je ke kameni stojícímu na podlaze přitahována pohyblivá horní kláda. Ta se přibližuje k pevné spodní kládě a spolu s vahou závaží vytváří silný a vytrvalý tlak, díky němuž jsou lisovány hrozny. Vinařské lisy se vyráběly z kvalitního dubového dřeva velkých stromů, které předtím muselo několik let vysychat.