Při příjezdu do Havany má člověk pocit, jako by se ocitl ve válkou zničeném městě. Zašlá sláva. Na ulicích se naklánějí polorozpadlé barevné domy, málokterá budova je v dobrém stavu. Okolí dává tušit, že před půl stoletím či déle zažívalo tohle místo velký rozkvět. Ale květinka rázem shnila. 

A celá Kuba na ten rozkvět léta vzpomíná a žije z něj. Na každém rohu najdete nápisy jako Viva la Revolucion (Ať žije revoluce) nebo Continuamos Defendiendo la Revolucion (Dál bráníme revoluci) a portréty Fidela Castra nebo Ernesta Che Guevary. 

Vzpomínky na revoluci jsou všudypřítomné. Ne všichni jsou ale nadšení z toho, kam bratři Castrové zemi dovedli.
Vzpomínky na revoluci jsou všudypřítomné. Ne všichni jsou ale nadšení z toho, kam bratři Castrové zemi dovedli.
Autor: Václav Lang/www.hikemyworld.com

Jenže i když to občas tak vypadá, nedá se říct, že by tamní obyvatelé věřili v režim, jejž nastolil nedávno zesnulý „el commandante“ Fidel a který se nyní rozvolňuje pod rukama jeho bratra Raúla. Lidé jsou chudí. Na měsíc musejí vystačit v přepočtu s 650 korunami a přídělem potravin. Když se jich zeptáte na politickou situaci, usmějí se a nechtějí o ní mluvit. Nebo si postěžují, že „ti nahoře“ mají a ti dole třou bídu s nouzí. 

Kubánci v ulicích Havany truchlí pro zemřelého vůdce Fidela Castra.
Kubánci v ulicích Havany truchlí pro zemřelého vůdce Fidela Castra.
Autor: ČTK, EPA, REUTERS

Připomíná to naši vlastní českou minulost, komunistickou krutovládu v druhé polovině 20. století. Co se děje „nahoře“, vlastně nikdo netuší. O Castrově smrti se spekulovalo mnohem dříve před tím, než ji 25. listopadu jeho bratr a prezident země v jedné osobě oznámil. Nikdo ani netušil, kde tento muž, považovaný jedněmi za Boha a jinými za tyrana, žil. 

Fronta na kartičky s internetem

V ulicích Havany si lidé dál žijí své životy. V okénkách cizích domácností, vedoucích do ulice, popíjejí černou kávu nebo si kupují něco na zub. A snaží se vydělat si něco bokem. Obvykle na turistech, které nenechají ani na minutu vydechnout. Nabízejí jim svezení historickými vozy jako z pohlednic, doutníky, prostitutky, drogy. Černý obchod jen kvete. 

Pouliční hospoda daleko od turistického centra v Havaně
Pouliční hospoda daleko od turistického centra v Havaně
Autor: Václav Lang/www.hikemyworld.com

Jak by ne, když nakupovat se dá jen v oficiálních unifikovaných obchodech s pevně stanovenou cenou, kde se stává ve frontách. A sehnat některé věci je nadlidský úkol. Například zapalovač. Kdo by čekal, že v zemi doutníků to bude problém? Skutečně je. V jedné z ulic dokonce čas od času vysedává u dřevěného stolku starý muž, který se živí tím, že staré a opotřebované zapalovače, jaké se u nás kupují za deset korun a kdekdo jich má po kapsách několik, opravuje. Stojí se na to fronta.

Ne však tak dlouhá jako na kartičky s přístupovým heslem na internet. Hodina surfování za 50 korun. Kdo nechce čekat ve frontě, pořídí je za několikanásobek od překupníků nebo v hotelích. Na druhou stranu – pokud sháníte něco jako doutníky, rum, svezení, ubytování, najedení a podobně, stačí oslovit prvního člověka, kterého potkáte. Stoprocentně bude mít kamaráda, co má kamaráda, co má. Ale počítejte s tím, že každé kolečko tohohle řetězu se na vás zahojí. 

Historické je všechno

O Kubě se obvykle mluví jako o ostrově svobody, kde vás přivítají ti nejvlídnější lidé na světě, usměvavé paní s dlouhými doutníky v ústech, dědové – rovněž s doutníky – a rumem vysedávající na ulicích, tanečníci salsy, ženy v barevných kostýmech vzor Dan Nekonečný. Taková idylka to ale v Havaně není. Tohle najdete kolem obchodů se suvenýry, ve zbytku je špína, bída a otrávené obličeje.

Ulice Havany
Ulice Havany
Autor: Václav Lang/www.hikemyworld.com

Samozřejmě že k vidění je i spousta pěkných věcí (i usměvavých milých lidí). Za zmínku stojí třeba havanský Kapitol, věrná kopie předlohy z Washingtonu. Jen třikrát zmenšená. Nádherné jsou koloniální stavby v centru města nebo mnohakilometrová pobřežní promenáda Malecón. Pěkná je také vyhlídka z protějšího břehu – pevnosti, ze které Che Guevara vedl útok na vládní síly diktátora Batisty. Dostat se tam dá jedním z historických taxíků, které tam jezdí. Ostatně všechna auta v Havaně jsou v našem měřítku historická: kromě chevroletů z 50. let – tzv. amerik, tam vedou lady nebo moskviče. 

Nová auta v Havaně nenajdete. Vítězí moskviče, lady nebo chevrolety z 50. let.
Nová auta v Havaně nenajdete. Vítězí moskviče, lady nebo chevrolety z 50. let.
Autor: Václav Lang/www.hikemyworld.com

Historické je tam koneckonců všechno. Jako by se čas zastavil v době revoluce. Co se dá opravit, opravuje se dokola a dokola. Co ne, zůstane ležet. Tak jako dříve u nás, tato doba vypěstovala na Kubě spoustu zručných všeumělů, kteří si na koleni opatří, co potřebují. A spoustu vykuků. Tedy alespoň v Havaně a dalších místech, kam jezdí cizinci neznalí takového světa. Události posledních měsíců ale naznačují, že se Kuba bude měnit. Zda k lepšímu, to se dá těžko odhadnout. Duch stávajícího režimu tam však bude přetrvávat ještě hodně dlouho.    

Fotoreportáž z Havany najdete zde


Fotogalerie
18 fotografií