Při příjezdu do Havany má člověk pocit, jako by se ocitl ve válkou zničeném městě. Zašlá sláva. Na ulicích se naklánějí polorozpadlé barevné domy, málokterá budova je v dobrém stavu. Okolí dává tušit, že před půl stoletím či déle zažívalo tohle místo velký rozkvět. Ale květinka rázem shnila.
A celá Kuba na ten rozkvět léta vzpomíná a žije z něj. Na každém rohu najdete nápisy jako Viva la Revolucion (Ať žije revoluce) nebo Continuamos Defendiendo la Revolucion (Dál bráníme revoluci) a portréty Fidela Castra nebo Ernesta Che Guevary.
Jenže i když to občas tak vypadá, nedá se říct, že by tamní obyvatelé věřili v režim, jejž nastolil nedávno zesnulý „el commandante“ Fidel a který se nyní rozvolňuje pod rukama jeho bratra Raúla. Lidé jsou chudí. Na měsíc musejí vystačit v přepočtu s 650 korunami a přídělem potravin. Když se jich zeptáte na politickou situaci, usmějí se a nechtějí o ní mluvit. Nebo si postěžují, že „ti nahoře“ mají a ti dole třou bídu s nouzí.
Připomíná to naši vlastní českou minulost, komunistickou krutovládu v druhé polovině 20. století. Co se děje „nahoře“, vlastně nikdo netuší. O Castrově smrti se spekulovalo mnohem dříve před tím, než ji 25. listopadu jeho bratr a prezident země v jedné osobě oznámil. Nikdo ani netušil, kde tento muž, považovaný jedněmi za Boha a jinými za tyrana, žil.
Fronta na kartičky s internetem
V ulicích Havany si lidé dál žijí své životy. V okénkách cizích domácností, vedoucích do ulice, popíjejí černou kávu nebo si kupují něco na zub. A snaží se vydělat si něco bokem. Obvykle na turistech, které nenechají ani na minutu vydechnout. Nabízejí jim svezení historickými vozy jako z pohlednic, doutníky, prostitutky, drogy. Černý obchod jen kvete.
Jak by ne, když nakupovat se dá jen v oficiálních unifikovaných obchodech s pevně stanovenou cenou, kde se stává ve frontách. A sehnat některé věci je nadlidský úkol. Například zapalovač. Kdo by čekal, že v zemi doutníků to bude problém? Skutečně je. V jedné z ulic dokonce čas od času vysedává u dřevěného stolku starý muž, který se živí tím, že staré a opotřebované zapalovače, jaké se u nás kupují za deset korun a kdekdo jich má po kapsách několik, opravuje. Stojí se na to fronta.
Ne však tak dlouhá jako na kartičky s přístupovým heslem na internet. Hodina surfování za 50 korun. Kdo nechce čekat ve frontě, pořídí je za několikanásobek od překupníků nebo v hotelích. Na druhou stranu – pokud sháníte něco jako doutníky, rum, svezení, ubytování, najedení a podobně, stačí oslovit prvního člověka, kterého potkáte. Stoprocentně bude mít kamaráda, co má kamaráda, co má. Ale počítejte s tím, že každé kolečko tohohle řetězu se na vás zahojí.
Historické je všechno
O Kubě se obvykle mluví jako o ostrově svobody, kde vás přivítají ti nejvlídnější lidé na světě, usměvavé paní s dlouhými doutníky v ústech, dědové – rovněž s doutníky – a rumem vysedávající na ulicích, tanečníci salsy, ženy v barevných kostýmech vzor Dan Nekonečný. Taková idylka to ale v Havaně není. Tohle najdete kolem obchodů se suvenýry, ve zbytku je špína, bída a otrávené obličeje.
Samozřejmě že k vidění je i spousta pěkných věcí (i usměvavých milých lidí). Za zmínku stojí třeba havanský Kapitol, věrná kopie předlohy z Washingtonu. Jen třikrát zmenšená. Nádherné jsou koloniální stavby v centru města nebo mnohakilometrová pobřežní promenáda Malecón. Pěkná je také vyhlídka z protějšího břehu – pevnosti, ze které Che Guevara vedl útok na vládní síly diktátora Batisty. Dostat se tam dá jedním z historických taxíků, které tam jezdí. Ostatně všechna auta v Havaně jsou v našem měřítku historická: kromě chevroletů z 50. let – tzv. amerik, tam vedou lady nebo moskviče.
Historické je tam koneckonců všechno. Jako by se čas zastavil v době revoluce. Co se dá opravit, opravuje se dokola a dokola. Co ne, zůstane ležet. Tak jako dříve u nás, tato doba vypěstovala na Kubě spoustu zručných všeumělů, kteří si na koleni opatří, co potřebují. A spoustu vykuků. Tedy alespoň v Havaně a dalších místech, kam jezdí cizinci neznalí takového světa. Události posledních měsíců ale naznačují, že se Kuba bude měnit. Zda k lepšímu, to se dá těžko odhadnout. Duch stávajícího režimu tam však bude přetrvávat ještě hodně dlouho.
kdyby na kube mel byt kapitalismus tak by to tam bylo jeste horsi nez to tam je ted 
proto kubanci kapitalismus nechtej 
