Kněz léčí duše svých »oveček« kořalkou vlastní výroby!

Josef Egle vyrobí každý rok i dva tisíce lahví pálenek nejrůznějších chutí a přísad.
„Občas mi vyčítali, že se moje povolání s výrobou alkoholu neslučuje. Já ale vždycky odpovídal, že mám na starosti nejen duši věřících, ale i jejich fyzické pohodlí,“ vysvětluje sympatický třiasedmdesátiletý šedovlasý muž, kterému
tu místní neřeknou jinak než Joe. Inu, když tělo trpí, i duše strádá.

Pomáhám

„Pokud můžu někomu, koho třeba bolí žaludek, pomoci mým bylinkovým šnapsem z hořce, nevidím důvod proč to neudělat,“ říká a je zjevné, že místní ho mají rádi nejen pro jeho neotřelý vztah k alkoholu.

Samosběr

Všechny byliny, houby, kořínky, ale také třeba šišky z borovice limby si sbírá sám při procházkách a výletech do okolních kopců. Doma ve sklepě pak pod jeho rukama v malé »alchymistické« kuchyni vznikají nejrůznější destiláty, které
mají společného jmenovatele. Mají konzumentům především pomáhat. A tohle dělá už více než třicet let. Bez znalostí medicíny, často z vlastní zkušenosti či s
využitím tradičních receptů již léta »předepisuje« lidem s problémy své likéry.
„Mnoho bylin je dobrých na bolesti žaludku. Šalvěj si zase ode mne berou kamarádi, kteří často jezdí do Indie a Nepálu, kde hrozí akutní nebezpečí průjmů. Na posílení srdce se zase často používá »limbovice«, tedy alkohol z šišek borovice limby,“ vysvětluje Egle.

Šišky se nakrájí na kousky a vloží se na 4-5 týdnů do lihu s cukrem. Pak směs přecedí a buď hned »předepisuje«, nebo ještě jednou uloží s další, tentokrát ovocnou pálenkou do sudu, kde alkohol další měsíc pracuje a pak se znovu přepálí. Zatímco druhá kořalka je hodně silná, ta první jen vyluhovaná připomíná spíše lehčí dámský likér.

Na žaludek i spánek

Na posílení imunitního systému se zase používá usušený oddenek všedobru horského, rostliny známé našim předkům jako mistrův kořen. „Je silně antiseptický a jeho použití je rozličné, já usušený kořen nosím stále u sebe a používám nejčastěji při žaludečních potížích. Funguje ale dobře i pro nespavce,“ ukazuje Joe prevenkrabičku s kousky usušeného mistrova kořene.

Kněz a alkohol

Do Gaschurnu uprostřed nádherných hor přišel v roce 1999 vystřídat
dosavadního kněze Paula Burtschera. A s sebou si přinesl i svůj neobvyklý
koníček, který si ale místní věřící velmi rychle oblíbili. Nic ze své produkce totiž Joe neprodává v obchodech. „Většinu mých zákazníků znám z kostela z nedělní
mše,“ vysvětluje usměvavý duchovní. A jeho úsměv nezmizí ani po otázce, jak on sám to má s pitím alkoholu. „Každé ráno si dám malou skleničku enzianu, tedy hořcové kořalky. A často také již zmíněný mistrovský kořen. To je prevence, jinak piji jen, když mě něco bolí. Ale víte, jak to je - čím je člověk starší, tím častěji mu není dobře,” odpovídá se smíchem.