17°C
Prezident Nursultan Nazarbajev vládne Kazachům od prosince 1991, byl tehdy jediným kandidátem a zvítězil s 91,5 procenta hlasů. Od té doby je ve funkci. Dokázal zúročit jak ropné a plynové bohatství země, tak i její polohu.
Jeho podílu na boji proti terorismu si cení nejen Rusko, ale i USA, jejichž vojáci v Afghánistánu kazašské zázemí s letišti potřebují. Peníze, plynoucí do státního rozpočtu, využil i k nebývalému zvelebení Astany.
Její výstavbu dal na starost Japonci Kisho Kurokawowi, kterého jmenoval hlavním architektem, a jeho nástupcem určil Brita Normana Fostera. Budou spolu s desetitisíci dělníky z řady zemí světa pracovat až do roku 2030. Tehdy by měla být konečná tvář Astany dokončena.
Město mnoha jmen
V roce 1824 ostavili ruští vojáci na řece Išim pevnost, z níž postupem doby vzniklo měst Akmolinsk. V roce 1961 ho přejmenovali na Celinograd, hlavní středisko rozorávání kazašských stepí – celin – na pole s pšenicí. Po odtržení kazacstánu od Sovětského svazu dostala v roce 1991 další jméno – Akmola, a když v roce 1997 převzala oficiálně statut hlavního města pojmenovali ji Astana – což skutečně znamená »hlavní město«.
V Astaně na vlastní kůži:
Reprezentant Jiří Novotný žil s rodinou v Astaně v letech 2010 až 2012 a říká:
Řidiči špinavých aut tam dostávají pokutu!
Jak se žije v Astaně? Své o tom ví i manželka hokejisty Jiřího Novotného, který za tamní klub tři roky hrál.
„Tak trochu působí jako město duchů - teprve ho staví a nové obyvatele lákají na práci, dobré bydlení i světovost, kterou tam chtějí vytvořit. Je vidět, že mají peníze, také je ale patrné, že se staví až příliš rychle, budovy mají různé fuky,“ vypráví Zuzana Novotná.
Stavby přitom musí odolat teplotním výkyvům – horku plus 40 i mrazu minus 40. „Tam pořád svítí sluníčko, ale i se čtyřmi vrstvami oblečení jsme venku vydrželi jen pět minut,“ vzpomíná. „Na rozdíl od Rusů jsou Kazaši vstřícní a otevření. Obchody jsou tam ty samé jako v Česku, služby fungují, v restauracích se dobře najíte. Akorát s kulturou to bylo horší – jedinou možností bylo kino,“ vybavuje si manželka útočníka Novotného. Podle ní se v Astaně až extrémně dbá na čistotu.
„Když tam měl být nějaký summit, dalo se ze silnic jíst. A na vlastní oči jsem viděla, jak barví trávu nazeleno, aby to bylo dokonalé,“ směje se a pokračuje: „Pokuty se dávají za kdeco – dokonce i řidičům, že mají špinavé auto.“ Astana se tváří světově, pořád je ale Kazachstán policejní stát. „Co pár set metrů stál policajt. Když si můj táta s kamarádama fotili město, na příkaz policie ty fotky museli smazat. Považovali je za špiony.“
