Táhne se podél hranice s Utahem, a kvůli těžkému terénu se k němu turisté dostanou jen výjimečně. Fotografy však láká neobyčejnými tvary.

Arizonskou Vlnu znají američtí výletníci jako místo plné nádherných obrazů. „Je to veledílo přírody. To, jak vypadá, nemá na svědomí žádný člověk, jen příroda sama,“ kochá se ochranář Phil Bridger. Vlna je pozůstatkem písečných dun starých 190 milionů let. Až eroze, způsobená silným větrem a deštěm, vtiskla hornině její současnou podobu.

I když zde teploty v létě dosahují 40 °C, turisté z celého světa se sem přece jenom hrnou. Každý, kdo přijde, však musí počítat s nejhorším – včetně písečných bouří. K Vlně se totiž dá dostat jedině po poušti. Naváděcí systém GPS či kompas jsou nezbytností. „To není místo pro obyčejného turistu s batohem. Rodiny, které v přilehlých horách zabloudily, počítáme na desítky,“ prozrazuje Bridger.

Arizonská Vlna je pozůstatkem písečných dun starých 190 milionů let.
Autor: SHUTTERSTOCK

Dalším omezením jsou povolení na vstup do Vlny. Ochranáři vydávají jen 20 povolení denně. Prvních deset si můžou zvědavci rezervovat předem, o zbytku rozhodne loterie. „Chceme předejít zničení, jelikož některá zákoutí Vlny jsou citlivá na tlak zvenčí,“ vysvětluje Bridger.

Podmanivý vzhled přírodního úkazu v poušti oceňují zejména špičkoví fotografové. Půvab arizonské Vlny nejlépe vystihl Hugo Martin z Los Angeles Times. „Nemáte právo se nazývat fotografem krajin, pokud jste nenafotili kouzelnou a majestátní arizonskou Vlnu,“ řekl Martin.