Jde o státní podniky, které byly založeny před více než 80 lety, aby vylepšily pověst Španělska v zahraničí.

Jejich originalita spočívá v prostředí, které nabízejí: skvěle restaurované a vybavené pevnosti, stará šlechtická sídla, staré paláce a kláštery. Některé sice pocházejí z doby ne tak docela dávné, ale jejich poloha je jedinečná.

Už v roce 1910 svěřila španělská vláda markýzi de la Vega Inclán úkol vytvořit strukturu hotelů. Tehdy v zemi prakticky neexistovala zařízení, v nichž by mohli cestující nocovat a jež by vylepšila obraz Španělska v zahraničí, který tehdy utvářela díla putujících spisovatelů 19. století, jako byli Američan Washington Irving (pohádky Alhambra) nebo Francouz Prosper Mérimée, autor novely Carmen, kterou zhudebnil Georges Bizet ve své stejnojmenné světoznámé opeře.

První parador otevřel v roce 1928 král Alfons XIII. v Sieře des Gredos nedaleko Madridu.

Tato síť pohostinských zařízení přežila nepokoje občanské války (1936-1939) a diktátor Francisco Franco, architekt vzestupu španělské turistiky v 50. letech, koncepci rozvíjel.

Ve městě Plasencia na západě země, v bývalém dominikánském klášteře založeném v 15. století, jsou turisté ubytováni v mnišských celách vybavených satelitem, vychutnávají si regionální speciality v bývalém refektáři vyzdobeném mozaikami a usrkávají koktejly v bodeze, kde byly kdysi uskladněny hliněné nádoby s olivovým olejem a sudy vína.

"Hotel takové kategorie bychom si ve Francii nikdy nemohli dovolit. Člověk má pocit, že se ocitl v minulosti. Panuje tu zvláštní atmosféra," pochvaluje si dvaadvacetiletá Francouzka Adéle, která tu slaví narozeniny s přítelem Benjaminem.

Španělé jsou na své paradory velmi pyšní. Tyto hotely přitahují turisty i do méně významných a odlehlých míst, vysvětluje pětapadesátiletý Ángel z Galicie, který díky svému věku zaplatil o 30 procent méně za dvoulůžkový pokoj (120 eur, tedy asi 3000 Kč). Vychutnává si pivo u úpatí monumentálního schodiště, jež kdysi sloužívalo šlechticům a dnes vede k jeho "cele".

Mnoho Španělů si připomíná, jak korunní princ Felipe a jeho choť Letizia trávili část líbánek v paradoru v Cuence, malém městečku v Kastilii-Leónu v klášteře ze 16. století.

Dnes existuje 93 paradorů spojených v akciové společnosti plně v rukou španělského státu.

Paradory platí ročně poplatek za to, že jsou umístěny v lokalitách vedených na seznamu národního kulturního dědictví.

Zařízení s třemi až pěti hvězdičkami prodala v červenci a srpnu bez ohledu na světovou hospodářskou krizi 275.000 nocí, o 5,9 procenta více než loni v témže období. "Tyto dobré výsledky nám umožnily dosáhnout obratu 58,627 milionu eur" (asi 1,47 miliardy Kč), uvedl prezident společnosti Miguel Martínez.

Společnost zaměstnává asi 4500 osob. Španělé tvoří 70 procent klientely a cílem společnosti je dosáhnout zvýšení podílu zahraničních zákazníků na 35 procent do roku 2012. Typickým zákazníkem je pár ve věku od 40 do 50 let. Paradory proto zpestřily svou nabídku pro osoby mladší 35 let i pro lidi nad 55 let, nabízejí věrnostní kartu atd.

Jediný parador, který neposkytuje žádné slevy, je klenot mezi hotely Granada, situovaný na jihu země v Andalusii. Leží přímo v prostoru Alhambry, opevněného paláce zbudovaného Maury a vévodícího nad městem, jež patří k nejnavštěvovanějším místům ve Španělsku.