18°C
Bojujete s démony i ve svém životě?
„Samozřejmě své démony mám. Ale veřejně je nechci konkretizovat.“
Budu to respektovat, ale co nebo kdo vám pomáhá s nimi bojovat?
„Skvělým pomocníkem jsou terapie, přátelé, rodina a asi i nějaká životní rutina. To je pro mě teď třeba tanec, který se stal mou každodenní jistotou. Člověk vstane a ví, že celý den bude na zkušebně s lidmi, kteří jsou fajn.“
Tato rutina vám ale brzy skončí, pokud tedy už neskončila, protože spolu mluvíme na začátku týdne.
„Toho se bojím. Že budu mít depku. Díky bohu za Vánoce, kdy budu s rodinou, ale myslím si, že mi i tak bude hodně smutno. Nevím, jak se s tím popasuju, bude to chtít čas.“
O tanečních kurzech u svého tanečního partnera Dominika Vodičky jste nepřemýšlela?
„Říkala jsem mu, že bych chodila ráda, ale bez naší StarDance rodiny už to nebude mít to správné kouzlo. I tak ovšem někdy na lekci ráda dorazím.“
Koho byste si na lekce vzala jako tanečního partnera, máte přítele, který by vás doprovodil?
„Leda nějakého kamaráda, jsem nezadaná.“ (usmívá se)
Jistě máte teď ale spoustu nápadníků...
„Pár starších pánů mi napsalo. Většinou je to ve stylu, že jsem skvělá, že by se chtěli víc poznat, ať s nimi zajdu na večeři. Ale zatím jsem s nikým tedy nešla.“
Mladí vám nepíší?
„To se moc neděje, ale třeba to přehlížím. Nestíhám teď číst všechny zprávy jako ze začátku, i když bych velmi ráda. Už je toho fakt moc.“
Mnozí diváci spekulují, zda jste to nedali dohromady s Dominikem…
„Vím o tom, prý se na Dominika koukám zamilovaně a jiskří to mezi námi. Vlastně ty spekulace chápu, ale my jsme s Dominikem jen dobří kamarádi a jsem velmi ráda, že jsme si tak sedli. Doufám, že nám to vydrží i po StarDance, našla jsem v něm skvělého parťáka.“
S jeho ženou jste se poznala?
„Ano, Eliška se byla několikrát podívat na naše tréninky a je to skvělá osůbka. Viděla jsem se i s jejich malým synkem Tobiáškem.“
Dodává vám tanec na sebevědomí?
„Každopádně! Ze začátku jsem měla problém s latinou, nějak jsem se v ní nemohla najít, ale postupem času mi právě ona dodala největší sebevědomí. Už jen tím, jak mi tam Dominik pořád solil nějaká sóla, jsem se v latině našla. Když ty uplynulé protančené měsíce shrnu: Cítím, že se jako člověk měním. A je mi to příjemné.“
V čem konkrétně?
„V přístupu ke všemu okolo, našla jsem takový svůj druhý dech – ve chvílích, kdy si myslím, že už nemůžu, tak o to víc přidám. Lépe také zvládám časový management a zlepšila se mi fyzička.“
Působíte jako něžná víla, dokážete se i naštvat a třeba se s Dominikem na tréninku pohádat?
„Předminulý týden byl vypjatější. Bylo toho hodně a atmosféra mírně zhoustla. Měla jsem udělat nějaký konkrétní krok, ale nezvládla jsem to. A náporem nervozity a únavy jsme na sebe vyjeli. Ale jinak se snažíme být v klidu.“
Fyzického vypětí je tedy už příliš?
„Byla jsem zvyklá se hýbat. U koní se člověk dost nachodí, tělo pracuje. Tanec je ale trochu jiná práce, velmi náročná a tělo mi to dává sežrat.“
Narážíte na to, že jste byla nemocná a musela na vitaminové infuze?
„Také, ale i svaly bolí. A jak jsme trénovali scénický tanec, byla jsem hodně unavená, při zvedačce mě nějak blbě chytili a udělala jsem si něco s bránicí a s mezižeberními svaly.“
To už máte víc zranění z tance než od koní, na nichž jezdíte od dětství…
„Určitě! Na koni jsem sice několikrát spadla, ale nikdy se mi naštěstí nic vážného nestalo. Jen tedy těsně před StarDance mi kůň šlápl na malíček, takže jsem musela první tréninky absolvovat bez bot.“
Jak po náročných trénincích odpočíváte?
„Pro mě je důležitý proces, kdy přijdu domů, dám si sprchu, uvařím si, zapálím svíčku, přečtu si knížku. To je relax, který potřebuju. I to vaření mi psychicky pomáhá. Baví mě, jak pod rukama vzniká jídlo.“
Na čem si nejčastěji pochutnáváte?
„Ráda si dělám svoje kuře na paprice, hodně peču – buchty, muffiny, koláče. Mám spolubydlící, která často cestuje, tak jí vždycky napeču nějaký dobrůtky, když se vrací domů.“
Vy se také chystáte po StarDance vycestovat, že?
„Minulý rok jsem si vytvořila takovou tradici, že Nový rok vždy oslavím někde v zahraničí. Letos plánuji vyrazit s kamarádkou do Londýna, kde má rodinu. A potom se chystám sama na delší cestu, asi do Kostariky.“
Cestujete často?
„Před StarDance ano, teď na to nebyl čas, ale zase bych chtěla, protože je to pro mě způsob terapie. Doufám, že tedy před něčím neutíkám, ale chtěla bych se podívat na tolik míst...“
Nebojíte se cestovat sama?
„Naopak, je mi to příjemné. Naštěstí se i dobře anglicky domluvím.“
A nejen anglicky…
„Umím i rusky, trochu francouzsky a norsky. Byla jsem totiž na sólo cestě v Norsku a moc bych se tam chtěla vrátit na delší dobu. Je to moje srdcová země a myslím si, že si tím pádem zaslouží, abych mluvila jejím jazykem. Aspoň trochu.“
Máte i ambice hrát v zahraničí?
„Jasně! Příští rok má premiéru jeden velký zahraniční film, v němž jsem si zahrála. Na to jsem moc zvědavá, byla to moje první zkušenost s větší rolí.“
Proč u vás zvítězilo herectví?
„Chodila jsem na dramaťák, a pak jsem přemýšlela, co se střední školou. Byla jsem na osmiletém gymnáziu, ale nechtěla jsem tam zůstávat, tak mě napadlo, že zkusím konzervatoř. Řekla jsem si, že udělám přijímačky, a jestli mě vezmou, bude to osudové, a jestli ne, tak vlastně taky. A oni mě vzali! Naštěstí, protože herectví miluju.“
Je někdo z rodiny z herecké branže?
„Moje babička byla chvilku v divadle, ale to je všechno. Ale možná mě bude následovat můj třináctiletý brácha, který také chodí na dramaťák a baví ho to.“
V seriálu To se vysvětlí, soudruzi!, který ČT uvede na začátku příštího roku, ztvárňujete dceru Jiřího Macháčka, která si mimo jiné řeší vztah se svým otcem. Jaký máte vztah s rodiči?
„Úžasný, jsem vděčná, že mám tak podporující a milující rodinu.“
Bylo tomu tak vždy? Ani v pubertě jste nenaráželi?
„Puberta byla ostřejší období, rodiče to se mnou neměli jednoduché. V době studií na konzervatoři jsem byla velká rebelka, večírkovala jsem. Teď už mám spíš ráda svůj klid, jen čas od času zajdu na skleničku s kamarády, ale určitě to není tak divoké.“
Kromě zmíněného seriálu jde teď do kin pohádka Perinbaba a dva světy, kde hrajete Zubatou. Bojíte se strašidel?
„Jako malá jsem byla poseroutka. Jednou jsem viděla video, kde je ticho, a najednou tam něco vyskočí a strašně zařve, a tak jsem se lekla, že jsem se s tím ještě dlouho vypořádávala. Několik let jsem se bála tmy. Být sama v pokoji pro mě nepřicházelo v úvahu. Teď už se ale nebojím, i když sama v noci v lese bych chodit nemusela.“
Smrti se též nebojíte?
„To je dost filozofická otázka. Mám strach ze smrti blízkého člověka, protože mně ještě nikdo takto nezemřel. Bojím se, jaké to bude, až to přijde, přirozeně to totiž někdy přijde. Ale ze svojí smrti strach nemám, naopak se mi často zdají sny, v nichž zemřu a chvíli jsem mrtvá. Neumím ten pocit popsat, ale je to zvláštní. Přijde mi fascinující, jak nevíme, co s námi po smrti bude.“
Co si myslíte vy, že s námi bude?
„Nedokážu říct, ale v tom snu je to klid, ticho a nějaké splynutí.“
To jsme probraly strašidla, ale vy také hrajete princeznu v pohádce O léčivé vodě…
„…a ráda bych si ještě někdy princeznu zahrála.“ (usmívá se)
Jaká pohádka je vaší nejoblíbenější na Vánoce?
„Snad nikdy nevynecháme s rodinou Tři oříšky pro Popelku, to je srdcovka. A jinak máme rádi třeba film Zatímco jsi spal, bereme ho jako vánoční.“
Máte i další tradice?
„Ano, vždy si pustíme písničky a společně vaříme a pečeme a děláme toho opravdu hodně, protože jsme velká rodina. Máme rybí polévku, řízky z kapra, bramborový salát, strašně moc cukroví. Miluju vanilkové rohlíčky a perníčky, ale musí být pěkně měkké. Každopádně letos se StarDance nestíhám, takže peče mamka se ségrou.“
Máte nějaké zvláštní přání od Ježíška?
„Nic hmotného ne, ale moc bych si přála, aby všichni moji blízcí byli šťastní a zdraví.“
Darija Pavlovičová a Dominik Vodička: Tanec o závislostech! Kateřina Štichová
