22°C
Kromě Juráška a jeho dvou babiček, které se teď o osiřelého vnoučka postarají, se s Evou loučily na dvě stovky jejích přátel. Když houslista Saša Kopta se svým kvartetem zahrál Sluneční hrob, za jehož tónů rakev zmizela za oponou, nezůstalo jedno oko suché.
Právě osud malého Juráška, jehož měla Eva až ve čtyřiceti, dojímá především. Evini kolegové ihned po její náhlé a nečekané smrti, jíž syn musel přihlížet, vyhlásili sbírku, aby mu ve startu do života alespoň trochu pomohli. Ani jedna z babiček není z Prahy, jedna je dokonce ze Slovenska, takže malého chlapce bude čekat další velká životní změna – stěhování z prostředí, kde doteď vyrůstal.
Horáková se narodila v Bratislavě, kde také v roce 1988 absolvovala Taneční Konzervatoř Evy Jaczové. Čtyři roky byla členkou Slovenského národního divadla a od roku 1992 přešla do pražské Laterny magiky. Jako sólistka pak tančila Paminu ve Hře o Kouzelné flétně, Ariadnu v Minotaurovi, Penelopé a Nausikaé v Odysseovi či Angeliku v Casanovovi režiséra Juraje Jakubiska.
V letech 2005 až 2009 vedla Horáková soubor Laterny magiky. Po připojení Laterny magiky k Národnímu divadlu tančila dál, a to například v Legendách magické Prahy Jiřího Srnce. Hostovala v Pražském komorním baletu a Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Spolupracovala také se souborem La Compagnie Commun Instant francouzského choreografa Jeana-Pierra Aviotta. Za jeho několikaletého působení v Laterně magice byla jeho repetitorkou a asistentkou.
Za rok 2002 získala Horáková se svým tanečním partnerem Pavlem Knollem nominaci na Cenu Thálie za výkon v komponovaném programu Graffiti za choreografii Petra Zusky Les Bras de Mer. Zuska pro ni a Knolleho vytvořil také úspěšný duet Lyrická z roku 2008.
