Soudce Oldřich Rezek uvel, že šlo o „dlouhodobé selhání systému města" při údržbě volnčasových zařízení. Luboš N. ze svého postu nebyl správcem hřiště, nebyl konkrétním viníkem stavu zařízení a tudíž nemůže být odsouzen. „Musel by být prokázán konkrétní viník spjatý s konkrétním hřištěm a konkrétní situací," podtrhl soudce.
„Ukázalo se to, co jsme tvrdili od začátku. Byl tam bordel," okomentoval kontrolu zařízení ze strany technických služeb obhájce Luboše N. Radek Dřevěný.
Opravy nebyly jeho práce
Někdejší policista s třiceltiletou praxí Luboš N. vinu za neštěstí od počátku odmítl. „Tady má stát někdo jiný,“ řekl. Podle něj byla řada z 30 městských hřišť zanedbaná. „Vykonával jsem činnost výhradně na pokyn nadřízených, uklízel, natíral,“ dušoval se s tím, že opravy hřišť nebyly v jeho kompetenci.
„Až po tragické události jsem podepsal to, že jsem vedoucí servisního střediska. Nebylo mi předáno nic, žádná hřiště. Neexistoval postup, který by stanovoval postup, komu hlásit vady na hřišti, nebyl jsem proškolen," podotkl Luboš N.
Podle žalobkyně Karen Vanšové naopak jako vedoucí servisního střediska Technických služeb neplnil svoje povinnosti a neučinil opatření, aby na hřišti zajistil ukotvení branek. Navíc podle ní dával razítka na protokoly, že je hřiště bez závad. „Potvrzoval tak něco, co není pravda," dodala žalobkyně.
Branky léta nikdo neřešil
Podřízený Luboše N. jako svědek samosoudci Oldřichu Rezkovi řekl, že o neukotvených brankách informoval nadřízené už v roce 2012. Nic se však nestalo. Nevyhovující hřiště zůstalo v provozu až do nešťastné události. Od té doby je dosud uzavřené.
Tragédie se odehrála 1. května 2024 večer na sídlišti Na Valtické. Hoch se při fotbalu pověsil na branku, ta na něj spadla. Záchranáři je oživovali, jeho zranění ale byla příliš vážná. „Přes veškerou naši snahu se nepodařilo obnovit jeho životní funkce. Na místo jsme poslali i psychologickou pomoc," řekla tehdy mluvčí záchranné služby Michaela Bothová.
Rodina dodnes nechápe
„Nikdo nepochopí, jak nás to všechny strašně zasáhlo, když jsme se dozvěděli, co se stalo. První jsem si myslela, že je to jen sen, ale co zažíváme, ta bolest pro rodiče a jeho sestřičku, a všechny pozůstalé, to se nikdy nezahojí. Byl velmi šikovný chlapec, sportovně vynikal ve fotbale, byl vyhodnocený jako nejlepší fotbalista. Bolí to hodně, nikomu to nepřeji,“ reagovala na tragédii chlapcova babička.
Vyhlášení úterního rozsudku se zúčastnili rodiče zemřelého hocha. Odmítli se k němu vyjádřit. Matka odůvodnění rozsudku proplakala.
Rozsudek není pravomocný, žalobkyně si ponechala lhůtu k vyjádření. V otázce odškodného samosoudce uvedl, že rodina zemřelého musí vznést nárok vůči zřizovateli Technických služeb, tedy městu Břeclav.
