Martínek (4), na kterého Češi vybrali 150 milionů: Stojí a už trénuje chůzi!
Nejenže stojí, ale dokonce už trénuje i chůzi! Ohromné pokroky má za sebou Martínek Zatloukal (4) ze Šumperska. Chlapečkova životní prognóza byla velmi špatná, trpí genetickou poruchou. Jen ležel a jeho tělíčko se zmítalo v křečích. Rodiče v zoufalství vyhlásili sbírku, celé Česko pomohlo. Během pár dnů se vybralo neuvěřitelných 150 milionů! Následná operace odvrátila Martínkův neblahý osud a klučina sílí každým dnem.
Okatý a stále usměvavý Martínek byl po celý rok 2025 nesmírně pilný a letos dosáhl obrovských zlepšení. S oporou dokáže stát a pomalu už trénuje nakračování, z čehož má velkou radost podle dárcovské platformy Donio.cz jak on sám, tak celá jeho rodina.
„Martínkovi se daří moc dobře, celkově je zase o kus dál a každý den nám přináší nové důvody k radosti a vděčnosti. Chtěli bychom vám ze srdce poděkovat, že jste součástí našeho příběhu. Přejeme vám hodně zdraví a jen to nejlepší do nového roku,“ vzkazují s vděkem rodiče Martínka.
Peníze ze sbírky dále pomáhají Martínkovi při rehabilitacích, ale rodina část věnovala i na léčbu dalších závažně nemocných dětí.
Vzácné onemocnění
Čtyřletý chlapec trpí nejtěžší formou syndromu AADC - vzácnou genetickou poruchou, která narušuje tvorbu takzvaných neurotransmiterů v mozku a způsobuje závažné neurologické potíže.
Martínek nedokázal sám držet hlavu, trpěl záchvaty, silným pocením a zvracením, měl svalové křeče podobné epileptickým záchvatům a výrazně oslabený polykací reflex. Prakticky nevnímal okolí. Jedinou šancí byla léčba kmenovými buňkami ve francouzském Montpellier. Ta se díky výnosům sbírky uskutečnila a povedla. Na světě je zhruba 120 podobných případů.
Injekce přímo do mozku
Jak genetická léčba probíhala? Čtyři injekce se aplikovaly přímo do mozku, do místa, kterému se říká putamen. To je ložisko uložené hluboce v šedé mozkové kůře. S takovým zákrokem u nás nemají lékaři žádné zkušenosti.
Výsledkem procedury mělo být zastavení křečí, schopnost postavit se a chodit s pomocí a celkový Martínkův rozkvět. Po dvou letech se může říci: Léčba zabrala! Klučina dělá pokroky každým dnem.
„Máme ještě dceru. Nejkrásnější je, když ke mně přiběhne a řekne, že mě má ráda. A s Marťou si představuju úplně to samé. Vidím ho na zahradě, na sluníčku, jak ke mně běží a obejme mě,“ prozradil před časem Martínkův tatínek Tomáš České televizi svoje největší přání.
