Nejzáhadnější případ německé kriminalistisky po 41 letech vyřešen: Zraněný naháč napsal YOGTZE a zemřel!
Je pátek 26. října 1984, tři hodiny po půlnoci. Provoz na dálnici A45 spojující Dortmund a bavorský Aschaff enburg je minimální, když si dva kamioňáci u sjezdu Hagen-Jih v příkopu všimnou havarovaného vozu, kolem něhož se motá muž ve světlé bundě. V nabouraném golfu objevují nahého vážně zraněného muže. Co se stalo? A proč krátce před svou smrtí napsal majitel golfu Günter Stoll na lísteček tajemný vzkaz YOGTZE?
Policie letos po dlouhých 41 letech možná vůbec nejzáhadnější německý případ objasnila. Ale zpět do oné podzimní noci roku 1984.
Zatímco jeden kamioňák z tísňového telefonu na dálnici zalarmoval policii a záchranku, druhý byl u zraněného a nahého Güntera Stolla, sedícího na místě spolujezdce. Byl při vědomí a ještě stačil říci, že v autě s ním byli další čtyři muži, kteří utekli, přičemž popřel, že by byli přátelé. Nic víc už sdělit nestihl, cestou do nemocnice v Hagenu zemřel.
V noci i po rozbřesku policisté prohledávali jak nabourané auto, tak jeho okolí. Zajišťovali stopy a hledali další spolucestující z vozu, zvláště pak onoho muže ve světlé bundě, kterého kamioňáci viděli a domnívali se, že je zraněný. Nikoho ale nenalezli.
Vražda
Záhy měli kriminalisté jasno v tom, že smrtelná zranění Stolla nezpůsobila samotná nehoda jeho vozu, ale už předtím jej přejelo auto a až poté ho pachatel nebo pachatelé naložili do jeho vozu na místo spolujezdce. Chtěli fingovat nehodu? To nedávalo smysl, seděl by na místě řidiče. Nebo ho chtěli odvézt jinam, ale něco se během převozu zvrtlo? A kde a proč byl tak zmordován? Nebo snad věděl něco, kvůli čemu musel zemřít?
Z původně nahlášené banální nehody policisté začali vyšetřovat vraždu. Jak je obvyklé, vydali se proti toku času a snažili se poskládat střípky jak z předchozích hodin, tak z dosavadního života oběti.
Vyšetřování
Günter Stoll, v té době čtyřiatřicetiletý nezaměstnaný potravinářský technolog z Anzhausenu, obce s tisícovkou obyvatel, se poslední dobou cítil nesvůj, už delší dobu pronásledovaný těmi, co mu chtějí ublížit. „Kdo tě pronásleduje?“ ptala se ho opakovaně manželka, ale ani té nic konkrétního neřekl, spokojit se musela s velmi neurčitou odpovědí: „Oni.“ Možná si tím sám nebyl úplně jistý.
Jenže 25. října 1984, zhruba hodinu před půlnocí, mu to zřejmě docvaklo. „Už to mám, teď už to chápu!“ zvolal z křesla v ložnici. Do té doby poněkud apatický mladý muž vstal a bez dalšího vysvětlování z bytu odešel. Zřejmě si to chtěl v klidu promyslet a zamířil autem z Anzhausenu do svého oblíbeného podniku v sousedním Wilnsdorfu, městečku s dvaceti tisíci obyvateli. Objednal si pivo. Seděl na barové židli, z níž se po chvíli, náhle a nečekaně, skácel k zemi, přičemž se zranil v obličeji.
„Nějak se mi zamotala hlava a omdlel jsem,“ vysvětloval hostinskému a hostům, kteří mu pomáhali na nohy. „Nezdálo se nám, že by byl opilý,“ vypověděli následně do protokolu.
Krátce po tomto incidentu Günter Stoll, aniž by si lokl natočeného piva, nasedl do svého golfu, nastartoval jej a odjel. Co dělal následující dvě hodiny, to se kriminalistům odhalit nepodařilo. Každopádně v jednu po půlnoci se objevil jen v patnáct km vzdáleném Haigerseelbachu.
Zazvonil na zvonek domu, v němž žila žena, kterou od dětství znal. Chtěl, nebo spíš potřeboval, s ní mluvit. Možná se na ni obrátil proto, že byla věřící a byl přesvědčen, že jí lze svěřit tajemství. „Tuhle noc se stane něco strašného,“ říkal jí. Jenže byla jedna ráno, na dotyčnou působil zmateně a ta rozhodně nepovažovala tuto hodinu za optimální čas k návštěvě.
Chvíli si spolu povídali venku a pak ho poslala k domku jeho rodičů. „Tam mne správně nepochopí,“ odvětil jí. „Tak se vrať zpátky ke své ženě do Anzhausenu,“ poradila mu ve snaze se ho co nejrychleji a přitom slušně zbavit. „Hm, asi máš pravdu,“ odvětil prý. O dvě hodiny později ho kamioňáci našli nahého a vážně zraněného v autě, o sto kilometrů dál.
Mrtvé dvě hodiny
Co se odehrálo mezi jednou a třetí, zůstávalo záhadou. Kriminalisté věděli, co se stalo, tedy že už nahou oběť přejelo auto, o čemž vypovídala jeho zranění, a pachatelé pak Güntera do vozu naložili, ale kde a proč? To nemohli rozlousknout. Pak ale přišli na něco hodně zajímavého.
Při prověřování jeho života totiž narazili na dovolené v Nizozemsku, a tak začali pracovat s hypotézou, že se zapletl s dealery drog. Najednou do sebe všechno zapadalo. Nezaměstnaný muž potřebující peníze, zmatené chování i vše, co předcházelo smrti. Že by si něco ulil pro sebe a pašeráci si s ním takto vyřídili účty?
Donutili ho svléknout, srazili autem a chtěli ho někde pohřbít, přičemž na místo popravy ještě žijící oběť nevezli v kufru auta, ale ze zatím neznámého důvodu jako spolujezdce? Stačila už jen drobnost, odhalit je. Pravděpodobnost, že některý z oné Stollem zmiňované čtveřice začne mluvit, nebyla nulová.
Jenže policie nezískala od informátorů a dalších zdrojů jediný postřeh, že by Stoll jezdil do Holandska i za něčím jiným, než jsou větrné mlýny a sýry. A pokud si tam přece jen nějak užíval, bylo to maximálně pro okamžitou dovolenkovou potěchu
Vyšetřovatelé uvázli na mrtvém bodě. Už zase. Zhruba po půl roce ovšem manželka oběti policii sdělila to, co si – snad ze strachu – nechávala pro sebe. Stoll před odchodem z domova napsal na lísteček tajemný vzkaz: YOGTZE. Je to klíč k celému případu? Klíčové ovšem bylo přijít na to, co to znamená. Jako slovo to nedávalo význam ani v němčině, ani v jiných prověřovaných jazycích. Nebo to byla zkratka či šifra? Ale čeho?
Radiostanice
12. dubna 1985 byl případ YOGTZE, jak se mu pak velmi rychle začalo říkat, odvysílán v úspěšné německé televizní show Case File XY. Na jejím základě několik diváků přišlo se zajímavým odhalením. Co když G není písmeno, ale číslice 6? Pak by to totiž byl volací znak rumunské amatérské radiostanice. Zaslechl tedy Stoll na vlnách něco, co neměl, a stalo se mu to osudným?
Situaci navíc komplikoval fakt, že policie neměla k dispozici onen lísteček s originálním textem, ten jeho žena hned onu noc vyhodila, a museli se tak spoléhat na to, že si jej – i s odstupem několika měsíců – pamatuje správně.
Ani přes množství podnětů a stop se případ tehdy nepodařilo objasnit. Chyběl motiv, po spolucestujících z havarovaného vozu jako by se slehla zem, nebyli svědci.
Následujících 40 let se kriminalisté ke kauze rok co rok vraceli. Snaha objasnit jeden z nejzáhadnějších zločinů německé historie byla obrovská. A neúspěšná. Znovu a znovu se všichni snažili vytěžit všechny, kteří měli s kauzou co do činění. Doufali, že si někdo vzpomene na něco, co třeba tenkrát nepovažoval za podstatné, možná se bál o tom mluvit. Jenže všechny tyto pokusy končily stále stejně, a to jen znovu obtaženým otazníkem
Vyřešili jsme to!
O to překvapivější bylo, když letos policie po 41 letech oznámila, že případ objasnila! Prolomili experti s pomocí nástrojů umělé inteligence šifru YOGTZE? Ne. Přiznal se někdo? Ne. Pomohla s odhalením náhoda, jak se to občas skutečně stává? Ne.
Nyní jsou kriminalisté přesvědčeni, že stopy vedoucí k vyřešení měli celou dobu přímo před očima, jen je neviděli. Zřejmě až letos tedy někoho napadlo znovu velmi detailně nezkoumat jen to, co se dělo hodiny, měsíce a roky před událostí, ale podívat se na případ úplně nově, bez ohledu na všechny dosavadní vyšetřovací verze a záhady. A výsledek? Všechno prý bylo úplně jinak!
„Předpokládáme, že šlo o dopravní nehodu,“ uvedl policejní mluvčí Tino Schäfer v Hagenu s odkazem na nové vyšetřování a znalecké posudky. Co se tedy podle nové verze, kterou policie považuje za prokazatelně správnou, stalo? Günter Stoll trpěl duševní nemocí a onu noc byl zmatený více než obvykle. V jednu hodinu v noci odjel z Haigerseelbachu, ale místo aby se vydal domů, jak mu poradila jeho známá, rozhodl se pro noční vyjížďku, přičemž z nějakého důvodu v jejím průběhu usoudil, že bude lepší, když bude řídit nahý.
Zatáčka
Vysvlékl se a takto pokračoval svým Golfem po dálnici A45. Nějakých sto kilometrů od domova z dálnice sjel, jenže v zatáčce nezvládl řízení, vylétl ze silnice a vrazil do stromu. A protože nebyl připoutaný, náraz ho odmrštil na místo spolujezdce. A pak ho už našli řidiči kamionu.
Znalecké posudky a všechny lékařské zprávy o zraněních tuto teorii potvrzují. A potvrzovaly by ji i před 41 lety, jenže všichni už se nekriticky drželi stanovené verze, že zraněn musel být při jiné nehodě. Navíc do toho ta nahota a jeho poslední slova před smrtí o čtyřech spolucestujících...
Záhady
Nicméně i tak bude případ už navždy vzbuzovat pochybnosti. Co dělal na místě nehody muž ve světlé bundě, o kterém mluvili řidiči kamionu a jehož totožnost nebyla nikdy vypátrána? Nebo to snad byl jen nějaký optický klam, kdy ve tmě vidíme i to, co za dne ne? A pokud skutečně onen lísteček vůbec existoval, co to YOGTZE či YO6TZE znamenalo?
Takže taková německá Otýlie Vranská. Něco jsme zjistili, jen nevíme co. Vrahem mohl být ten, ale klidně i tůhleten. Nebo vůbec nikdo, všechno je jinak. Prostě po těch 40 letech popřeli všechno, chlapa ve světlý bundě, Byl to prizrak , ti 4 o kterých mluvil, to mlel z cesty, nic nenapsal, taky výmysl, no prostě nic se vlastně nestalo. Vyšetrovani skončilo, zapomeňte.