Před 25 lety zmizel z nejstřeženější věznice v ČR: Kajínek odhalil nové detaily útěku!
Psal se 29. říjen 2000, když se Jiřímu Kajínkovi povedlo zdánlivě nemožné. Je to přesně 25 let, co utekl z nejstřeženější věznice České republiky – Mírova. Po letech prozradil dosud nevyřčené detaily!
Po uvěznění do cely situované 17 nad ochozem měli všichni dozorci pocit, že jim Kajínek nemůže utéct. „Byli si absolutně jistí, že nemám žádnou šanci. A já jim dokázal, že šance je vždycky,“ shrnul jednoduše celou operaci Kajínek.
Původně chtěl způsobit povstání a hromadný útěk vězňů. Všichni ho ale při každém pokusu začali okamžitě nahlašovat, takže z toho nakonec vždycky sešlo. Nakonec, po skoro roce příprav, se mu to opravdu povedlo. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradil dosud nevyřčené detaily útěku.
Mříže
Spekulovalo se o tom, že mříže přeřezal diamantovou strunou. Kajínek teorii ale vyvrátil s tím, že takovým náčiním by to trvalo hodiny. Na Mírově jde podle něj úplně všechno slyšet a zároveň bachaři pravidelně poklepáním kontrolují, jestli nejsou mříže poškozené. Pokud by byly, poznali by to podle zvuku. Musel proto akci stihnout potichu a rychle mezi kontrolami.
Nakonec použil speciální pilku s dlouhými zuby. Díky své tenkosti řezala potichu a díky sklonu zubů velmi rychle. List této speciální pilky umístil do hřebenu, kterému vylámal všechny zuby. Nechal jenom ty krajní, mezi které plátek přidělal. Jak pilku do věznice propašoval sdílet nechtěl. „Co vy víte, jestli mě ještě někdy nezavřou... Ne, dělám si legraci samozřejmě, nedělám nic nezákonného, ale tohle si nechám pro sebe,” žertoval pro zmíněný server.
Lano
Lano, které vyhodil z okna a slezl po něm na zem, vytvořil z provázků sloužících k výrobě žaluzií z vězeňské dílny. Nechával si je posílat po vězních výměnou za kafe nebo cigarety. Tajně zkoušel jejich pevnost, pružnost a vypočítal, kolik jich bude potřeba ke spuštění na zem. Schovával je do matrace, kterou musel pokaždé rozpárat a po vložení lanek zase zašít na úplně stejných místech, aby nebylo nic poznat. Trvalo mu třičtvrtě roku, než jich sehnal dostatečné množství.
Samotný útěk
V plánu útěku začalo být během akce pár trhlin zapříčiněných lidským faktorem. Měl s ním utéct na svobodu ještě jeden vězeň Martin Vlasák. Spoluvězeň ale začal zmatkovat, zdržovat a na poslední chvíli z plánu vycouval. Kajínkovi tím způsobil problémy. Kvůli zdržení ho zahlédla stráž vracející se z kontroly a začala na něj střílet, když visel na laně z okna.
K jeho velkému štěstí byl bachař původně myslivec, takže byl naučený střílet jednorannou kulovnicí. To znamená, že po každém výstřelu byl zvyklý otevřít závěr, vyhodit náboj a zasunout nový. V panice a překvapení si neuvědomil, že by měl střílet dávku, a střílel jednotlivými ranami.
Když už byl Kajínek za branami vězení, v lese na něj čekalo auto. Řídila Marie Černá, manželka Ludvíka Černého. Ten měl nejdřív utéct společně s Kajínkem, z plánu ale také nakonec ucukl. Jeho žena spolupracovala a utečence odvezla do Prahy, kde ho nechala u sebe bydlet.
Kajínek měl mít v Praze domluvené dva byty, ve kterých se měl několik měsíců skrývat, obě varianty nakonec selhaly. Zůstal tedy u Marie Černé, která to prozradila na návštěvě ve vězení svému manželovi. Ten to řekl dalším vězňům, kteří Kajínka udali policii. Kriminalisté ho nakonec dopadli, než stihl uniknout do zahraničí.
Díky značnému mediálnímu zájmu po útěku z Mírova se objevily nové svědecké výpovědi. Útěk vyvolávající romantické představy mu zajistil i početný zástup příznivců. V roce 2010 měl premiéru film natočený na motivy jeho příběhu. Kajínek se z vězení pokoušel dostat nejen útěkem či snahou o obnovu řízení, ale i cestou prezidentské milosti, Václav Havel ani Václav Klaus mu ji ale neudělili. Se svou žádostí Kajínek uspěl až u Miloše Zemana.
Z vězení Kajínek vyšel 23. května 2017, za mřížemi tak kvůli vraždě u borské věznice strávil přes 23 let. Milost pro Kajínka, podmíněná tím, že se sedm let nedopustí trestného činu, vzbudila negativní reakce. Před zvolením totiž tehdejší prezident Miloš Zeman řekl, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů.
Později se Zeman vyjádřil, že další takovou milost by už neudělil. Ještě v roce 2013 Zeman tvrdil, že podporuje obnovu procesu, nikoli amnestii, později ale uvedl, že Kajínek je podle něj ve vězení dlouho a existují důvodné pochybnosti o jeho skutečné vině. Po propuštění se Jiří Kajínek stal svého druhu celebritou, což také vyvolává kritiku.
Tohle je jediný, co od hulváta Zemanana,chválím. Neříkám, že je Kajínek neviňátko, ale v tomto případě si myslím, že je krev na rukou policie.