Příběhy z pekla: Čeští záchranáři po návratu o zkušenosti v Turecku. Na zkázu nikdy nezapomenou

Naděje pořád žije! Ve městě Antakya včera našli i po dvanácti dnech od zemětřesení tři živé lidi! Ze sutin bytového domu záchranáři vytáhli otce, matku i jejich dítě. Bohužel dítě později zemřelo na dehydrataci. Počet obětí stoupl už na 40 642 lidí.

Každý nález těla provázely silné emoce

Šílené záběry zkázy z Turecka viděly v televizi miliony lidí. Situace na místě ale byla ještě strašlivější. „To však nevydá za vlastní zkušenost, pokud to člověk nevidí na vlastní oči, neumí si představit, co se tam dělo,“ řekl Matěj Vojtovič.

Hrozivý pocit na něj dolehl po příletu. „Nevěřil jsem, že ten rozsah může být takový. Nic podobného jsem nezažil a doufám, že už nezažiju,“ vyprávěl Matěj, který je u týmu pět let.

Podle něj byla důležitá komunikace s místními. „Bylo to zvláštní. Mají jinou mentalitu, než my. Museli jsme se s nimi sladit, co můžeme dělat a co nemůžeme dělat, když to třeba chtěli dělat sami,“ říká Matěj. „Získali jsme si ale jejich důvěru a byli nám obrovsky vděční. Když jsme někoho vytáhli, chodili za námi s vděkem,“ popisuje.

Na místě vládly těžko popsatelné city. „Tahání mrtvých těl není žádná sranda. V podstatě každý nález těla vyvolal silný emoční zážitek, a zvlášť když u toho byli jejich příbuzní,“ líčí.

„V Turecku jsme si získali důvěru,“ říká Matěj. | Michal Charbulák, Alexandr Malachovský

Bylo to jako válka

Obrovský rozsah katastrofy šokoval všechny hasiče, včetně psovoda Petra Klegy (47). Jeho kníračka Terezka (6) v sutinách správně označila zavalenou ženu, kterou poté hasiči vyprostili živou!

„Bylo to jako válka, kterou naše generace nezažila. Všude, kam jsme přijeli, byla jen zkáza,“ vylíčil Petr Klega. Zaskočená byla i hrdinka Terezka. „První dva dny byla ve stresu, pak už si zvykla a pracovala, jakkoli to zní hloupě, s radostí,“ popsal hasič.

Z Turecka si Terezka přivezla lehce poraněné tlapky. „Má je trochu podřené ze sutin, ale nic závažného,“ řekl páníček. Ten se těší na společný relax a fenka se může těšit na nějakou tu odměnu. „Jednu dostává pořád v podobě mojí lásky, ale samozřejmě něco dobrého na zub také bude,“ usmál se Petr Klega.

Psovod Petr Klega (47) a jeho kníračka Terezka (6). | Michal Charbulák, Alexandr Malachovský

Z šesti pater byla dvě

Unavený, ale šťastný, že opět vidí svou rodinu, a pak popsal hasič Kamil Bezruč (34) peklo, do kterého s týmem přijel. „Začínali jsme v šestipatrové budově, ze které se stala dvoupatrová. Z ostatních pater byly placky. Když jsme viděli ten rozsah, bylo jasné, že se naše původně týdenní mise prodlouží,“ řekl se syny Vaškem (3) a Jáchymem (6) v náručí a manželkou Klárou (33) po boku. „Bála jsem se o něj. Každé ráno jsem nervózně kontrolovala, zda přišla SMS,“ popsala. Na muže je patřičně hrdá. „Je to pěkný pocit, když někde takhle pomáhá a vy víte, že je to váš manžel,“ culila se.

Kamil Bezruč (34) se syny Václavem (3) a Jáchymem (6) a manželkou Klárou (33). | Michal Charbulák, Alexandr Malachovský

Když pejsek označil místo, nastal šrumec

Už 15 let pracuje se psy. Když Martin Nedojedlý (53) z Hlučína přijel do Turecka prohledávat sutiny s kníračkou Dorotkou (4), nemohl uvěřit, co vidí. „Kdybyste viděl, kolik tam bylo smutků, kolik nářků a kolik čekajících rodin,“ kroutil hlavou kynolog.

Zatímco on s parťáky pátral, okolo byli doufající příbuzní pohřešovaných. Hrdinové z Česka byli jejich nadějí. „Kolem sutin stáli nepřetržitě. Na noc si tam rozdělávali oheň a čekali, kdy najdeme jejich příbuzného a jestli bude živý,“ líčí Martin.

Pořádný šrumec nastal, když pejsci z Česka označili místo, kde někdo ležel pod hromadou suti. „Během chvilky se tam seběhlo celé město a všichni doufali, že jsme našli zrovna jeho blízkého,“ popisuje.

Psi, které Češi dovezli, patří ke světové špičce. „Pro ně je hledání hra. Jsou tak naučení. Ale je to hodně hodin práce a cvičení,“ říká. Dorotku vychovává dva roky. „Hned na začátku ukázala dravost a já jsem to dokončil, a tak se z ní stal záchranář,“ říká Martin, podle kterého hráli hlavní roli v Turecku právě psi. „Bylo to zásadní. Bez nich bychom byli ztracení. Používat přístroje na vyhledávání by zabralo mnohem více času,“ má jasno.

Kynolog Martin s fenkou Dorotkou. | Michal Charbulák, Alexandr Malachovský

Nic takového vidět nechci

Velké problémy už na počátku mise popsal velitel USAR týmu Jiří Němčík. „Na letišti v Adaně vládl chaos, nikdo nebyl schopen nás i se psy a vybavením přepravit k zásahům. Chopili jsme se tedy organizace sami,“ řekl. Každý den byl pro jeho tým zkouškou na psychiku. „To, s čím jsme se setkávali v sutinách, nebylo nic, co by kdokoli z nás chtěl vidět. Tlak a podmínky byly enormní. K dispozici nyní mají chlapi psycholožku, se kterou budeme určitě spolupracovat, ale já věřím, že to všichni zvládnou,“ dodal.

velitel týmu Jiří Němčík | Michal Charbulák, Alexandr Malachovský