14°C
Jste autorem úctyhodné řady knih, ale nikde tu nevidím psací stůl, pořádný, pro spisovatele...
Mně k psaní stačí kuchyňský bar s laptopem, a protože jsem novinář, který chodí každý den do redakce, tak i tam se umím obklopit tou anonymní bublinou, ve které mě nic neruší a naopak mě to stimuluje. Vždy, když začnu chodit o víkendu do redakce, kolegové vědí, že asi zase píšu knížku. Doma mám tendenci prokrastinovat – vidím lednici, psa, špinavá okna, je to pro mě vždycky důvod od psaní odejít.
Těch knih jste napsal několik desítek. Jak je to možné, kdy to stihnete?
Myslím, že to je tím, že se věnuji několika žánrům. Z pozice své práce novináře sestavuji biografie a životopisy lidí, se kterými se znám a mám je rád. Do toho rád píši detektivky s postavou Sherlocka Holmese, a zároveň jsem velký fanoušek komiksů a pop kultury obecně. Takže vždy, když píšu něco z jednoho z těchto žánrů, a přestane mě to bavit, tak si odpočinu u toho dalšího. Když třeba nevím, jak dál s detektivkou, odpočinu si u komiksu nebo u biografie.
Teď jste se pustil do rekonstrukce bytu. A žádné drobnosti, rovnou jste změnil zdi.
Já jsem si tento byt vybral podle vizualizace, ještě když budova sama byla jen dírou v zemi. Hledal jsem v této lokalitě, kde jsem vyrůstal, protože nedaleko žijí rodiče i prarodiče a to pro mne bylo podstatné. A jak mám všechno spojené s tou mojí profesí, vím, že tento dům byl kolaudován ve stejném týdnu, jako když se Karel Gott ženil v Las Vegas. (smích)
Tak teď vím úplně přesně, že nevím...
Už je to 15 let, v roce 2008. Já tehdy randil s někým z pořadu Jak se staví sen a oni potřebovali pro pilotní, zkušební díl prostor, který by mohli předělat. A tohle byl holobyt. Takže jsem odevzdal klíčky a odletěl do Vegas po stopách Gottovy svatby a vrátil se za 10 dní do kompletně zařízeného bytu.
A jak? Dal jste jim nějaké mantinely?
Dostali nějaká vodítka, co mám a co nemám rád, ale jinak jsem to nechal na nich. Bydlel jsem tu spokojeně spoustu let, ale už se mi to okoukalo, protože tehdy použili několik vizuálně opravdu výrazných prvků.
Třeba?
Třeba v ložnici na stropě byli motýli. Na stěně v obýváku byly obrovské sluneční hodiny a kůň bez hlavy. A všechno bylo zařízeno ve stylu pánského klubu ve staré Anglii, byla tu kožená tmavá sedačka. A já už chtěl něco jiného. Začal jsem od těch zdí, hlavně abych zakryl ony sluneční hodiny. Nešlo to přetřít, chtělo to obložit. Vybral jsem si břidlici u Stone Gallery a nechal jsem ji vyniknout na celé ploše zdi. Nedal jsem na ni ani obrazy, zrcadlo, nic. Líbí se mi to tak, jak to je. Čisté.
Kuchyně je velmi odlehčená, nechybí tam nějaké poličky na talíře, hrnky?
Mně nechybí. Je taková staromládenecká, udržovací. Na čaj a na vajíčka po ránu. Přes den se stravuju ve městě, večer mám většinou pracovní povinnosti... Nejsem kulinář, MasterChef, mám tu fakt jen základ. A ty hrníčky, talířky tu najdete, jen nezaberou tolik prostoru.
Když se podíváme do ložnice, tam jste také obkládal.
Tam jsem si udělal cihlovou zeď.
Chybí mi tu knihy, kde je máte?
Já mám obrovské množství knih. Mám velké štěstí, že byt, ve kterém jsem se narodil a ve kterém bydlí tam moje maminka, je kousíček odtud. A jak rodiče po odstěhování dětí mění jejich pokojík třeba na posilovnu, moje máma ho nechala takový, jak byl. Se vší tou spoustou knih. Tady mám jen to, co aktuálně čtu.
Na každém kousíčku tu jsou komiksové prvky, plakáty…
Je to můj koníček. Obecně mám rád popkulturu, částečně se komiksy živím, píšu jim scénáře. Všude tu najdete figurky Spider-Mana nebo Iron-mana v mnoha variantách, mám tu i filmové plakáty, třeba podepsaný plakát od Seana Conneryho. Bondovky mám rád, tak jsem si ho tu dal na zeď.
Jste mužem splněných přání. Je něco, co ještě máte na seznamu a co není odškrtnuto?
Mou ambicí je jednou napsat filmový scénář. Tak uvidíme.
