I když už v té době hrála v muzikálech, měla menší seriálové role, veřejnost ji objevila právě díky Tváři. Otevřely se jí nové možnosti, přišly nabídky. „Je zajímavé, že chodily hlavně na moderování, což jsem s díky odmítala. Anebo chtěli vystoupení v masce z Tváře, ale to nešlo. Tam mi ji nikdo jako v televizi neudělá, jsou to velmi složité proměny,“ vzpomíná Markéta. Za rok se vdala a za další rok přišel na svět syn Teodor. Dnes už má dva roky a Markéta se vrací na jeviště. A to například v obnovené premiéře muzikálu Kat Mydlář, ve stejné roli, kterou hrála před devíti lety. „Až teď jsem do ní ale dozrála,“ říká stále usměvavá herečka.

Markéto, jak na Tvář s odstupem vzpomínáte?

„Zpětně mnohem líp než v tu dobu. Tehdy jsem byla v koloběhu, který byl psychicky dost náročný. Až teď si uvědomuju, že jsem spoustu věcí mohla vzít trochu víc s nadhledem. Říkám si, že kdyby Tvář přišla teď, uměla bych si ji ještě více užít. Jen já jsem trochu přecitlivělý typ.“

V čem byla nejnáročnější?

„Pro mě bylo nejhorší naučit se za týden text. I když ho umíte, tak vám pak v rámci emocí, když jedete naplno, může najednou vypadnout, a to vás zbrzdí, a tak se neustále kontrolujete. Nevadilo mi zpívat, tancovat, hrát, ale ten text mě trochu omezoval. Navíc jsem v tu dobu zkoušela v Karlíně Bonnie a Clyde.“

Takže to bylo o to těžší.

„Tam jsem měla hlavní roli a musela jsem být na zkouškách. A moje dny vypadaly tak, že jsem odcházela z divadla na zkoušku Tváře, spát, do divadla, na Tvář, na natáčení... Tenkrát jsem si to neuvědomovala, přišlo mi, že to v pohodě zvládám. Ale když pak přišel den volna, tak jsem úplně odpadla.“

VIDEO: Markéta Procházková z Tváře: Nemám ráda konce a loučení! Už se nikdy neuvidíme!

Video
Video se připravuje ...

Markéta Procházková z Tváře: Nemám ráda konce a loučení! Už se nikdy neuvidíme! David Turek, Jan Jedlička

Kdy nastala největší krize?

„Já jsem se celkově dost držela, ale když přišel poslední díl, cítila jsem, že mám dost. Vše vydržíte a u posledního dílu víte, že je konec, tak to na vás začíná doléhat. Několikrát se stalo, že jsem byla nachlazená, měla jsem rýmu, bolelo mě v krku a věděla jsem, že to musím dát, že nemůžu vypadnout. To se nám stalo všem a rozhodně to nebylo příjemný.“

A co kostým, který byl ten nejhorší?

„Dvoudílný plavky, když jsem zpívala Sabrinu! A nemohla jsem k nim mít ani silonky. Jsem na ně zvyklá z divadla, v nich si člověk připadá oblečený. Tam být nesměly. Když jsem se to dozvěděla, lapala jsem po dechu. Tenkrát mi říkali: ‚Vždyť si to můžeš dovolit‘. Neřešila jsem, jestli můžu, nebo ne, ale to, že se stydím. Ten pocit tam nikdo nedokázal pochopit. Měla jsem s tím velký problém a ukáplo mi i pár slz. Ale v rámci proměn mám i jiné vzpomínky.“

Jaké?

„Nejhorší byli chlapi! V ženských jsem se cítila dobře, ale s mužskýma to bylo horší. Třeba mi přišel úplně šílený Scooter. Říkala jsem si: Tak to je trochu silný kafe! A nakonec to bylo kolo, který jsem vyhrála.“

Pro ženy je asi jednodušší proměnit se v muže než obráceně, ne?

„Asi ano, protože velký a pěkný chlap nikdy nebude krásná a křehká žena. Ale jsou i výjimky Třeba Honzík Cina se uměl přenádherně proměnit v ženskou. Ten měl hezčí nohy než my. Říkali jsme mu: To jsi přehnal, ukázal jsi ty nejkrásnější nohy (směje se) On tu naši řadu tehdy vyhrál zaslouženě.“

Je pravda, diváky překvapil...

„Zvládal všechno. Je taková úžasná měnivá houba. (směje se) A já jsem tehdy díky všem těm proměnám pochopila, že lidi nejvíc zajímá šok a překvapení. A to je něco, co mi není až tak blízké. Asi jsem staromódní, ale je to tak. Než show je mi bližší kavárna a šanson.“

Čeká vás kromě divadla i nějaká seriálová role?

„Jedna ano. Půjde o mou první roličku ve dvoudílném filmu. Budeme točit na podzim, a pak půjde v České televizi. Budu tam hrát vyděračku.“

Vyděračku? Jak na vás přišli?

„To je zajímavý příběh. Na castingu jsem nebyla asi patnáct let. Do jedné agentury jsem se zaregistrovala ještě na škole. Tehdy jsem měla krátký kudrnatý vlasy, byla jsem hodně nalíčená, a tak mě podle starých fotek chtěli do role takové „sexice“. Přišla jsem tam a oni mi řekli: Jé, vy jste úplně jiná! Chtěli dračici a přišla jim tam máma. (směje se) Pak mi nabídli jinou roli, ale k mému štěstí o trochu větší, za kterou jsem opravdu moc ráda.“

Fotogalerie
21 fotografií