Věděli jste, že nebýt obyčejného fixu, astronauté, kteří 20. července 1969 jako první stanuli na povrchu Měsíce, by se z něj možná vůbec nevrátili? A že pro tento černý scénář měl prezident Nixon nachystanou smuteční řeč, která je dodnes vystavena? Blesk dal dohromady 11 nejpozoruhodnějších zajímavostí o misi Apollo 11.
Emblém Apolla 11 nenavrhl žádný grafik, nýbrž třetí člen posádky Michael Collins, pilot velitelského modulu. Collins, který na Měsíc nikdy nevkročil, jelikož na jeho oběžné dráze čekal na návrat kolegů, nakreslil orla, jak s olivovou ratolestí v zobáku přistává na Měsíci. Podle špiček NASA však orel působil příliš agresivním dojmem. Collins tedy přemístil ratolest ze zobáku do pařátů. To už prošlo a známé logo bylo na světě.
Ve volných chvílích při cestě k Měsíci a zpět poslouchali astronauté hudbu. Neil Armstrong si z magnetofonu pouštěl mj. Novosvětskou symfonii od Antonína Dvořáka. Další tuzemské stopy? Vzorky hornin z Měsíce dopravené posádkami Apollo 11 a 12 byly v červnu 1970 zapůjčeny k rozborům do Československa. Ještě předtím se jejich analýzy pro NASA účastnil i český geolog Petr Jakeš, který byl tehdy členem Ústavu pro vědy o Měsíci v Houstonu.
„Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Tento výrok zná snad každý. Jenže Armstrong v něm dle všeho udělal chybu! Sám tvrdí, že při vkročení na Měsíc prohlásil: „That‘s one small step for a man, one giant leap for mankind.“ Z nahrávek je však patrné, že vypustil člen »a«. Tím by věta ztratila smysl. V angličtině totiž výraz »man« (bez »a«) znamená lidstvo, stejně jako mankind. Kdežto »a man« je člověk. Armstrong by tedy řekl: „Je to malý krok pro lidstvo, obrovský skok pro lidstvo.“ Jedna z teorií je, že »a« neznělo tak výrazně kvůli jeho ohijskému přízvuku.
Klasické životní pojištění si Neil ní Armstrong, Buzz Aldrin ani Michael Collins nemohli před startem mise Apollo 11 dovolit, protože vzhledem k její enormní nebezpečnosti dosahovalo závratných částek. Dilema se zabezpečením rodin pro případ, že by se nevrátili, vyřešili nápaditě. Opatřili stovky obálek se speciálním obrázkem, záhlavím a logem mise. Všechny před odletem podepsali a dali je společnému příteli. Ten je v den startu a poté i v den přistání na Měsíci nechal na poště orazítkovat a rozdal je rodinám astronautů, které jejich prodejem mohly vydělat jmění. Vždyť už před začátkem mise platili Armstrong, Aldrin a Collins v USA za celebrity. Mimochodem, zmiňované obálky jsou dodnes na aukcích k sehnání, jejich cena se pohybuje až kolem 700 tisíc Kč za kus.
Nebylo pevně určeno, kdo na Měsíc vstoupí jako první. A cílevědomý Buzz Aldrin (89) dodnes netají, že to chtěl být právě on. Plány mu však zhatila konstrukce lunárního modulu. U poklopu seděl Armstrong, Aldrin se kolem něj zkrátka neprotáhl a musel jít až po něm.
Podle mužů, kteří jako první dobyli Měsíc, má přirozená družice Země svou specifickou vůni. Když se vrátili na lunární modul, sejmuli helmy a přičichli k měsíčnímu prachu, tak ucítili Armstrong s Aldrinem vůni připomínající mokrý popel v ohništi nebo střelný prach.
Astronauté pohodili na Měsíc pytlík, v němž byly kromě odpadků i jejich výkaly. Kromě tohoto sáčku, který je vidět na několika fotografiích, zanechali na povrchu další smetí, mj. přebytečné boty či nádoby na moč. Důvod je prozaický. Posádka odebrala z Měsíce 21,5 kg vzorků hornin, a kdyby se nezbavila nepotřebného odpadu, neměla by je kam dát.
Tehdejší americký prezident Richard Nixon byl připraven na nejhorší. Na jeho žádost sepsal mluvčí William Safire kondolenční projev pro případ, že by se astronauté nevrátili domů. Začíná takto: „Osud určil, že muži, kteří se vydali na Měsíc, aby jej v míru prozkoumali, na něm zůstanou odpočívat ve věčném pokoji.“ Celý dokument se jmenuje V případě měsíční katastrofy a je vystaven v Národním archivu ve Washingtonu. Paradoxně hned vedle telefonu, jímž Nixon učinil historický telefonát, když z Bílého domu zavolal Armstrongovi a Aldrinovi s gratulací přímo na Měsíc.
Posádka po přistání hrdě kyne šílícím davům? Takový návrat trojice z Apolla 11 opravdu nezažila. Povrch Měsíce nebyl v té době absolutně zmapovaný, a tak se lidé z velení obávali, že se astronauté mohli něčím kontaminovat. Proto 24. července ihned po návratu, ještě v modulu na hladině Tichého oceánu, vyfasovali ochranné obleky a byli převezeni do karantény. Tam zůstali zavřeni skoro tři týdny, až do 11. srpna.
Když Armstrong a Aldrin vstoupili do lunárního modulu a chystali se opustit Měsíc, zjistili, že spínač klíčového jističe pojistky vzletového motoru je ulomený. Jinými slovy: nemohli nastartovat. Situaci, kdy hrozilo, že na Měsíci zůstanou a zemřou, vyřešil Aldrin ve stylu MacGyvera. Takto ji popsal ve své autobiografické knize: „Nemohli jsme jistič domáčknout prstem. Zaprvé byl otvor moc úzký, zadruhé by nás zabila elektřina. Zkusil jsem použít fix, který jsem měl v kapse. A fungovalo to, vzlétli jsme. Ten fix nám zachránil život, dodnes ho mám schovaný.“
Neil Armstrong sice byl prvním mužem na Měsíci, na jeho povrchu je však zachycen na jedné jediné fotce. To proto, že focením byl pověřen právě Armstrong, Aldrin měl jiné starosti a fotoaparát od NASA vůbec nevyfasoval. Přesto mu ho Armstrong na chvíli půjčil a on kolegu vyfotil, jak cosi kutí u lunárního modulu.
14°C
