14°C
Kdo vám řekl o Věřině smrti?
„Bydlím v Rokycanech a dopoledne mě hledala policie. Já makal v posilovně, doma byl ale kluk. Hned mi volali, že mám návštěvu – policii, tak jsem spěchal domů. Vůbec mě nenapadlo, co mi můžou chtít. A když mi to sdělili, byla to rána. Málem jsem spadl na zem. Dozvěděl jsem se to jako první z rodiny.“
A co bylo dál?
„Policie mi řekla, že bych měl vyřídit všechny formality v nemocnici a převzít Věřiny věci, tak jsem okamžitě jel do Plzně. Tam jsem ale na pana doktora čekal docela hodně dlouho, měl zrovna neodkladný případ. Bylo to skličující čekání, vůbec jsem nevěděl, co se Věře stalo, že skončila a zemřela v nemocnici. Policie jen řekla, že je mrtvá.“
A co jste se nakonec dozvěděl?
„Že sestra zemřela za pět minut půlnoc. Že to bylo všechno dohromady, ale finálně Věře selhalo srdíčko. Sestru už nešlo zachránit, hodinu ji oživovali, ale její organismus už byl příliš slabý. Věra byla silná astmatička, srdíčko měla špatný, ucpávaly se jí žíly, tepny, brala asi sedm životně důležitých prášků. Byla hodně nemocná a už dlouho.“
Kdy jste ji viděl naposledy?
„Nějak po Novém roce. Tehdy si stěžovala, že ji ten návrat, na kterém náruživě pracovala, strašně zmáhá a vyčerpává. Už nebyla zvyklá moc pracovat a tohle bylo na ni asi moc. Ale víte, ona to chtěla, ten comeback. A strašně moc. Vždyť také její největší přání bylo, aby zemřela na pódiu.“
A naopak strašně nechtěla zemřít v nemocnici...
„Přesně tak! Tohle nám všem je strašně líto, kde jí dotlouklo srdíčko. Na druhou stranu, byl to rychlý konec. Netrpěla. Když se jí někdy před jedenáctou večer udělalo zle, synovec, který bydlel na stejné ubytovně jako ona, zavolal okamžitě záchranku. No a v nemocnici vlastně zemřela hned. Mohlo to být taky horší.“
Už víte, jak by měl proběhnout pohřeb?
„Jenom trošku. Všichni sourozenci už jsme si volali a shodli jsme se, že to bude pravý velký romský pohřeb, protože takový by si Věra zasloužila. Proběhne samozřejmě v rokycanském kostele, jsme všichni katolíci, kde bude mše s otevřenou rakví.“
Kde bude Věra pohřbena?
„Vedle svého manžela na rokycanském hřbitově a v blízkosti svého syna, kterého adoptovala. Ten je pochován s dědečkem, naším tatínkem.“
A hudba?
„Bude znít od začátku do konce. Samozřejmě, že živá! Budeme hrát a budeme zpívat. Co to ale přesně bude, to musíme dohodnout. Všechno musíme dohodnout. Večer se scházíme celá rodina.“
Takový pravý romský pohřeb stojí spoustu peněz.
„Ano. O tom už jsme mluvili, musíme se na to všichni složit. Moc toho nemáme, ale dáme, co máme, a třeba pomohou ostatní. Vyprovodit ale musíme Věru velkolepě!“
Věra si určitě nic nešetřila a o dědictví se mluvit asi také nedá...
„Ale dá, ne sice o hmotném, ale o duchovním. Měla malou cimru na ubytovně plnou rodinných pokladů, vzpomínek, obrázků, památečních hrníčků a tak. Nikdo by to nekoupil ani za korunu, ale pro nás to má hodnotu vysokou. A dědit budou vlastně všichni Romové – její hlas a písničky, které jsou věčné.“
VIDEO: Poslední rozhovor Věry Bílé (†64): Jsem sama, nikdo za mnou nechodí...
Poslední rozhovor Věry Bílé (†64): Jsem sama, nikdo za mnou nechodí... Markéta Reinischová, Lukáš Červený
Dobyla svět
Jednu dobu to vypadalo, že se Věra Bílá stane nejznámější českou zpěvačkou v zahraničí. Na soukromém koncertě zazpívala Billu Clintonovi (72) a mnohokrát vyprodala slavné koncertní sály, například Královskou operu v Madridu. Dokonce ji chtěli v newyorské Carnegie Hall, bohužel dala raději přednost automatům a do Ameriky neodletěla.
Nekorunovanou královnu romské hudby ale tvrdě zasáhla smrt syna, manžela a nakonec ji na dno stáhlo gamblerství. Kvůli tomu se zadlužila a skončila sama na ubytovně.
