Zákon o silničním provozu popisuje obytnou zónu jako zastavěnou oblast označenou na začátku a na konci příslušnou dopravní značkou. Celá šířka této pozemní komunikace je určena především k setkávání místních obyvatel a na rozdíl od pěší zóny si zde mohou hrát děti. Vjezd automobilů je povolen, ale pouze rychlostí 20 km/h a parkování vozidel je možné pouze na označených parkovacích stáních. I když mají v obytné zóně přednost chodci, musí umožnit průjezd vozidel. Povinnosti řidičů při jízdě v obytné zóně se týkají zejména bezpečnosti. Je tedy nutné dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které řidič nesmí ohrozit a v případě nutnosti musí vozidlo i zastavit.
S rozvojem automobilové dopravy byla potřeba právní úpravy provozu na některých komunikacích stále zjevnější. S růstem městské populace se chodci a vozidla dostávali do konfliktu ještě před nástupem automobilů. Ve Velké Británii již v roce 1835 vznikl silniční zákon, který zakazoval hrát na veřejné komunikaci fotbal. Jeho porušení se ovšem netrestalo jen domluvou. Například v roce 1859 šlo za hraní fotbalu na ulicích Londýna do vězení 44 dětí, které neměly na zaplacení pokuty.
