Znásilnění, šikana, nadávky: Jak se žije homosexuálním uprchlíkům?

Pětadvacetiletý gay ze Sýrie, jehož příběh dobrovolníci zmapovali, se ve své vlasti díky orientaci necítil v bezpečí. Nikdo tam podle něj nerozumí tomu, jaké to je být homosexuál. Jsou přesvědčeni, že je to něco špatného. Dokonce ho tamní policie na dva měsíce zadržela jen kvůli jeho orientaci. „Jeden policista se mnou měl sex, i když jsem nechtěl. Nevím, jak se to řekne anglicky. No, on chtěl, já ne, ale on by silnější,“ řekl členům webu Příběhy uprchlíků. 

Uprchlické ženy a vzdělaní Syřané míří do Evropy. Letos dorazí 1,5 milionu lidí

I jeho vlastní rodina mu doporučila, že by měl raději zemi opustit. Vydal se tak do Libanonu a následně do Turecka. „Tam jsem zůstal devět měsíců i se svým partnerem, se kterým jsme společně utekli z Damašku. Pak jsem přišel sem, do Německa,“ vysvětloval mladý Syřan.

I tady máš dost mužů

Jednou z nejtěžších částí jeho cesty do Evropy byl prý přesun z Turecka do Řecka. „Do Řecka jsme pluli na lodi, byla strašně malá, dlouhá jen asi tři metry a bylo nás na ní padesát. Pak jsme šli pěšky do Makedonie a do Srbska,“ vyprávěl hoch. V Maďarsku musel čelit dalším útokům kvůli své sexuální orientaci. Nikoliv ze strany uprchlíků, ale ze strany maďarské policie. 

„Mrzí mě, že to musím říct, ale maďarská policie je hrozná. Sebrali mi všechny peníze a chtěli nám vzít otisky prstů, ale já jsem se tam nechtěl registrovat, potřeboval jsem jet do Německa, tady mám bratra, jsem gay, a věděl jsem, že to bude v Německu jednodušší. Policista mi řekl, že je i v Maďarsku pro mě víc než dost silných mužů. Že pokud chci sex, tak jej mohu mít tady s maďarskými muži,“ líčil svůj zážitek mladý gay. 

Proč jsou mezi uprchlíky hlavně mladí muži? „Záhadu“ osvětlil dobrovolník

Po třech dnech si otisky prstů přece jen nechal sejmout. Byl prý unavený a hladový. Podle něj sice jídlo dostávali, ale jen malou porci jednou za den. Pak se vydal autem do Německa. Jeho bratr bydlí totiž v Hamburku. „Ví, že tu jsem, ale neví, že jsem gay, to by bylo asi také složité,“ dodal.

Útočiště našel u saské ministryně 

Ani v Německu se ale nesetkal v táborech zrovna s milým přijetím. Někteří běženci mu kvůli jeho orientaci zakazovali, ale by poblíž jejich dětí a podobně. „Šel jsem za vedoucím tábora a vysvětlil mu, že tam nemohu zůstat. Druhý den přišel a odvezl mě spolu s mým partnerem do nějakého domu, vůbec jsme nevěděli, kam jedeme. Pak jsme zjistili, že je to dům ministryně Petry Köppingové,“ vzpomínal. Ujala se ho tak přímo saská ministryně pro integraci, u které strávil zhruba čtyřicet dní. 

„Petra mi moc pomohla. Později organizace, ale nejdříve ministryně. Stále jsem jí říkal, že je jako moje máma. A ona říkala, že má teď syna ze Sýrie. Tak moc mi pomohla,“ zakončil vyprávění mladý Syřan. 

Homosexuálové to nemají jednoduché ani v evropských táborech s ostatními uprchlíky: