Sobota 27. dubna 2024
Svátek slaví Jaroslav, zítra Vlastislav
Polojasno 18°C

„EET mě okrádá hlavně o čas,“ zlobí se hostinský Jiří. Děsí se ostrého provozu

Autor: ula - 
17. listopadu 2016
06:05

Jiří (40) už několik let provozuje hostinec v Praze-Libni. Patří do skupiny podnikatelů, kterých se týká první vlna elektronické evidence tržeb (EET), se kterou přišel ministr financí Andrej Babiš (ANO). Jiří si už pořídil kasu, kterou testuje. Jak sám říká, chce klidně podnikat. Nechce, aby mu komplikovalo život něco, co nedokáže ovlivnit. Jenže přesně tak se 14 dní před startem novinky cítí. Jak prožívá změnu, která zasáhne do jeho podnikání? Jaké v EET vidí výhody a nevýhody? Se vším se svěřil Domácí ekonomce.

Restauraci s pivnicí U Králů v Praze-Libni rád navštěvoval spisovatel Bohumil Hrabal. Majitel Jiří zde nabízí typicky českou kuchyni a samozřejmě pivo. Podnikání má jako svého koníčka. Do něj mu však, podle jeho slov, výrazně zasáhlo zavedení elektronické evidence tržeb.

Kasu si pořídil v polovině října, od té doby s ní bojuje. Ostrého provozu, který ho čeká od 1. prosince, se obává. Sympatický muž není negativista a tvrdí, že je schopen se na vše dívat ze různých úhlů pohledu. To platí i o EET.

Výhody? Konec nekalé konkurence

„Když se nad tím zamyslím, tak v EET vidím spíše nevýhody, ale samozřejmě, že tam nějaké výhody jsou,“ řekl Jiří v rozhovoru pro Blesk.cz. „Moc dobře vím, že spousta hospod přežívá tak, že přijede nějaký zlodějíček, od něho koupí deset flašek rumu, pak je prodají dál a ještě na tom vydělají,“ říká hostinský. To ale podle jeho názoru utnou právě registrační pokladny. „Oni tím pádem dřív nebo později skončí a ti lidi, kteří k nim chodili, půjdou samozřejmě jinam,“ vysvětluje Jiří. Výhodu tedy vidí v konkurenčním boji. Ti, co podnikají nepoctivě, skončí.

„Rovnost podnikání v Česku neexistuje“

„Pořád někde slyšíte, že pokladny jsou tu hlavně pro to, aby byla rovnost v podnikání. Ono se to hezky říká, ale otázkou je, co je vlastně rovnost podnikání,“ uvažuje Jiří. Zároveň se ptá: „Pokud tedy rovnost podnikání, proč jsou hostinští a hoteliéři jako první, někteří půjdou až za čtvrt roku a jiní za rok? Pokud je tu nějaká rovnost podnikání, tak ať to mají všichni najednou od začátku!“

Jiří má pocit, že klasičtí živnostníci jako on jsou tak trochu pokusní králíci. „Je to dělané stylem ‚hodíme vás do vody, vy si to zaplaťte, my se na vás zaučíme, co je špatně a není a my uvidíme, jestli vy nenajdete nějaký problém,‘“ popisuje. Ani to mu nepřijde jako rovnost podnikání.

Zároveň si dobře vzpomíná na některé předvolební sliby politiků. „Pořád někdo říkal, že jejich vizí je podpora malého a středního podnikání – jenže kde ta podpora je?“ zlobí se podnikatel a pokračuje: „Slíbili nám, že se sníží daň z piva. Jenže pivovary akorát zdražily a my máme stale vyšší náklady.“

Známý neumí s chytrým telefonem. Končí

„Říkat, že stát na tom žádné peníze nevydělá, je nesmysl,“ uznává Jiří. Jenže s tím jdou ruku v ruce další problémy. „Znám podnikatele, staršího pána, který vlastní antikvariát. Kvůli EET končí. Říkal mi, že nerozumí ani chytrému telefonu, stát ho obírá o každou korunu. A teď po něm ještě chce, aby si pořídil kasu. Proto se rozhodl zavřít svůj krámek, který provozoval 15 let,“ přibližuje osud jednoho svého známého.

Jiří zároveň uvažuje nad tím, kam ale pak vydělané peníze z EET půjdou: „Pokud nějaký hostinský skončí, skončí s ním jeho provozní a personál – co pak budou dělat? Půjdou za státem a řeknou: ‚Skončil jsem kvůli EET, teď mě živ.‘“

Místo hospody soukromý klub?

Jiří se pohybuje ve sféře pohostinství, proto se mu také leckdy donese, jak hodlají někteří EET obejít. Některým, zvláště těm, kteří vlastní hospody na vesnicích, se prý nediví. „Slyšel jsem, že někdo hodlá zkrátka zrušit hlavní vchod do hospody, hospodu vlastně zruší, lidé budou chodit zadním vchodem a majitel bude tvrdit, že jde vlastně o jeho soukromý klub. Cedule o hospodě se sundá a místo názvu se napíše například Klub hasičské stanice. A pojedou si vesele dál,“ přibližuje Jiří jeden z možných způsobů.

Podnikatelský čas je drahý, takže Jiří chtěl mít pořízení registrační poklady co nejrychleji za sebou. Kontaktoval ho zástupce jednoho z mobilních operátorů. „Řekl jsem mu, že chci pokladnu, která bude rychlá, funkční, bude mít přehled skladového hospodářství a také chci mít totální přehled, když budu někde jinde, abych se mohl doma připojit na internet a vidět, že se tady zrovna natočilo 400 piv,“ vyjmenovává Jiří svoje požadavky, které přednesl i obchodnímu zástupci.

Zástupce operátora mu vše slíbil, nabídl i výhodny balíček s mobilními telefony a voláním a dokonce mu řekl, že mu přijde kasu i zapojit. Jiří tedy podepsal smlouvu. Když kasa přišla, snažil se Jiří prodejci marně dovolat. Když mu to zástupce operátora konečně zvedl a Jiří ho požádal, aby mu přišel pokladnu zapojit, bylo mu řečeno, že to zástupce neumí a musí si to zapojit sám. V tu chvíli už byla suma za pokladnu, toner, papíry a novou zásuvku deset tisíc korun.

„EET mě okrádá o čas“

Jiří říká, že více než o peníze přišel zavedením EET hlavně o čas. Nejprve se musel se svým personálem prokousat zapojením pokladny. Objemný manuál nechtěl studovat, najal si tedy IT experta. Společně se snažili kasu zapojit, ta s nimi v jednu chvíli odmítla komunikovat. Následovalo 14 dní, kdy se Jiří snažil kontaktovat zákaznickou linku, určenou pro řešení problémů s kasou. Podle jeho slov to trvalo někdy 20 minut, než někdo telefon zvedl. „Nakonec se ukázalo, že problém byl na straně operátora, protože zástupce nedodal spolu se smlouvou nějaké další lejstro, a kasa najednou začala fungovat,“ řekl Jiří, ale maraton problémů tak neskončil.

Občas to funguje, občas se to na 20 minut vypne a nic se neděje, pak to zase naskočí,“ komentuje funkce pokladny Jiří. Podle něj ani přístroj neumí to, co mu obchodní zástupce slíbil, tedy spojení s jeho domácím počítačem. Momentálně lidé chtějí účtenku jako suvenýr, ale ostrého provozu se Jiří velmi obává.

Hrozí zahlcení systému? 

U Jiřího v restauraci je to stejné, jako kdekoliv jinde. Přes oběd je narváno, pak následují mrtvé hodiny, pak přicházejí štamgasti. Někdy se pořádá večer pro 100 až 150 lidí. „To se pak děje to, že mám kolem baru dav, který chce okamžitě platit, chce panáka... a teď si představte, že najednou se kasa vypne,“ popisuje možný scénář hostinský. Mám lidem říct, že si mají počkat? To si nedovedu představit. Navíc je tu ještě nějaká loterie, pokud někdo bude na účtence trvat, tak si bude muset počkat,“ pokračuje.

Zlost na pomalou kasu

Zároveň si Jiří myslí, že spousta podnikatelů ještě pokladnu nemá a pořídí si ji na poslední chvíli, a až se systém spustí definitivně, vše se zahltí.  Představuje si, že až přijde kontrola z finančního úřadu, bude jí jen těžko vysvětlovat, že chyba není na jeho straně. Navíc má pocit, že nyní bude suplovat práci lidí na živnostenských a finančních úřadech. „Už teď tam musím vyplnit spoustu věcí, to mohou klidně udělat oni, ne my,“ zlobí se muž.

Jiří se s EET smířil, nesmířil se ale s relativně pomalou kasou. Uvažuje o koupi nové a lituje, že vzal první nabídku. Podle něj se teď firmy předhánějí, kdo nabídne lepší pokladnu nebo software, a denně mu volají s novými a novými nabídkami. Výhodnějšími, než má teď.

„Já chci normálně žít, normálně podnikat. Nechci si komplikovat život něčím nebo někým, co nedokážu ovlivnit,“  uzavírá Jiří svoji zpověď.