14°C
Neprávem odsouzený Lukáš Nečesaný: Den, který ho dostal na 13 let za mříže
21. únor 2013 se pro Lukáše Nečesaného stal osudovým dnem D. Tehdy v Hořicích téměř zabili kadeřnici. Student Lukáš dostal 13 let žaláře. Bez důkazů, což uznal i Nejvyšší soud, který ho pustil na svobodu. Mladík poprvé popisuje Blesku, co v ten den dělal.
Jak pro vás ten osudový únorový den začal?
„Jako každý jiný. Ve škole jsem si domluvil s tehdejší přítelkyní rande, a protože řekla, že s tak zarostlým nikam nepůjde – já měl vlasy po ramena – naplánoval jsem si předčasný odchod z doučování, abych kadeřnictví stihl.“
Co jste se doučoval?
„Angličtinu, bylo před maturitou a já v ní dost kulhal.“
Takže jste měl soukromého učitele?
„Ano, pana Lazáka.“
Jak dlouho jste u něj byl?
„Od šestnácti hodin, poprosil jsem ho, aby mě kvůli tomu stříhání pustil o čtvrt hodinu dřív.“
Věděl jste, kam se půjdete ostříhat?
„Ano, k paní B., kde už jsem několikrát byl. Učitel mě pustil s tím, že si čas, o který jsme přišli, nahradíme příště.“
A kolik času to bylo?
„Čtvrthodina, bylo to vidět na počítači mého učitele, který čas hlídal a pustil mě ve tři čtvrtě na pět. Já mobil s sebou neměl.“
Jak daleko je to od učitele do kadeřnictví?
„Asi devět set metrů, policie to pak měřila. Posadili mě do svojí oktávky a celou cestu se mnou projeli. Dost rychle, bylo to, jako když člověk spíš běží, než jde. Myslím, že potřebovali čas mé chůze sladit s časovou osou mého pohybu, kterou vytvořili oni.“
Jaký byl policejní závěr?
„Že pokud jsem šel tak rychle, jak naměřili oni, mohl jsem pohodlně stihnout dojít do kadeřnictví dřív, než jsem tvrdil.“
A vy jste tam byl?
„Od učitele jsem vyšel v 16.45 – 46 a asi dvě stě metrů od kadeřnictví jsem viděl na hodinách kostelní věže, že je 16:52, zhruba. Takže jsem k paní B. přišel asi o dvě tři minuty později. Před dveřmi tam stál malý chlapeček.“
Kde přesně?
„Asi metr vedle vchodu, měl v ruce mobil a přicházela k němu zřejmě jeho maminka, taková blondýnka. Míjela se se mnou přímo u schůdku do kadeřnictví.“
Našla ji policie?
„Ne, i když jsem si to přál. Ta paní by potvrdila, jak jsem byl oblečený, co jsem měl na sobě, i to, že jsem měl přes rameno batoh.“
Co bylo dál?
„Otevřel jsem levou rukou a vešel dovnitř, do mezichodbičky, před druhé dveře. Znovu jsem otevřel a pak je zavřel a skrz futra dveří jsem mluvil s paní B., která smetala vlasy.“
Co vám řekla, když jste chtěl ostříhat?
„Abych se nezlobil, že už končí, abych přišel zítra. Tak jsem řekl, že dobře, přijdu zítra. Pozdravil jsem, zavřel za sebou dveře a odešel.“
Kolik času jste podle vás v kadeřnictví byl?
„Jak jsem řekl policistům, tak dvacet třicet vteřin. Na místě pak dělali expertizu, asi měřili délku těch slov nebo co a vyšlo jim sedmadvacet vteřin.“
Viděl jste někoho na ulici nebo viděl někdo vás?
„Přes ulici tam přecházel starší pán, který mě viděl. Pak svědčil a o kus dál, u prodejny SportMode, mě potkala paní V., která tam venčila psa.“
A pak?
„Šel jsem domů k babičce. Když jsem vcházel do bytu, uslyšel jsem znělku televizních zpráv v sedmnáct hodin.“
Kdy jste se poprvé dozvěděl, že se v kadeřnictví něco stalo?
„Abych nekecal, buď přes Facebook kamaráda Č., který mi napsal, že v kadeřnictví přepadli paní. Anebo večer z televizních zpráv, na které jsem se s babičkou díval. Ale myslím, že první byla přece jen ta televizní reportáž, když jsem se vrátil z toho rande. Babičce jsem řekl, že jsem tam byl a že jsem tu paní viděl živou a zdravou.“
Co babička?
„Že bych měl na policii zavolat.“
Vy jste to ale udělal dva dny potom, až vám to poradila i maminka.
„Ano. Policie mi pak umyla hlavu, že jsem to měl udělat tentýž den. Já ale svědectví nikdy nepodával a nevěděl jsem ani, jestli to je nutné.“
Každého napadne, proč jste se nepřihlásil hned…
„No ano, já to udělal až za dva dny... Pak jsem se policii přihlásil, z Liberce od rodičů, kam jsem z Hořic, ze školy a od babičky jezdil každý víkend.“
Volal jste 158?
„Ano, a tam odtud mě přepojili na hradeckou policii. Přijeli za mnou a převezli na jednu ze stanic v Liberci. Tam mě asi tři hodiny vyslýchali. Ptali se na všechno možné.“
Co je zajímalo nejvíc?
„Moje minulost. Jestli mám nějaké problémy, jaký jsem, co jsem ten den dělal.“
Vím o vás, že jste si čas od času dopřál i drogy…
„Žádný svatoušek jsem nebyl. Příležitostně jsem si dal marihuanu a párkrát jsem vyzkoušel pervitin. S kamarády, když jsme zašli někam do nočního baru, tak jsme to zkoušeli.“
Zkoumala policie vzorky vaší moči, vlasů nebo tkání na drogy?
„Ano, byl jsem na toxikologickém vyšetření. To vyloučilo, že bych v té době něco měl. Stanovili, že pervitin jsem měl v minulosti před třemi až dvanácti měsíci. To bylo na nějakém večírku, ale na rovinu říkám – nikdy jsem na drogách nebyl závislý.“
A marihuana?
„Nárazově, někdy dvakrát, někdy třikrát do měsíce.“
A před tím 21. únorem jste ji měl kdy?
„Na Silvestra.“
Co bylo po tom prvním výslechu?
„Pořád jsem jim říkal, že nemám co skrývat, že jim dám i svůj Facebook, kde je zaznamenáno, kdy jsem přišel domů a pustil počítač – všechno, co budou chtít.“
A chtěli?
„Odjeli se mnou domů a já jim dal všechno moje oblečení, co chtěli. Srolovali si to pod paží, slušně se rozloučili a odešli s tím, že když mě budou potřebovat, zavolají si mě.“
7. března vás zatkli. Řada našich čtenářů odmítá uvěřit, že vás srazili k zemi, kopali do vás… V prvním rozhovoru se mnou jste to sice řekl, ale já od vás teď budu chtít jasné potvrzení vašich slov. Trváte na nich?
„Přesně tak se to stalo. Byl to nejhorší den mého života. Zatýkala mě zásahová jednotka z Hradce Králové. Ti policisté byli v neoznačené modré dodávce a já si jí všiml – jela za mnou od bytu babičky až ke škole.“
Je to daleko?
„Kilometr, devět set metrů?“
Jak vás oslovili?
„Z dodávky vyskočil člověk v čapce a modré bundě a zakřičel – ty zmr.., stůj, a rozběhl se za mnou. Udělal jsem chybu, že jsem se rozeběhl. Nenapadlo mě, že by to mohla být policie.“
Dostal jste strach?
„No jistě. Blesklo mi hlavou, že mě chtějí unést kvůli výkupnému nebo třeba zabít. Kdyby ten policista místo zmr.., stůj, zavolal třeba: tady kriminální policie, stůj, tak budu stát.“
Kdy vás policista chytil?
„Asi po padesáti metrech. Srazil mě obuškem na zem a poručil, abych ležel. Já se ptal, co to je, co to má znamenat, a on opakoval dokola – lež, ty hajzle, lež. No a tak jsem ležel.“
A dál?
„Doběhlo jich dalších pět a začali do mě kopat. Já se smotal do takového klubíčka a chránil jsem si hlavu a obličej. Ale rány jsem dostal všude – do břicha, nohou, zad i hlavy. Dílem obuškem, dílem kopanci. A když jsem křičel, kdo jsou, dali mi dvakrát paralyzérem. A to jsem se jim vůbec nebránil.“
Spoutali vás?
„Pak ano. Dali mi masku na obličej, neprůhledné jakoby lyžařské brýle, po zemi mě dotáhli k té dodávce a tam mě nacpali do fóliového pytle. Jeden z nich mi držel hlavu mezi svými koleny a druhý kontroloval přívod vzduchu. Řvali, že mě paní poznala, že mají přímé důkazy, že mi nikdo, ani tatínek, nepomůže, že jsem v prd... Měl jsem málo vzduchu, sípal jsem a myslel jsem si v jednu chvíli, že mě zabijou.“
Témata:
Související
Zřejmě jen díky svému asertivně-agresivnímu otci (i tzv. nafoukané matce) je kluk venku. Hafo známostí všude, kam se jen podíváte. Každý se jeho otce, ředitele nemocnice, bojí, že by ho v nemocnici nechal umřít, kdyby se tam dostal. Proto každý odtamtud raději dosvědčí i to, že je kluk nevinný. A najednou média vytáhla dědečka, jenž vnuka nemohl vystát, s novým tvrzením, že je vnuk "čistá lilie". Není to snad lhář, narkoman, hajzlík, samolibý gauner rozmazlený ?
Kde je Pokrok, když ho diskuse potřebuje?
ať už ho odsoudí a budeme mít klid. Kdo jiný by to asi byl, když paní byla na odchodu, měla boty...to by tam musel někdo jiný přijít do minuty po Nečesaném a nikoho takového svědkyně z okna neviděla.