Mrtvý voják (†39) se zapletl do smrti manžela Čáslavské? U soudu všeho litoval!

Před tím, než Martin Odložil, syn Věry Čáslavské, zasadil 6. září 1993 svému otci smrtelnou ránu, se s olympionikem do křížku na diskotéce U Cimbury v Bělé pod Pradědem dostal také muž jménem Jaroslav Lieskovan.

Podle jedné z verzí, které nakonec uvěřil i soud, se Odložil nejprve dostal do menší strkanice s Lieskovanem, při níž mu tehdy 19letý mladík uštědřil tři rány. Na to k otci přiskočil mladý Odložil a udeřil ho pěstí, v níž měl pravděpodobně boxer, vší silou do obličeje. Otec bezvládně padl na podlahu, přičemž si vážně poranil hlavu. V olomoucké vojenské nemocnici později zranění podlehl.

Zatímco Martin spolu se svou matkou tvrdili, že otec upadl sám, protože byl opilý, Lieskovan si u soudu pokorně sypal popel na hlavu. „Lituji všeho, co se stalo. Bohužel to nejde vrátit. Kdyby to šlo, jednal bych jinak," kál se u soudu v roce 1997, když žádal o zrušení tříměsíční podmínky na základě toho, že byl prezidentem Havlem omilostněn Odložil mladší.

V té době už byl podle informací Blesku Lieskovan dva roky v armádě a čekal na rozsudek. Možná mimo službu. Jak to bylo přesně, není jasné, jeho záznamy totiž o soudu nemluví. Pravděpodobně proto, že byl trest po amnestii a dlouhých letech vymazán.

Jasné není ani to, co Lieskovana vedlo k tomu, aby po smrti Odložila nastoupil do armády. Je však možné, že ho k tomuto kroku dohnalo svědomí. Na diskotéce se totiž Odložilovi Martinova parta posmívala za to, že je voják (dokonce dobrovolně pomáhal v Iráku) a nechala mu zahrát zahrát potupnou píseň Zelené mozky. Ať to bylo jakkoli, stal se z něj muž, který život zasvětil armádě a až do své smrti šel příkladem ostatním.

"Jaroslav Lieskovan, všemi zvaný Lesák, byl takovou duší jednotky. Byl pro svoje kolegy v jednotce takovým starším, zkušenějším, ale zároveň tím, který jim dodával sílu a sebevědomí. V jeho osobě skutečně jednotka přichází o hodně," řekl o něm generální náčelník české armády Petr Pavel.